Příhody z Bradavic [ZASTAVENO 4EVER]

Příhoda 16. Zpět domů

Llyan a Aurora se vyčerpaně vlekly za dominantní Skoonheid, která cílevědomě a svědomitě kráčela vpřed. V očích se jí značila odhodlanost a ještě něco, to ale ani Lly ani Aura nijak nedokázali rozluštit. 

Téměř okamžitě, když celou osadu Bloukaartů Llyan a Aurora obrátili vzhůru nohama kvůli Ambovi a Piskor, Skoonheid zavelela dobyvační útok na osadu Swarto-Dooďanů. Llyan ani Aurora to nechápali. Vždyť by stačil jen malý oddíl pro záchranu dvou lidí, no ne? Ne celé vojsko, které je vidět na míle daleko - swarto-dooďané totiž mají pevnost na otevřeném prostranství. Byl to nelogický krok směřující k něčemu špatnému. 

Ani jedné čarodějce v zástupu "vojska za konečnou svobodou" (jak to nazvala Skoonheid) už sama velitelka nepřipadala nijak zvlášť sympatická, naopak. Dost je děsila.

Prodírali se džunglí asi hodinu, dvě, tři, to nikdo nedokázal správně určit, protože vysoké stromy jim kryly výhled na slunce. Llyan a Aurora, nezvyklé na zdejší klima, upadali do transu hlubokého mikrospánku, omámené vlhkostí, vedra a podivných výparů vyrážející tu a tam ze země. Jako těla bez duše tiše kráčeli za Skoonheid, vysekávajíc cestu, když tu se z ničeho nic zastavila a Aurora a Llyan do ní tvrdě narazili. Stejně tak jako čtyři sta bloukaartů za nimi narazili do nich samých. 

   „Co se děje?" zeptala se Aurora.

Skoonheid však jen tupě zírala na sebe, do husté změti větví vysokých stromů.

   „Nic," řekla. „Jen se mi něco zdálo. Již jsme blízko." 

   „To říkala před pěti tisíci kroky," odvětila kysele Llyan na Auru, když se znovu dali do pohybu. 

A jak Llyan předvídala, blízko to doopravdy nebylo.

                          /*/*/*/*/*/*/*/*/

Byla to pravděpodobně ještě další hodina, než konečně v dálce spatřili svůj cíl. Bylo to jako světlo na konci tunelu, když konečně v dáli prokouklo slunce; a úplně na druhém konci ostrova, za písečnou pláží u moře, byla swarto-dooďanská pevnost.

Jako to měli bloukaartští, i jejich nepřátelé měli "hradby" udělané z dřevěných, dlouhých kůlů na konci seříznutých do ostré špičky. Ovšem s tím rozdílem, že swarto-dooďané je neměli moc opracované, ani rovné, ani ne moc dobře svázané k sobě. 

Za pár minut už dorazili na začátek písečné pláže.

   „Ehm, už nám prosím konečně řeknete, proč s sebou táhneme toho Jamese Cooka?" řekla Aurora.

Skoonheid těsně před tím, než vyrazila dobýt zpět Amba a Piskor, přikázala najít a zajmout Jamese Cooka. Schovával se chudák v jedné ze svatyň. Byl surově donucen s nimi jít, v poutech, s osobní stráží.

   „Pravý důvod se ještě dozvíte, dočkejte-" 

   „NA NIC DOČKÁVAT NEBUDEME!" zaječela Aurora. „Netuším, jakou boudu na nás hrajete, proč nám nikdy přímo neodpovíte na naše otázky, proč se vlečeme s Jamesem Cookem i s celou bloukaarstkou armádou na kmen Swarto-Dood, proč se chováte ten idiotsky, jako bychom byli vašimi panenkami na hraní. Okamžitě mi to vysvětlete nebo...!" a na důkaz své vražednosti vytáhla hůlka. 

Stejně tak jako Llyan, která jí již měla napřaženou míříc na Skoonheidino srdce.

    „Co si myslíte," vyplivla jedovatě Skoonheid. „ne snad to, že jste tady jediný, kdo ovládá kouzla?"