Sherlock Watson [Sherlock BBC FF, CZ]

6. Nejméně zodpovědný člověk

Čas běžel dál, ale na Baker Street jako by se zastavil. Johnův stav se neměnil, přestože se ho všichni snažili povzbuzovat a motivovat. Ztráta Mary ho odrovnala stejně, jako když ztratil Sherlocka. Proto nadále přehlížel svoji dceru, za což ho po čase všichni odsuzovali a z motivačních proslovů se postupně staly proslovy do duše. 

John na sebe nebyl hrdý. Štvalo ho, že se nedokáže postarat o jedinou věc co mu po Mary zbyla. Štvalo ho že tu není Mary. Štvali ho lidé, co si mysleli, jak je vše jednoduché a že je John jen neschopný se konečně chovat jako správný chlap. 

A tak se John začal přetvařovat, aby před lidmi konečně vypadal jako správný otec. Kdekoliv se Sherlockem a Sherlock byli, měl ji u sebe on a vzorně se o ni staral. Díky tomu měl konečně klid od jejich poznámek. Jakmile se ale za nimi zavřeli dveře Baker street, nechal svou dceru svému kolegovi opět na krku, protože před Sherlockem nemělo cenu nic skrývat.

Tak to šlo den za dnem pořád dokola. Jediné co dokazovalo, že čas v bytě 221B stále ubíhá, byla rostoucí Sherlock Watson. Každý den u ní mohl Sherlock Holmes pozorovat nové a nové věci. Nikdy nebyl poblíž vyrůstajícího dítěte. Děti mu přišli jako zbytečný a velmi rušivý element života. Teď to však pro něj bylo něco fascinujícího, co mohl studovat a zkoumat. 

Někdy jen tak leželi Sherlock vedle Sherlocka. Zatímco Holmes byl ve svém paláci mysli, Watson si pohrávala s jeho kroutícími se vlasy. Konzultující detektiv si po prvotním šoku na tuto věc tak zvykl, že ji začal shledávat velmi uklidňující. Tímto stylem teď na Baker Street fungovala dvojice Holmes & Watson. Svůj podíl na tomto fungování měla i pomoc a  pečlivá starostlivost paní Hudsonové, bez které by tu všichni nejspíše už dávno umřeli hlady a žízní, nebo podpálili dům.

Jedno odpoledne paní Hudsonová nachytala naši dvojici, jak si hrají s očními bulvami. Sherlock svým pečlivým pozorováním zjistil, že se tato hračka Sherlock velmi líbí. Jejich domácí ale byla názoru, že malým dětem tyto věci do ruky nepatří a malou Watson málem celou vydrhla dezinfekcí. Když je druhý den s touto hračkou viděl John, nic na jejich styl zábavy neřekl a tvářil se, že vůbec nevidí co dělají. I když zuřivost v jeho pohledu Sherlockovi rozhodně neunikla, očekávané nadávání a poučování nepřišlo. 

Jindy se Sherlock probral ze svých myšlenek a jeho obličej byl celý pokreslený. Tuto dobu si právě vybral na návštěvu starší Holmes. "Vidím že si svou roli pečovatelky naplno užíváš, drahý bratře." Spustil hned Mycroft, aniž by se obtěžoval s pozdravem. "Zmlkni Mycrofte, právě tu řeším složitý případ." Odpálkoval ho Sherlock, který byl ještě napůl u svých předešlých myšlenek. 

"Případ? Jaký? Jaká je nejvhodnější značka mléka pro malé děti?" Pokračoval starší z bratrů ve svých typických posměšcích. "Nebo se chystáte na maškarní?" Poukázal na Sherlockův pomalovaný obličej. " Tak to vás tu nebudu rušit. Vypadá to, že máš opravdu velmi naléhavé případy." Rozloučil se těmito slovy starší z bratrů, než odešel.

Sherlock musel uznat, že se značkou mléka měl jeho bratr pravdu. Opravdu podrobně prozkoumal složení veškerých výrobků, které pro jeho jmenovkyni kupovali, a vybral ty nejvhodnější. Co se ale maškarního týkalo, Sherlock neměl tušení, o čem to Mycroft mluvil, dokud nespatřil svůj odraz v okně. "Ty!" zlověstně se podíval na malou Watson. Ta se na něj ale jen pobaveně usmívala, což si Holmes nedal líbit, sebral její fixy a začal jí také čmárat po obličeji.

Z tohoto trestu se nakonec stala zábava pro oba, kdy po sobě navzájem malovali. Přerušil je až detektiv inspektor Lestrade, který se přišel Sherlocka na něco zeptat. Když však uviděl, co se v obývacím pokoji děje, křikl nahoru na Johna, aby si přišel ty dva srovnat. Tentokrát John musel nadávat a poučovat, zatímco Sherlock opět vypadal jako ten nejméně zodpovědný člověk v tomto domě.

I přes pečovatelské aktivity Sherlock Holmes pokračoval ve své práci jediného konzultujícího detektiva na světě. John k případům chodil jen výjimečně a tak byl nucen věnovat chvíli pozornost své dceři. Při každém návratu domů, čekala na Sherlocka uplakaná neklidná Sherlock. Většinou pak celou noc nepustila Sherlockovy vlasy z rukou. Vysoce funkční sociopat si to neuvědomoval, ale John Watson byl díky svému chování pro Sherlock Watson skoro jako cizí. (Odpověď na otázku z minula pro ty, co čtou ty mé kecy pod čarou.)

Přišel den, kdy Sherlock měl případ, ale nebyl doma ani John ani paní Hudsonová. Proto poprvé od pohřbu to byl Holmes, kdo vyrazil ven a měl u sebe Sherlock Watson. Venku je uvítalo chladné počasí. Sherlock vypadala spokojeně a užívala si tento jejich výlet, zatímco ji její opatrovatel chránil svým typickým černým kabátem před ledovým větrem. 

Na místě činu je čekalo obvyklé složení - Donovanová a Lestrade. Greg vysvětloval konzultujícímu detektivovi o co jde, když si Sally všimla s kým to Holmes přišel. "To vážně? Tomu úchylovi svěřili do rukou malé dítě?" Greg se podíval na Sally a pak na Sherlocka, ale nic na to raději neřekl. Po tom co na Baker street viděl, by s ní totiž musel tentokrát souhlasit. "Myslím to vážně!" Křikla po nich Donovanová, když začali odcházet. "Je to ten nejméně zodpovědný člověk na světě." 

Sherlock Holmes na její urážky jako vždy nic neřekl a klidně pokračoval ve své práci. 

~~~
Tato kapitola je trochu více popisná, abychom situaci na Baker street mohli vidět ze všech úhlů. To, jak Sherlock bude oslovovat Sherlocka, bylo nakonec záměrně vynecháno. Chci to nechat do příští kapitoly a navíc se rozhoduji mezi 2 možnostmi.

John se nám pořád ne a ne vzchopit a to proto, že mě napadlo, jak návrat našeho známého doktora Watsona udělat zajímavějším. Jen ještě potřebuji domyslet pár detailů, takže Johníka ještě trochu potrápíme. Snad mě za to nebudete nenávidět :D Sherlock&Sherlock vám to zatím budou kompenzovat ;)