Sherlock Watson [Sherlock BBC FF, CZ]

11. Zpátky na Baker Street

Mycroft se znovu objevil až o několik dny později. Sherlock právě pil čaj, který mu přinesli, a vzpomínal na paní Hudsonovou. Žádný čaj se nevyrovnal tomu jejímu. "Promiň, že ruším tvůj čajový dýchánek, drahý bratře. Přinesl jsem ti dárek." Starší Holmes zamával velkou obálkou, kterou držel v ruce, a hodil ji mladšímu na klín. 

"Jsou v tom všechny materiály, co k těmto případům máme. Jak jsem ale již řekl, nezanechávají po sobě žádné stopy. Stejná zbraň, stejné náboje, nic co by nám upřesnilo o koho se jedná. Cíle se zdají být náhodné. Dosud se neprojevila žádná spojitost." Vysvětloval svému bratrovi Mycroft. Sherlock mezitím rozdělával obálku a vše si důkladně prohlížel.

Konzultující detektiv pečlivě studoval fotografie ze všech míst, kde se střílelo, zatímco "britská vláda" čekala na jeho vyjádření. Jestli měl někdo šanci něco objevit, tak to byl právě Sherlock Holmes. Jeho oko bylo vytrénováno všemi případy a nikdy mu nic neuniklo. Tentokrát ale ani on neobjevil nic. Z fotografií nebylo co vyčíst.

"Mycrofte, potřebuji na místo činu. Z tohoto by nedal dohromady nikdo nic. Musím na Baker Street." Mycroft zkoumal Sherlocka rentgenovým pohledem. Po chvíli mlčení nakonec promluvil. "Je ti doufám jasné, že do svého bytu nemůžeš. Mohu tě dostat maximálně do bytu, ze kterého se střílelo. Jestli vyvedeš nějakou hloupost, nebo se pokusíš utéct, garantuji ti, že už se ven nepodíváš. Zařídím ti odvoz." S těmito slovy starší Holmes zmizel z místnosti, kde ukrýval svého bratra. 

*O 2 hodiny později, Baker Street*

U domu naproti bytu 221B zastavila motorka, na níž seděli dva muži v motorkářských oblecích. Jen co vypl motor a klapl stojan, oba seskočili a zamířili ke vchodovým dveřím, ve kterých zmizeli. Nikdo se jim nepletl do cesty. Vše bylo předem zařízeno. A tak za sebou tyto dvě osoby za chvíli zavřeli dveře toho osudného bytu.

Jakmile se tak stalo, Sherlock okamžitě shodil helmu z hlavy a hodil ji po chlapíkovi, který ho měl hlídat, aby mu ji podržel. Holmes pak vytáhl svou lupu a začal prohledávat celý byt kousek po kousku. Šlo to rychle, protože zde opravdu nebylo nic moc neobvyklého. Až náhle zaujala Sherlocka jedna větší mezera mezi prkny. 

Při bližším pohledu bylo na mezeře vidět mírné poškození. Zdálo se, že se někdo prkna snažil uvolnit, ale nakonec to neudělal. Muselo tam něco zapadnout, co chtěli vytáhnout, ale nezbyl na to čas. Po chvilce páčení nožem nalezeným v kuchyni prkna povolila. Sherlockovy zorničky se rozšířili vzrušením a na tváři se objevil spokojený úsměv. Jeho dedukce byla správná.

Do mezery v podlaze zapadla fotografie. Holmes ji zvedl, aby si ji lépe prohlédl. Byli na ní zachyceni John a Sherlock, jak se vrací do bytu. John cílem nebyl, bylo jasné už od začátku. V době střelby ani nebyl doma, takže bylo jasné, že je to Sherlock. Na fotografii však nebyl Sherlock Holmes, ale Sherlock Watson, jejíž obličej byl červeně zakroužkován.  

Sherlock přešel k oknu a přemýšlel dívajíc se na 221B Baker Street. Proč ona? Proč ne on? Měla to být výhrůžka pro něj? Jak to, že ale nenechali vzkaz? Myšlenky mu letěly hlavou jako na běžícím pásu. Bylo tu moc proč a žádné odpovědi. Koukal na svůj byt a toužil se tam vrátit. Zpět k Johnovi, k Sherlock, k paní Hudsonové. Usadit se do svého křesla, dát si s nimi šálek čaje, říct Johnovi své teorie ohledně případu.

Náhle se dole na chodníku objevili Watson a Watson. Sherlock byla bledá jako stěna a John kulhal do bytu opírajíc se o svou hůl. Jeden vypadal hůře než druhý a co víc, neodstěhovali se, přestože Mycroft tvrdil, jak chtěl John Sherlocka opustit. Konzultující detektiv na ně koukal, neschopný z nich spustit oči. 

Jak se tohle sakra stalo? Jeho nejlepší přítel znovu musel trpět a Sherlock se na to znovu musel dívat. Bylo to nesnesitelné i pro někoho jako byl Sherlock Holmes. "Musíme jít." Vytrhl ho z přemýšlení hlas Mycroftova muže. Ano Mycroft. Tohle všechno byla jeho vina. Nenávist vůči bratrovi cloumala celým Sherlockovým tělem.

Celou cestu zpět se snažil uklidnit svůj vztek. Musel přemýšlet, protože jen on mohl tohle všechno vyřešit. Sherlock Watson byla stále v nebezpečí a on musel přijít na to proč. Ve své místnosti hned rozhodil po zemi všechny papíry a začal k sobě skládat informace o obětech tohoto řádění. Muselo tam být propojení.

Studentka historie, řidič autobusu, pekařka, právník, hasič, spisovatelka, malé dítě. Skupinka náhodných lidí, přesto přesně označené cíle. Sherlock to vzal od sebe. Z těchto obětí však znal jen Johnovu dceru. John byl voják a nikdo mu po krku nešel, pokud se nesnažil jít po Sherlockovi. Pak tu byla Mary a její minulost...  

Sherlock vystartoval kde dveřím své místnosti a silně na ně zabušil. "Potřebuji mluvit s Mycroftem." Zařval na ty, co ho zvenku hlídali. "Britská vláda" dorazila až za půl hodiny. Sherlock pochodoval kolem fotek obětí a vše si srovnával v hlavě. "Doufám, že jsi na něco přišel, drahý bratře. Odložil jsem kvůli tobě jednu důležitou schůzku." Řekl Mycroft a usadil se na židli.

Sherlock podal bratrovi fotku, kterou našel v bytě. "Nešli po mně, ale po ní. S dalšími obětmi nejsem propojený, takže cíl je primárně malá Watson. Musí to mít nějakou spojitost s Mary. Ať někdo zjistí jestli jiné oběti nemají falešnou identitu, nebo někdo z jejich blízkých. Musí to být čistá msta, proto nezanechávají vzkazy." Mycroft poslouchal svého bratra a prohlížel si nalezenou fotografii. 

"Vidíš, že to jde, když se chce. Zařídím co bude třeba a pošlu někoho hlídat na Baker Street. Až pro tebe najdu něco dalšího, dám ti vědět." Usmál se spokojeně starší Holmes a vstal k odchodu, zatímco se Sherlock chystal ještě něco říct. 

"S návratem na Baker Street nepočítej. Takto je to pro všechny lepší, za tím si prostě stojím. Užij si zbytek dne, drahý bratře." Umlčel Mycroft Sherlocka dříve, než stačil vůbec promluvit, a nechal ho tam dál přežívat za zamčenými dveřmi. 

~~~
Jestli jste při přečtení názvu kapitoly doufali, že se Sherlock vrací domů, tak vás musím zklamat, ale takto rychle to nepůjde. Mám v hlavě pár věcí, které prostě nejde vynechat. 

Děkuji Gabče za inspiraci pro tuto kapitolu. Prosím, nezabíjejte mě, ještě pořád není všem hrozným věcem konec :D