Sherlock Watson [Sherlock BBC FF, CZ]

9. Znovu na hřbitově

John POV

Zase jsem tam stál a zíral na tu chladnou kamennou černou desku. Sherlock Holmes. Tato slova na mě zírala a já zíral na ně, aniž bych pořádně vnímal, že tam stojím a že se tohle děje. Všechno se to stalo tak náhle. Jeden telefonát z nemocnice, který zničil všechny naděje. Neměl jsem šanci se omluvit. Neměl jsem šanci se rozloučit. Nemohl jsem udělat nic. Nepustili mě ani k tělu, protože jsem nebyl rodinný příslušník. Byl jsem jen jeho bloger a spolubydlící doktor John H. Watson.

Bolest, kterou jsem prožíval, byla nepopsatelná. Jestli v mém srdci po smrti Mary bylo tisíc nožů, tak teď jich bylo milion. Opustila mě síla žít, musel jsem se nutit do každého nádechu. Nevnímal jsem ty uklidňující řeči všech okolo. Nevěřil jsem těm lžím, že čas všechno spraví. Moc dobře jsem věděl jak prázdná a falešná je tato fráze. Když ztratíte 2 nejdůležitější osoby, není jak to spravit.   

Bylo tohle vůbec možné? Jak má jeden člověk zvládnou tolik bolesti? Nejdříve Sherlock, potom Mary a teď znovu Sherlock. Tentokrát to ale neměli s Mycroftem sehrané. Ten vyčítavý pohled staršího Holmese, když přišel do našeho bytu po tom útoku, mluvil za vše. Tohle nebylo divadlo. Ztratil jsem navždy mého nejlepšího přítele. Ztratil jsem člověka, co mě tolikrát zachránil. 

Sherlock Mary Watson. Moje dcera teď nosila jména 2 nejlepších lidí, které jsem v životě potkal a které jsem tragicky ztratil. Nevzal jsem ji na Sherlockův pohřeb. Nechtěl jsem, aby viděla, jak spouští do hrobu rakev s člověkem, který se o ni staral už od narození a který jí byl lepším otce než já. Jediné co jsem udělal já bylo, že jsem jí oznámil, že tento člověk už se domů nikdy nevrátí. I přes můj slib jsem ho neochránil. Selhal jsem.

Zpráva o Sherlockově smrti se rozletěla rychlostí světla. Především bulváry si na tom smysly. 'Chytrák Holmes zabit střepem z okna' hlásaly titulky. Policie byla v koncích. V bytě, ze kterého se střílelo, nenašel nikdo ani stopu a už tu nebyl Sherlock, aby viděl to, co jiní neviděli. Funkce konzultujícího detektiva zůstala prázdná. Nevědělo se proč. Nikde nebyla jediná výhrůžka či zpráva. Sherlock Holmes bez vysvětlení opustil tento svět. Nikdo se k jeho vraždě nepřihlásil.

Stalo se to týden po pohřbu. John se snažil vstát z postele, ale noha se mu podlomila a skončil zpátky na matraci. Na druhý pokus vstal, ale nemohl udržet stabilitu. Až po pár krocích se jeho chůze konečně srovnala. Druhý den nebyl o nic lepší. Vstal až na pátý pokus a skoro půl hodiny pokulhával. Když scházel dolů za paní Hudsonovou, ztratil rovnováhu a poslední tři schody vzal pádem. Další den chodil už od rána John o holi, kterou nepotřeboval co poznal Sherlocka a kterou od tohoto dne neodložil.

Watsonovo zdraví ztráta Sherlocka zhoršila. Zlepšila ale vztah s jeho dcerou. John konečně musel přijmout své rodičovské povinnosti. A tak konečně usedl ke čtení pohádek, kreslení obrázků a spoustě dalších otcovských činností. Snažil se tak odreagovat Sherlock i sebe. Oba nesli tuto ztrátu stejně špatně. 

Sherlock Watson. Dříve zvídavé dítě, dnes zamlklý malý človíček, který ztraceně bloudí. Jídlo jí John občas musel málem nutit, na violu od onoho dne ani nesáhla. Přestala se rýpat v částech lidského těla, palác mysli z kostek ležel na zemi nedotčený a každou noc volala dokola to samé jméno. Willy. 

Nikdo nerozuměl koho volá. Nikdo nemohl mít tušení o tomto tajemství. Sherlock Holmes vždy přede všemi kromě Johna vypadal jako nezodpovědný člověk. Málokdo chápal, proč se malá Watson občas objevuje u něj v náruči. Kdo mohl tušit, kolik spolu strávili společného času na Baker Street? Sherlock Holmes, člověk který se nedokázal postarat sám o sebe. Jak by mohl zvládat péči o dítě?

Jen Sherlock a John Watsonovi věděli. Ovšem ani John netušil, co znamená Willy. Co vše se za touto přezdívkou skrývá a jak velké pouto stihlo mezi Sherlockem a Sherlock vzniknout. Pouto které skončilo jedno slunné odpoledne. Pouto které bylo doslova přeříznuto ostrým střepem. Pouto které znali jen Sherlock a Sherlock.

~~~
Dnešní kapitola je trochu kratší. Nechci vás tak moc trápit těmi emocemi, abyste mě neukamenovali :D Příští část bude delší, protože v ní bude třeba vysvětlit spoustu věcí. Vydána bude ale nejdřív v neděli, protože celou sobotu jsem ve vojenském prostoru, kde nechytám signál na mobil natož wifi.

Asi se ptáte, jestli je Sherlock opravdu mrtvý. Řeknu vám to takto: Sherlock je jako Schrödingerova kočka. Dokud neotevřete rakev, nevíte, jestli je živý nebo mrtvý.

Děkuji všem za 300 přečtení, za všechny hlasy a komentáře. Pokusím se tuto povídku dopsat do konce co nejlépe :)