Sherlock Watson [Sherlock BBC FF, CZ]

10. Pro dobro všech

*Návrat v čase, den střelby na Baker Street*

"Prosil jsem Vás, abyste na něj dal pozor." Řekl Mycroft vyčítavě Johnovi a propaloval ho pohledem. Starší Holmes poté opustil Baker Street a zamířil do nemocnice, kde právě operovali jeho bratra. Byl na sebenaštvaný, že Sherlocka neochránil. Byl naštvaný ale také na Johna. Vložil do něj příliš velkou důvěru, to byla chyba. Věděl, že to doktora Watsona mrzí. Bylo lehké to vydedukovat, ale nic to neměnilo na faktu, že Sherlockovi právě sešívají hlavu.

Doktor zrovna vycházel z operačního sálu, když Mycroft dorazil do nemocnice. Bylo mu jasné, že nemá moc času. Musel jednat rychle, aby jeho plán vyšel tak, jak bylo třeba. "Ááá pan Holmes starší. Nemusíte mít obavy, nebylo to moc vážné. Váš bratr bude brzy v pořádku." Začal doktor svou uklidňující řeč. Mycroft byl rád, že je Sherlock v pořádku. Nesměl se tím teď ale nechat rozptýlit. Bylo třeba přesunout Sherlocka do bezpečí. 

"To rád slyším." Přerušil doktora od jeho řečí a přistoupil k věci. "Doktore, jistě už se k vám doneslo, co přesně se stalo. Jelikož neznáme útočníky, můj bratr je nyní v nebezpečí. Proto bude lepší, prohlásit ho za mrtvého. Ochráníme tím jak Sherlocka tak jeho známé." Sdělil lékaři svůj plán, aniž by ho nějak trápilo, že už podruhé pohřbívá svého bratra zaživa. Dělal to přeci pro dobro všech. "Tohle nebyla žádost. Prostě to udělejte." Řekl, když viděl výraz v doktorově tváři, a poté vyrazil zařizovat Sherlockův přesun.  

*O pár hodin později*

Když se Sherlock Holmes probral, nečekal na něj typický nemocniční pokoj. Ležel v místnosti bez oken, kterou osvětlovalo slabé světlo. Jediným nábytkem byla postel uprostřed místnosti, na které ležel, a židle na které seděl lékař, který sledoval jeho stav. Hrobové ticho bylo přerušované pípáním přístrojů, které kontrolovaly životní funkce jediného konzultujícího detektiva na světě.

Sherlockovy oči zkoumaly místnost poté, co si přivykly na světlo. Chvíli mu nedocházelo, proč je tu. Pak se mu vše začalo postupně vybavovat. Okno. Hlaveň kulometu. Střelba. Tříštící se sklo a pak jen tma a ticho. Podle řezavé bolesti na temeni si mohl udělat jasno. Proč ale není v normální nemocnici? Zaměřil se na lékaře, co k němu mířil. Sherlockovi stačil jeden pohled na toho člověka. Jedna krátká dedukce, aby pochopil o co tu jde. Mycroftův člověk. Mycroft.

"Kde je?" Zeptal se mladší Holmes. Nemusel ani vyslovovat jméno a doktor pochopil na koho se ptá. "Přijde, až uznám, že váš jste ve stavu zvládnout rozhovor s ním." Uzemnil ho lékař a začal mu svítit do očí. "Je mi fajn!" Odstrčil jeho ruku Sherlock. "Soudě dle vašeho chování můžeme vyloučit, že by střepina měla nějaký vliv na váš mozek. Měl jste, bohužel, štěstí." Řekl lékař vytočeně, nechal Sherlocka být a odešel. Jen co se za ním zabouchly dveře, bylo slyšet, jak je někdo zvenčí zamyká. Byl tu jako krysa v pasti. 

Mycroft se objevil asi za hodinu. "Jsi pomalý, Mycrofte" Přivítal ho Sherlock a snažil se vydedukovat, co tohle bratrovo divadlo má znamenat. "Jednání vlády nejsou holubník, drahý bratře." Usmál se starší Holmes a usadil se na volnou židli. Sherlock na to nic neříkal a tak Mycroft pokračoval. "Jistě už jsi přemýšlel, proč jsi tady. Proč ne nemocnice." Sherlock ho ihned přerušil ostrým "jistě." "A na co jsi přišel?" Nenechal se vyvést z míry Mycroft, pohrával si v ruce s deštníkem a sledoval svého bratra jak přemýšlí.

"Že mě tu držíš pod zámkem jako malé dítě. Jsem dospělý muž, Mycrofte. Tohle je únos. Okamžitě mě pusť domů." Vyjel na něj podrážděně Sherlock. "Domů? Kam domů? Už nemáš domov, Sherlocku, jsi mrtvý." Pokračoval s klidem starší Holmes. "Nejsem mrtvý, Mycrofte. Už jsem jednou umíral, vím jaké to je." Tentokrát byl v klidu mladší Holmes.

"Fyzicky žiješ, to nepopírám, ale pro všechny tam venku jsi dnes zemřel. Ber to jako bezpečnostní opatření, drahý bratře." Řekl s naprosto vážným výrazem Mycroft. Sherlock na něj chvíli nevěřícně zíral. Bylo možné, že ho bratr právě podruhé falešně zabil? Ten pohled však mluvil za vše. Bylo to možné. "Nepotřebuji tvoje opatření." Protočil oči Sherlock a odvrátil uraženě pohled. 

"Teď mě dobře poslouchej, Sherlocku. Tvůj byt rozstřílela neznámá zločinecká síť. Řádí nám tu už celkem dlouho a nezanechávají žádné stopy ani vzkazy. Zatím co jsi četl pohádky a hrál si na chůvu, zločin se v Londýne rozrostl. Je na čase, aby ses konečně soustředil na práci." Začal mu Mycroft promlouvat do duše. "Máš vlastních lidí dost, Mycrofte. Proč tím vždy musíš zatěžovat mě? Mám své případy." Nevěnoval mu Sherlock ani jeden pohled.

"Takto by to nešlo, drahý bratře. Nějak jsi nám zdomácněl. Práce v utajení ti jen prospěje. Navíc zaútočili na tvůj byt, ne na britský parlament. Vzpamatuj se konečně." Nehodlal ustoupit starší z bratrů. "Nedokážu pracovat bez Johna." Vzpomněl si Sherlock na svého nejlepšího přítele. "To bych netvrdil. Poslední roky s tebou k případům skoro nechodil. Chceš ho a tu tvou jmenovkyni ohrozit tvým sentimentem?  Nevidíš co tvá přítomnost v tom bytě způsobila?" Starší Holmes se na chvíli odmlčel, aby dal svým slovům důraz. "Navíc John tě chtěl opustit. V době té střelby si byl prohlížet jiné byty." Informoval Mycroft svého mladšího bratra.

Slova o tom, že se John chtěl odstěhovat, ukončila veškeré Sherlockovy protesty. Jen tam ležel a zíral do prázdna. John Watson ho chtěl vážně opustit? Sherlock si všiml, že si jeho kolega prohlížel nabídky bytů. Myslel však, že to bylo jen ze zlosti. Nebral to moc vážně. "Snad sis nemyslel, že se u tebe mají dobře? Komu by se líbilo, že mu sociopat vychovává z dítěte dalšího sociopata. Pro dobro všech, Sherlocku, od dnešního dne jsi navždy mrtvý." 

S těmi slovy se Mycroft Holmes zvedl ze židle a opustil místnost, ve které svého bratra držel. Zámek opět cvakl a Sherlock zůstal sám zamknutý se svými myšlenkami. 

~~~
Rušte vraždy Sherlock žije! :D Ta fronta na mě byla trochu děsivá, no hlavně že se máme všichni rádi, ne? ^^ Děkuji za 400 přečtení :) 

Sherlock se ale na Baker Street se jen tak nevrátí. Tak lehké to přece být nemůže...