Sherlock Watson [Sherlock BBC FF, CZ]

13. Den prvního setkání

"Rozhodl ses zůstat mezi živými, drahý bratře?" Probral Sherlocka známý hlas, který neočekával a který ho dokázal naštvat hned prvním vyřčeným slovem. Mycroft ale nemluvil tím posměšným tónem, který měl ve zvyku. Z jeho hlasu bylo slyšet, jakou má o svého bratra starost. Bohužel tato starost přišla tentokrát pozdě. 

Sherlock ho mlčky propaloval nenávistným pohledem. Odmítal se s ním bavit . Už měl plné zuby toho, jak mu bratr neustále řídil jeho život. Starší Holmes si byl vědom, že udělal stejnou chybu jako kdysi. "Sherlocku, takhle to dál nejde. Vrátím tě na Baker Street. Musíš mi ale slíbit, že toho necháš a že se dál nebudeš ukazovat na veřejnosti."

Při zmínce o Baker Street mladší Holmes na chvíli zpozorněl. "Na to ti neskočím, Mycrofte. Myslíš, že jsem až tak velký idiot? Moc dobře vím, jak se vyžíváš v tom, když mě můžeš trápit." Odpálkoval Sherlock svého bratra. Kdyby se "britská vláda" do ničeho nemotala, mohl být na Baker Street celou dobu a nemuselo to skončit takto. Mycroft chvíli hledal slova, kterými by Sherlockovi odpověděl, ale nakonec jen s povzdechem odešel.

*O týden později, Baker Street*

Byl pozdní večer. Lampy osvětlovaly ulici a v jejich záři mohli obyvatelé Londýna vidět, jak mírně prší. V tomto typickém počasí se po téměř liduprázdné ulici blížila k bytu 221B na Baker Street vysoká hubená postava muže. Sherlock Holmes stále nedokázal uvěřit, že se tam vrací, i když už mu zbývalo jen posledních pár kroků. Pořád se rozhlížel a čekal, kdy ho zastaví někdo z Mycroftových lidí. Nic takového se však nestalo a tak jediný konzultující detektiv dorazil k jemu moc dobře známým dveřím.

Nemohl moc váhat, aby nevypadal nápadně. Rychle vklouzl dovnitř a s cvaknutím za sebou zavřel. Tento zvuk přivolal paní Hudsonovou, která ho očividně celý den vyhlížela. "Sherlocku, konečně jste tu." Spěchala k němu a vedla ho k sobě do kuchyně. Starší Holmes ji naštěstí předem informoval, aby chudák náhodou nedostala z bratrova nenadálého návratu infarkt. 

"Byla jsem tak ráda, když mi Mycroft řekl, že se sem vrátíte. Bez vás to tu prostě není ono. Ale drahoušku vy jste hrozně hubený, hned vám něco připravím. Zatím si můžete dát čaj." Štěbetala vesele jejich domácí, zatím co se Sherlock vzpamatovával z toho, že je zpátky. Čaje se ani nedotkl a jen pohledem zkoumal, jestli je tu vše stále stejné .

Ticho přerušil dupot po schodech a do kuchyně se vřítila malá Sherlock. Bylo sice pozdě, ale ona dnes nemohla spát, po tom co se dozvěděla, že se má vrátit její jmenovec. "Slyšela jsem bouchnout dveře...tak jsem...." Zasekla se když konečně uviděla toho, koho tak dlouho očekávala. "Věděla jsem, že se vrátíš!" Vykřikla radostně a skočila Sherlockovi do náruče. "Chyběl jsi mi, Willy." Pošeptala mu do ucha tak, aby ji paní Hudsonová nemohla slyšet.

Holmes na to nic neřekl, ale to byl prostě celý on. "Kde máš tátu?" Zeptal se a nervózně koukal po dveřích. Mycroft odmítl doktoru Watsonovi cokoliv vysvětlovat. Hodil to na svého bratra s tím, že je to přeci jeho nejlepší přítel. A tak Sherlock očekával minimálně zlomený nos nebo něco horšího. "John je nahoře. Nevěděly jsme, jak mu to říct..." Odpověděla mu paní Hudsonová s nervózním pohledem. "To očividně neví nikdo. A ty by jsi měla jít spát, mladá dámo." Konstatoval Sherlock a vydal se s Sherlock nahoru vstříc osudu.

John Watson seděl ve svém křesle a snažil se třesoucí rukou udržet sklenku whiskey. Dnes byl den, kdy se poprvé potkali s Sherlockem. Neměl ale s kým to oslavit. Křeslo naproti něj zelo prázdnotou. Ne že by to pro toho sociopata mělo někdy nějaký význam, Johnův život se však tenkrát změnil od základů. Pak ale vše zase zmizelo a mohl si za to sám. Neměl se snažit odejít.

Pocit viny ho v posledních dnech užíral víc a víc. Hlavou mu projížděly všechny vzpomínky. To jak ho Sherlock zbavil kulhání, které se mu po jeho smrti opět vrátilo. Jak spolu utíkali před policií. Jak ho Sherlock ochránil před Moriatym. Jak ho vytáhl z plamenů... A co pro něj udělal on? Měl ho chránit a místo toho dovolil, aby ho zabili. 

"Johne?" Ozval se mu za zády známý hlas. Hlas, který si tak moc přál znovu slyšet, i když věděl, že už se nikdy nevrátí. Přesto mu to nedalo a musel se za ním ohlédnout. A pak ho tam spatřil. Vypadal tak opravdově, až by jeden věřil, že tam vážně je. Ale tohle nemohlo být možné. Zázraky se rozhodně neopakují dvakrát. Byl to jen přelud. Watson pevně semkl víčka a snažil se umoudřit svůj mozek. Možná by měl méně pít.

"Johne, jste v pořádku?" Přispěchal k němu Sherlock a rychle mu změřil puls. Tohle už rozhodně nemohl být přelud. V bytě 221B Baker Street nastalo ticho před bouří, které přehlušil Johnův naštvaný hlas. "V pořádku? V POŘÁDKU? Dvakrát jsem vám byl na pohřbu Sherlocku. DVAKRÁT! A vy se tu už podruhé zjevíte jako by nic. Máte dojem, že tohle je v pořádku?!"

Holmes začal couvat. John nevypadal, že mu dá do nosu, ale že z něj rovnou vymlátí duši a pošle ho do hrobu, kde už měl dvakrát skončit. "Na mou obranu musím říct, že jsem s tím nesouhlasil a nemám na tom žádný podíl." Snažil se bránit Sherlock, ale John ho vůbec nevnímal, jak byl rozzuřený do nepříčetnosti.

"Promiňte, že ruším vaši hádku." Přerušil Johnovo řádění ženský hlas. "Jen jsem přišla zkontrolovat Sherlocka." Nakráčela si to suverénně do obývacího pokoje Irene Adlerová. "Proč? Nejsem malé dítě. Nepotřebuji něčí dohled." Sherlockovi to bylo trochu proti srsti. "Možná proto v jakém stavu jsem vás našla posledně?" Pohlédla na něj přísně Irene.

"Já už jsem čistý!" Vztekal se Holmes. "A já jsem královna... Nebuďte směšný." Nedala mu pokoj. "Byla to jen provokace Mycrofta, aby mě sem vrátil. Neměl jsem jinou možnost." Zuřil pro změnu Sherlock místo Johna, který celou scénu jen bezmocně pozoroval a vůbec nechápal, co se to tu děje. Mají být oba mrtví a místo toho tu po sobě prskají jako pes a kočka.

"Takže to byla jen přetvářka?" Ujišťovala se Irene a snažila se situaci zklidnit. "Samozřejmě!" Odsekl Sherlock a uraženě si sedl do svého křesla. "Tak dobře." Nechala to nakonec Irene být, přešla k Holmesovi a pohladila ho po jeho ostré lícní kosti. "Nemohu se tu dlouho zdržovat. Zatím se tu mějte a vyřešte mi zase nějaký případ." Mrkla na Sherlocka a otočila se k Johnovi. "A vy místo křičení na něj raději dejte pozor." Řekla na závěr a jak rychle přišla, tak rychle zmizela.     

~~~
Dnes trochu delší kapitola, jako kompenzace za tu měsíční proluku. Název byl schválně dán tak, aby neprozrazoval rovnou obsah této části.

Někomu se možná může zdát, že je moje postava Irene moc lidská. Dle mého názoru Irene vždy byla lidská, jen to skrývá pod svou maskou a v seriálu nebyl moc čas, aby se její lidskost nějak více projevila.

Sherlock se nám minule nesnažil zabít. Byl to jen chytrý způsob, jak se dostat zpátky na Baker Street. Ten člověk vážně ví, jak oklamat Mycrofta :D A chudák John má opět co rozdýchávat...

Tohle ještě není úplný konec povídky, takže můžete očekávat další kapitolu ;)