Sherlock Watson [Sherlock BBC FF, CZ]

3. Zaškolení

O několik dní později

Sherlock seděl v typickém černém londýnském taxi a sledoval ulice míhající se za oknem. Taxi se postupně proplétalo zacpanými cestami a pomalu směřovalo do nemocnice, kam se vydal vyzvednou Sherlock Watson, aby ji odvezl na Baker Street. John se tam po smrti Mary rozhodl zůstat, protože nesnesl být v jejich bytě. John. Když mluvíme o něm musíme upozornit, že sedadlo vedle Sherlocka, kde se John v taxi obvykle nacházel, bylo tentokrát prázdné.

O půl hodiny dříve

"Johne, tvou dceru dnes pustí z nemocnice, máš si ji vyzvednout." Sherlock seděl u stolu a psal článek na svou stránku, zatímco John pochodoval po obývacím pokoji s telefonem u ucha a zařizoval věci ohledně pohřbu Mary. Když na něj Sherlock promluvil, jen se na chvíli zastavil a pak dále pokračoval ve své činnosti.

Takto to na Baker street vypadalo několik posledních dní. Sherlock pokračoval v případech, ve volných chvílích chodil do nemocnice zjišťovat, jak to vypadá s jeho malou jmenovkyní, a doma se snažil přimět Johna znovu s ním komunikovat. John ale Sherlocka ignoroval. Ignoroval i pokusy Lestradea, paní Hudsonové, Molly i hovory od Harry. 

"Podepiš to." Podal Sherlock Johnovi kus papíru. "Je to plná vůle, že ji mohu vyzvednout. Nebudu se dál dívat, jak ignoruješ své dítě." Sherlock svého kolegu překvapil tímto činem. Přesto ale na sobě John nedal nic znát. Zloba v něm byla příliš velká. Nakonec přeci jen vytrhl Holmesovi papír z ruky, načmáral na něj svůj podpis a nechal ho ležet na stole. Sherlock složil papír, vložil ho do kapsy kabátu a vyrazil ven z bytu chytit si taxi.

A tak se stalo, že tu teď seděl sám, nervózně poklepával svými vyhublými prsty a hypnotizoval okolí doufaje, že pojedou rychleji, aby už to měl za sebou. Nakonec úspěšně dorazili před vchod do nemocnice. Sherlock strčil taxikáři pár bankovek a vydal se na pospas osudu. Nikdy, ani v největších nočních můrách, by si nepředstavil, že bude vyzvedávat novorozeně z nemocnice a poveze ho k sobě domů. 

A teď se to dělo. Nesl Sherlock Watson v náruči s k němu nesedící opatrností, nastupoval s ní do taxíku a diktoval řidiči adresu 221B Baker Street. Už zase koukal na to malé stvoření a jako vždy se snažil něco vydedukovat. Nenacházel ale stále nic. Jak by také mohl, když nebylo co. Bylo to malé dítě bez jakýchkoliv předsudků a názorů, které těch pár dní života, co zatím mělo za sebou, z velké části prospalo.

Sherlock POV:

Zavřel jsem za námi dveře s označením 221B a zůstal chvíli stát hned za nimi. Koukal jsem na dítě v mé náruči a ono koukalo na mě. Asi jsem ji probral, když jsem vystupoval. A tak se stalo, že tu Sherlock koukala na Sherlocka. Musel jsem se pousmát nad svým důvtipem. Ať se John vzteká jak chce, byla to dobrá volba jména. "Sherlock Watson, vítej u Sherlocka Holmese a Johna Watsona." Přivítal jsem ji v našem bytě. "A u paní Hudsonové." Dodal jsem, když jsem ji slyšel přicházet z její kuchyně.

"Tak už jste tu?" Vítala nás tak, jak to dovedla jen ona. Vždy to vypadalo, jako bychom byli všichni její děti. "Očividně." Oh, jak typické. Copak to není vidět, že tu stojím? Tyto otázky nikdy nepochopím. "Ukažte mi toho broučka. Opravdu jste ji pojmenoval Sherlock, Sherlocku?" Vzala si ode mě Sherlock a já pocítil úlevu. 

"Jak je na tom John?" Zeptal jsem se, místo abych zodpovídal její zbytečné otázky, na které dávno znala odpověď. "Pořád stejně, možná ještě hůř." Povzdechla si paní Hudsonová. "Když jste zastavili před domem, slyšela jsem bouchnutí dveří jeho pokoje. Vypadá to, jako by ji ani nechtěl vidět." 

Ach Johne, proč musíš dělat ještě více starostí, zrovna když mám takový zajímavý případ, který by si zasloužil mou plnou pozornost. Ale nedalo se nic dělat, je to můj nejlepší přítel a aktuálně potřeboval mou pomoc. "Paní Hudsonová, myslím že budu potřebovat ehm... jak to říct... zaškolit, pokud nechceme, aby to dítě přišlo k úrazu." Obrátil jsem se na ni, ač nerad, s touto prosbou. 

O 2 hodiny později

"Vidíte Sherlocku, není to úplně hrozné." Povzbuzovala ho paní Hudsonová. Nebylo to zase tak těžké, jak se mohlo na první pohled zdát. Sherlock vida Johnův stav si dopoledne raději něco málo na internetu nastudoval a zbytek mu teď dovysvětlila paní Hudsonová. Sherlock Watson vypadala spokojeně a opět klidně spala. Sherlock Holmes ji opatrně zvedl a vydal se s ní nahoru. Tam na ně již čekal nezvaný host.

"Změnil jsi zaměstnání z konzultujícího detektiva na chůvu, drahý bratře?" Ozval se obývacím pokojem Mycroftův hlas. "Nebo se to teď přidává k blogerům zdarma?" Pokračoval ve své posměšné řeči starší Holmes. "Sklapni, Mycrofte, nebo ji vzbudíš. Sherlock je hodně citlivá na hluk." Napomenul svého bratra mladší Holmes. "Sherlock? Takže to nebyl vtip? Opravdu jsi ji pojmenoval po sobě? Chudák dítě..." 

Mycroft přešel o něco blíže k Sherlockovi a prohlížel si z stále dostatečně velké vzdálenosti malou Sherlock. Velký Sherlock ho mezitím propaloval zlostným pohledem."Jestli nic nepotřebuješ, Mycrofte, tak jsem tě rád viděl." Kývl směrem ke dveřím, aby svému staršímu bratrovi naznačil, že o jeho přítomnost nemá zájem. "Brzy se uvidíme, drahý bratře. Pokus se to dítě nezabít hned první den." Neodpustil si poslední poznámku starší Holmes a zmizel.

Sherlock vešel do své ložnice a položil Sherlock na svou velkou málokdy využívanou postel. Nechal ji tam spát a vrátil se do obývacího pokoje. Koukl směrem nahoru, kde se nacházel Johnův pokoj. Byl tam klid, což znamenalo, že John nadále trucuje a Sherlock neměl náladu se s ním jít dohadovat. Sedl si zpět ke svému notebooku a pokračoval v práci, kterou předtím musel přerušit.