TROUBLEMAKERS [CZ] Slash

4. Nezvratná minulost

Jak to teda vlastně je s tou Chrisovou minulostí?

Tato kapitolka je pro NikeDark. ;]

Enjoy. ^^

---------

"Jen musíte tento balíček převézt do Číny do dvou týdnů bez toho, aby jste do něj nahlédli. Pak se stavíte do Moskvy a zbavíte se jednoho člověka. Nesmíte letět letadlem a nesmíte používat své mobilní telefony ani platební karty - proto jsme vám je taky vzali. Jestli se pokusíte jakkoli narušit plán, zemřete." dokončil muž v šedém a velice mile se usmál.
"A co z toho budeme mít?" ptal se Downey. "Nezabijeme vás a taky vás zbavíme všech vašich obvinění včetně těch, které jste měli v minulosti."
To se jim celkem hodilo.
"Tak...teď si můžete dělat co chcete. Ráno v sedm se tu sejdeme a dostanete vše, co bude třeba. Když budete něco potřebovat, moji chlapci jsou vám k dispozici," řekl šedý a vstal z křesla.

***

"Doufám, že se tím jen nedostaneme do dalších problémů," pronesl Sebastian a koukl na Chrise, který ležel na posteli a něco si kreslil do malého deníčku. "Bude to v pohodě," usmál se blonďák a zavřel sešit, aby vstal a objal svého milence. "Za měsíc budeme někde na pláži pít tequilu," dodal. "To doufám," usmál se Seb a objetí opětoval.

***

Chris zkontroloval své hodinky, na kterých bylo něco kolem půl deváté. Sebastian nějak usnul na křesle, takže se blonďák rozhodl, že se osprchuje. Vytáhl z šuplíku ručník a vyšel na chodbu. Takhle budova je sice dost velká, ale vsadil by svoje boty, že koupelna bude vpravo. Vykročil oním směrem a kupodivu ji opravdu našel. Pověsil ručník na věšák a sundal oblečení. Z menší skříňky vzal sprchový gel s vůní divoké růže a vešel do prostorného sprchového koutu. Nastavil vlažnou vodu, ale postupně přidával teplotu, až se na skle vytvořil mlžný opar. Byl to takový jeho rituál - smýt ze sebe všechny špatné věci, které se ten den staly. A to se ještě nestaly všechny. Byl v takovém zvláštním stavu, že si ani nevšiml, že se otevřeli posuvné dveře, to až když se kolem jeho těla omotali dvě mužské ruce. Muž, který stál za ním ho začal líbat na šíji. Věděl, že je to jeho slabost. Chris se otočil a vzápětí byl políben. Bezmyšlenkovitě polibek opětoval, ale po chvilce se odtáhl.
"Tohle nejde, fakt ne," řekl rozhodně.
"Něco jsme si-"
"Ne. Jsem teď se Sebastianem. Chci mít jenou v životě normální vztah, tak mi to nekaž," podíval se na o něco menšího muže před sebou.
"Dobře, dneska naposled a pak tě nechám být," navrhl Downey.
Blonďák kývl na souhlas a naposled se poddal muži, kterého kdysi miloval.

***

"Jsi neuvěřitelný," okomentoval Rob jejich "sprchu".
"Doufám, že sis to alespoň užil, protože tímto naše společná minulost končí," řekl Chris a oblékl si tričko. Vyšli z koupelny a rozešli se každý jiným směrem. Chris přišel do pokoje a padl na postel. Chvilku odpočíval a pak vstal a přešel k oknu. Popravdě ještě nebyl unavený. Ani si nevšiml, že Sebastian už není v křesle. Po chvilce se otevřeli dveře a Seb k němu ze zadu přišel. Prudce ho otočil k sobě a narazil ho na okno.
"Co máš s Downeym?!" vypadal dost naštvaně.
"Co tě to napadlo...? Nic s ním nemám," bránil se blonďák, ale do očí se mu nepodíval. Sebastian se na něj natiskl a naklonil se k jeho uchu.
"Nelži mi..."
"To s Robem je minulost, je to už dávno."
"Myslíš před pár minutama v koupelně?"
"Jen jsme se sprchovali."
"Jo...a ve sprše jste hráli sudoku. Chrisi, nelži mi," zopakoval tmavovlasý a odtáhl se od něj. Spěšně odešel z pokoje ale do toho svého nešel. Prudce otevřel dveře a šel rovnou k muži, který klidně stál u okna.
"Jak dlouho to trvá?!" zeptal se podrážděně.
"Dneska to bylo naposled," řekl klidně Rob a sedl si do křesla.
"Jak naposled...Jak to mezi vámi bylo od doby, co se znáte? Řekni mi o něm všechno..." Sebastian si lehl na postel a očekával odpověď.
"Dobře, řeknu ti to. Teď už můžu. Chrise jsem poznal před šesti lety. Byl to ten typ, který pomáhá lidem a tak dál...pravý syn prezidenta. Zrovna jsem šel projednávat dovoz zbraní do Afghánistánu. Byl to můj nový vynález, ovšem jeho použití by nemělo následky pouze na lidi, které bylo nutno zlikvidovat, ale i na civilní obyvatelstvo, což panu prezidentovi zjevně nevadilo. Jeho synovi však ano. Odchytil si mě a prosil, abych zbraně vládě neprodával. Neměl mi co nabídnout, bohatý jsem byl už v té době. Ale byl zatraceně sexy, čehož jsem hned využil a řekl jsem mu, že jestli chce ty lidi zachránit, ať se se mnou vyspí. Nejdřív to odmítl, ale večer za mnou přišel s tím, že to bere. Nemohl jsem si pomoct. Vždycky se našlo něco, čím jsem ho mohl vydírat. Miloval jsem ho. Víc, než je zdrávo a proto jsem toho po čase nechal. On se ale změnil. Já jsem ho změnil. Už to nebyla ta čistá duše. Začal své krásy využívat i u jiných vlivných lidí. Pamatuješ, jak jsme měli na krku válku s Čínou, kvůli ponorkám, které jsme k nim vyslali? Pan ministr zahraničí nějak rychle změnil názor na vyjednávání za jediný večer, kdy jsem zrovna potkal Chrise, jak vycházel z jeho apartmá. Takhle to šlo dál. Nechápal jsem to. Muži, kteří by nikdy z druhým mužem nic neměli, i ti ostatní...vždycky všichni podlehly. Mohl je ovládat a asi se mu to nějak moc zalíbilo. Jen jsem sledoval, jak odvrací jednotlivé kroky vlády. Po čase se s tím tak sžil, že kdykoli se potřeboval on sám dostat z průšvihu, využil svého talentu. Přestalo ho bavit starat se o svou zemi a začal se vyhýbat médiím. Stal se z něj úplně jiný člověk, než když jsem ho poznal. A pak už to dělal jen pro zábavu. Odstěhoval jsem se do San Francisca a od té doby jsme se neviděli. Když jsem ho před pár dny potkal v tom baru, musel jsem ho znovu mít. Neměl jsem žádnou záminku. Nenávidí mě. Ale pak jsi přišel ty. Věděl jsem, že se mu líbíš a řekl jsem mu, že když se se mnou nevyspí, tohle všechno ti řeknu. Ani chvilku neváhal, ale pak...zdá se mi to nemožné...asi se zamiloval, takže chtěl naši dohodu zrušit. Souhlasil jsem pod podmínkou, že si ho můžu dnes naposled vzít. Hmm...ve sprše. Řeknu ti, že na tohle je vážně talentovaný, ale to už možná víš...nebo ne?" Downey dokončil svůj monolog a Sebastian už se neudržel. Prudce se zvedl z postele a jednu mu vrazil.
"Takhle o něm nemluv! To tys z něj udělal to, čím je teď...nebo byl."
"Rozhodl se sám," ohradil se Rob a vstal z křesla. V tu chvíli mu přistála jedna z druhé strany. Tohle už Sebastianovi vrátil, ten se ale vyhnul, tak to zkusil ještě jednou - opět neúspěšně.
"Jestli se k němu jen přiblížíš, zabiju tě," řekl Seb a vydal se ke dveřím.
"Až tak?" neodpustil si Downey, ale Sebastian ho ignoroval.

***

Potichu vešel do pokoje. Chris spal na posteli v oblečení. Svlékl ho do trenek a zakryl peřinou. Vzal do ruky deníček, který ležel na stole. Když ho otevřel, na první stránce uviděl něčí portrét. Nemohl ho rozeznat, jelikož byl celý poškrtaný. Prohlížel si obrázky, které byli vážně krásné a měli zvláštní hloubku. Když narazil na poslední obrázek, jako by se díval do zrcadla. Byl na něm on a Chris, který byl z větší části vygumovaný, přesto ale jeho rysy šli rozpoznat. Nevěděl, jestli na něj má být naštvaný, nebo mu ho má být líto. Pro dnešek si ale vybral druhou možnost. Nemohl ale vstřebat tolik věcí najednou jen tak. Dal si sprchu, a když došel zpět do pokoje, vytáhl z baru skotskou a lahev piva. Nalil si panáka skotské a vypil ho na ex. Pak si sedl na židli u okna. Sledoval obrysy neznámé krajiny. Pomalu upíjel z piva, které bylo stejně hořké, jako jeho pocity a nechal své myšlenky, aby ho zbavily přítomnosti v realitě. Když byla lahev prázdná, odložil ji na parapet a šel do postele za Chrisem. Objal ho kolem pasu. Kdoví, co přijde zítra...