TROUBLEMAKERS [CZ] Slash

6. Klíč

A jedeme dáál! :D Co se přihodí v Ankaře?

Konečně jsem se k tomu dostala. Mám teď brigádu, která vyžaduje hodně času, takže se omlouvám, že teď nebudu moc aktivní, ale i tak se budu sanžit. ;)

Enjoy.

-----------------

"Eee...co to děláte...?" pochybně sledoval ty dva, jak střídavě koukají do brčka na stole.
"Rob chytil žlutýho mravence!" řekl nadšeně Sebastian, a když si všilm blonďákova výrazu, zasmál se.
"Co, že jsi to říkal?"
"Někdo nás sleduje. Slyšel jsem, jak nějakej chlap mluví o tom, že 'ten klíč získá za každou cenu'". To už zpozorněl i Robert a propustil mravence na svobodu.
"Jakej chlap?" pozvedl obočí.
"Někdo ve vedlejším kupé..." odvětil Chris a sedl si vedle Sebastiana.
"A víš to jistě?"
"No...pochybuju, že je ve vlaku víc lidí s tajným klíčem..."
"Ale proč by chtěli klíč bez kufru? To je trošku na nic, ne?" zamyslel se Rob.
"Třeba se s ním dá otevřít více věcí," přemýšlel Chris...
"Nebo chtějí zabránit otevření toho kufru," přidal se Sebastian s logičtější verzí.
"Tak s tím musíme něco udělat."

***

"Tak jo...vím, že nás odposloucháváte a určitě chápete, že musíme něco podniknout, takže na jeden den porušíme pravidla..." řekl Downey a za deset minut přišel steward, který jim předal vzkaz, na kterém bylo napsáno: "Udělejte, co je nutné."

***

Jakmile vlak dojel do hlavní vlakové stanice v Ankaře, Chris vystoupil z vlaku společně s davem lidí, kteří se netrpělivě tlačili ze dveří. Snažil se rozpoznat v nich hlas, který slyšel, ale bylo to beznadějné. Bylo tam až moc lidí. Když už to chtěl vzdát, všiml si, že ho někdo sleduje. Nějaký muž v klobouku. Nahodil zmatený výraz a vydal se k němu.
"Promiňte, neviděl jste dva muže ve stejném obleku, jako mám já? Někde se mi ztratili..." řekl s mírně zoufalým podtónem a muž s kloboukem se usmál.
"Myslím, že šli do haly, vypadáte zmateně, zavedu vás tam," odvětil a vzal ho kolem ramen.
'Lháři...' pomyslel si blonďák, ale nechal se odvést. Byl zvědavý, jak se vede jeho spolupachatelům a doufal, že dorazí co nejdřív.
"Vy u sebe nemáte žádné komunikační zařízení? Bylo by to jednodušší, než je hledat," podotkl muž.
"Nemám...víte...cítím se dost zranitelně, když jsem tu sám a ani nemůžu zavolat pomoc, kdyby se mi něco stalo..." Chris na něj upřel své modré oči, které vyzařovali čistou nevinnost a hlavně upřímnost. Moc dobře věděl, že se na to neptal, aby mu pomohl.
"To je ale vážně nebezpečné, zvláště tady. Ale máte štěstí. Můžu vám dělat společnost, než přijdou vaši přátelé," usmál se neznámý.
"Vážně? To bych byl moc rád, děkuji," opětoval jeho úsměv.

***

"Asi mu to vyšlo, je v nějakém hotelu. Půjdeme tam a dokončíme plán," řekl Robert, když seděli v autobuse, který jel tak pomalu, že by to bylo rychlejší pěšky. Cestou z nádraží si koupil tablet a napíchl se na sledovací zařízení, které měl Chris v obleku.
"Jestli se mu něco stane..."
"Klídek, Chris si poradí v každé situaci," uklidňoval Downey Sebastiana, kterému se tento plán už od začátku nelíbil. Přijeli k hotelu a chvilku stáli před vchodem, než vešli dovnitř.