Sherlock Watson [Sherlock BBC FF, CZ]

15. Tváří v tvář

Sherlock zvedl hovor po dvou zazvoněních.

- Co se děje, Johne?

- Sherlocku, ona... oni...Unesli ji!

- Cože? Kdo? Koho? Mohl byste laskavě mluvit trochu konkrétněji.

- Sherlock. Sherlocku, ona je pryč! Nevím kdo to byl, ale měli černé BMW M3. Poznávací značka BE15 SKA. Musíte ji najít!

John zoufale křičel do telefonu, zatímco přešlapoval po parkovišti. Nebylo nic jiného, co by mohl pro svou dceru udělat.

- Dobrá Johne, uklidněte se. Nevolejte Scotland Yard, jen by zdržovali. Dám vědět Mycroftovi a mé síti bezdomovců. Najdu ji.

S těmito slovy ukončil Holmes hovor. Nebyl čas ztráce čas, musel jednat a to okamžitě. Bylo jasné, že únosci brzy změní auto, protože je John viděl a tak musel pátrání po černém bavoráku vyhlásit ihned.

Odezva přišla hned během pár minut. Ve zprávě bylo přiloženo několik fotek, jak vzpouzející Sherlock přenášejí z černého bavoráku do bílého Jaguára XE a jak odjíždí z parkoviště. Holmes byl rozzuřený do nepříčetnosti. Jak ji mohl John takto ztratit a jak to, že Mycroft nezastavil ty, co po ní šli?

Během pár sekund měl obrázek nového auta rozeslaný všem svým kontaktům ve městě. Nechal své "pouliční oči", aby za něj auto sledovali, a sám se rychle soukal do kožené bundy a helmy. Jeho drahý bratr mu naštěstí na přesuny po Londýně ponechal motorku. Než vyběhl z bytu, už mu přišla první fotka a popis, kde se hledaný Jaguár právě nachází.

Jsem v Greenwich, jedou směr Bexley.

Znalci Londýna jako byl Sherlock nedalo moc práce auto najít. To už ale sjíždělo k jedné opuštěné továrně v průmyslové zóně. Sherlock nesměl být nápadný, takže pokračoval po hlavní a rozhodl se objet to z jiné strany. Motorku nechal odstavenou v dostatečné vzdálenosti a nenápadně se přesunoval mezi budovami pěšky. Nakonec dorazil k budově, před kterou bylo zaparkováno auto, které sledoval.

Jestli byla věc, kterou se Sherlock nikdy neobtěžoval mít u sebe, tak to byla zbraň. On si ale dokázal šikovně poradit i bez ní. Muže, co měl hlídat vchod, jednoduše zneškodnil svou motorkářskou přilbou. Bylo to tiché a efektivní, takže nebyl ihned prozrazen a mohl pokračovat nepozorovaně dovnitř. 

Tentokrát už si s sebou ale raději vzal zbraň sebranou muži, kterého právě zneškodnil. Sherlock pomalu postupoval budovou a snažil se nenadělat zbytečný hluk. Prozrazení by znamenalo snížení šancí na záchranu Johnovy dcery. Továrna byla rozlehlá a někdo by řekl, že najít tu někoho je jako hledat jehlu v kupce sena. 

Sherlock Holmes ovšem neměl problém ve vrstvě prachu sledovat stopy únosců. Bylo to tak snadné a tak viditelné, že by to zvládl i slepý. Kdyby nešlo o malou Watson, byl by to pro konzultujícího detektiva celkem nudný nezajímavý případ. 

Prošel několik prázdných chodeb až ho stopy dovedly po schodech do dalšího patra, kde už z dálky bylo slyšet hlasy únosců. Nesnažili se ani být zticha, hlupáci. Sherlock je chvíli pozoroval a tvořil nejvhodnější plán. Byli to jen tři muži a očividně na někoho čekali. Musel je zlikvidovat dříve, než dorazí očekávaná osoba, a rychle zmizet i se svou jmenovkyní. 

Odšrouboval z pistole tlumič, jelikož ten krám byl stejně k ničemu. Hluk to skoro netlumí a jen by to snižovalo přesnost střelby. Zkontroloval počet nábojů, nabil, odjistil a rozklepaně zamířil. Nikdy nebyl tak dobrý střelec jako John, který jakožto bývalý voják střílel vždy přesně. Teď to ale bylo na něm.

Fabrikou se rozeznělo několik hlasitých výstřelů a tři mrtvá těla zůstala nehybně ležet na zemi. Neměli ani šanci zareagovat. Neočekávali, že by je byl někdo schopný sledovat. Sherlocka tento plán ovšem stál všechny náboje, a tak se tu nesměl dále moc dlouho zdržovat. 

Neváhal ani minutu a vrhl se k Sherlock, která seděla svázaná v koutě."Neboj, za chvíli budeme doma." Uklidňoval ji, zatímco rozvazoval pouta. "Willy!" Vrhla se mu kolem krku, jen co byla volná. "Jsi nejlepší." Pošeptala mu šťastně do ucha a dala mu pusu na tvář.

"Bylo mi jasné, že se tu objevíš." Přerušil jejich radost Sherlockovi moc dobře známý hlas. "Sherlock Holmes, zachránce dívek v nesnázích." Pokračovala osoba za jeho zády. Bylo mu jasné kdo to je, aniž by se musel podívat, přesto tomu nemohl uvěřit.

Nakonec se přeci jen otočil, aby se ocitl tváří tvář v osobě, kterou tu očekával ze všech nejméně. Stála tu přímo před ním. Irene Adlerová. "Vy?" Zeptal se nevěřícně s šokovaným výrazem. Irene stála proti nim s pistolí v ruce. "Samozřejmě že já." Řekla s vítězným úsměvem a přešla blíže k nim.

"Nabýídli mi za její zlikvidování pěkné výhody." Kývla směrem k Watson. "A jak jinak se k ní dostat, než přes její náhradní matku Sherlocka Holmese." Pojistka na zbrani cvakla a Irene soustředěně zamířila. "Kdo je to?" Přerušil ji Sherlock. "Co prosím?" Obrátila svou pozornost k němu.

"Kdo vás má pod palcem. Můžu ho zastavit, jen potřebuji jméno." Bylo mu jasné, že tohle není z její hlavy. Musel ji mít někdo v hrsti. "Nikdo. Dělám to z vlastní vůle. Jen si nechcete přiznat, že jste tohle prohrál." Snažila se ho Irene odbýt, ale neznělo to moc přesvědčivě, přesto ale nechtěla ztratit pevnou půdu pod nohama. Už je měla dávno oba zastřelit. 

"Odložte zbraň a řekněte mi to jméno." Nevzdával to konzultující detektiv. Nezbývalo mu nic jiného. V jeho pistoli nebyl ani náboj. Musel ji přesvědčit. Irene se mu zadívala do očí. Chvíli na sebe mlčky hleděli a kromě nich nemohl nikdo tušit obsah jejich bezeslovné komunikace. "Irene..." Vyslovil její jméno, ale jeho další slova byla přerušena náhlým výstřelem. 

Kulka se zaryla do těla, které bezvládně padlo k zemi, kde se krev vytékající z rány smísila s továrním prachem. 

~~~
Někdo tu místo učení na zkoušku konečně dopsal poslední kapitolu. Ano, trvalo mi to, ale během školy na psaní těžko hledám čas a náladu. 

Co se týče konce kapitoly... Prosím, nekamenujte mě, ještě musím vydat epilog. Lístky s pořadím na mou vraždu se vydávají v soukromých zprávách :D 

Děkuji za všechna přečtení, komentáře a hlasy. Bez vaší podpory by tohle dílo nikdy nedospělo do konce. 

Uvidíme se u Epilogu ;)