TROUBLEMAKERS [CZ] Slash

1. "To není naše"

"Doprdele!" zvolal Robert a Sebastian se zmohl jen na prázdný pohled na mrtvého muže. "Co budeme dělat?!" dodal s pohledem na svého spolupachatele. Ten rychle strhnul závěs, který dělil bar od skladu. "Rychle. Musíme ho zabalit a odnést do tvého auta," řekl Seb a udělali, co řekl. Vrátili se pro zbraň, kterou mezitím vzal Chris. "Hele...nemůžeme ho tu nechat. Všechno viděl," podotkl Sebastian a Rob na nic nečekal a vzal mu zbraň. "Hele, nemám v plánu nikomu nic říct," zvedl blonďák ruce v obranném gestu. "To nemůžeme riskovat," podíval se na něj právník a za chvilku už ho táhli do auta. "Kam, že to jedem?" zeptal se Chris ze zadního sedadla. "Do Mexika," odvětil Seb, který řídil. "Cože?!" nemůžu jen tak zmizet do Mexika. Já..." "Nemusíš se bát Chrisi, tvému otci jsem napsal, že jsme jeli pryč," snažil se ho uklidnit Downey. "Co, že jsme my dva...nemůžete jen tak unést...sakra, nesnáším tě Downey," řekl Chris a podíval se na své zlaté hodinky. "Vážně? Nikdy mi to tak nepřišlo," "Zklapni," "Hele, mohli byste se uklidnit? V kufru máme mrtvolu," poznamenal řidič a úkosem koukl na Chrise. "A konec hry, bylo by fajn vědět, kdo jsi, když ty víš všechno o nás," "No...řekněme, že můj otec je George Hemington," odvětil Chris a Sebastian prudce zabrzdil. "Prosím, řekněte mi, že jsem právě nezabil člověka a teď spolu s největším podrazákem v New Yorku neunáším prezidentova syna..." podíval se na Roba a ten jen nahodil výraz aka "Já nic". Znovu se rozjeli. "Jasně. Když už spáchat zločin, tak ať to stojí za to."

***

Večer zastavili u restaurace v nějakém malém městečku. Jediný, kdo věděl, kde jsou, byl Sebastian. Rob vytáhl Chrise z auta a šli se najíst. "Hele, takhle se mnou zacházet nemusíš," poznamenal Chris, když vcházeli do dveří a Robert ho pořád držel za paži. Nakonec ho stále nedůvěřivě pustil a šli si sednout ke stolu. "Dal bych si palačinky s nutellou, jahodama a k tomu kakao. A...hezky voníte," odpověděl Chris na číšníkovo "Co si dáte?" a věnoval mu zářivý úsměv. Jeho společníci se na něj zvláštně podívali, což okomentoval slovy "No co, mám chuť na sladké," a poté, co si Rob objednal nějakou zvláštní rybu a Sebastian boloňské špagety, zavládlo u stolu hrobové ticho. "Emm...netvařte se tak pohřebně, deptá mě to," prolomil to Chris. "Teda, takhle jsem to nemyslel ale...nějak to vyřešíme," dodal rádoby povzbudivě. Sebastian se na něj usmál a šťouchl do Roberta. "To je fakt, prostě se to stalo a nějak to vyřešíme," přijal Chrisův postoj k věci, což zanedlouho udělal i Rob. Po večeři se vydali zpět do auta a jeli dál. Tentokrát řídil Downey. Jeli krásnou hvězdnou nocí, byli v tom všichni spolu.

***

Ráno dojeli do Dallasu v Texasu a Rob zaparkoval u hotelu 'Fairmont Dallas'. Sebastian vystoupil z auta aby vzbudil Chrise, kterého v noci přikryl svou bundou. "Kde to jsme?" ptal se ještě rozespalý blonďák, když vystupoval. "V Dallasu. A potřebuju se pořádně vyspat," odpověděl Robert a vykročil ke vchodu, když si Seb všiml, že se víko kufru nějak pohnulo. Všichni tři rychle přiskočili k autu a otevřeli kufr. "Prosím, nechte mě jít," ozval se hlas barmana. "Víte...probral jsem se před chvilkou a v ruce jsem měl tohle. Asi to zastavila moje peněženka," rozevřel dlaň, ve které se leskla kulka, která ho mela zabít. Sebastian přemýšlel, jestli mu Rob nedal něco do pití, protože tomu nemohl uvěřit a Chris dostal záchvat smíchu. "Tak...to je super! Nikoho jsme nezabili!" zvolal Downey a pomohl muži z kufru auta. "Moc se vám omlouvám," vrazil barmanovi do ruky deset tisíc dolarů s tím, že letiště je rovně a pak doleva a s úlevou vykročil k hotelu, protože spánek opravdu potřeboval. "Dobrý den, chci apartmá se třemi ložnicemi," oznámil na recepci. Madá slečna chvilku klikala do počítače a pak mu oznámila, že je volné apartmá jen se dvěmi ložnicemi. "Nevadí, nějak se zmáčknem," ujistil ji a ona mu podala klíč.

***

"Jak dlouho se s Downeym znáte?" zeptal se Sebastian, když zmiňovaný dávno spal on s Chrisem seděli na pohodlném gauči a pili kafe. "Dlouho...ale taky jsme se dlouho neviděli," odvětil Chris a podíval se na Seba s lehkým úsměvem. "A co ty?" obrátil otázku. "Seznámili jsme se asi před rokem, nějak extra rád ho nemám, ale občas dokáže být i snesitelný," řekl brunet a upil z kávy. "Každopádně tebe bych rád poznal..." dodal s úsměvem. "Nápodobně..." blonďák sklopil pohled a přemýšlel, jak je možné, že před pěti minutami byli každý na druhé straně gauče a teď jsou vedle sebe. Bylo to snad poprvé, kdy mu někdo přišel ta zajímavý, aby ho chtěl poznat. Ještě chvíli si povídali o všekijakých věcech, než se jejich oči střetli a oba si uvědomili, že mluví jen proto, aby zamluvili to ticho, které by nastalo. Přitom nebylo vůbec nepříjemné. Možná proto na sebe beze slova hleděli přibližně další hodinu, po které do obýváku vešel rozespalý Rob.

***

"Nemůžeš si jen tak zabrat nejlepší ložnici," hádal se Chris s Robem večer, když Sebastian dávno spal na gauči. "Ale můžu. Platím to já," odvětil chladně Downey a vytáhl z baru láhev vína, dnes už třetí. "To bych mohl taky" poznamenal blonďák, sedl si na postel a pozvedl svůj pohár, aby mu druhý dolil. Cítil se mírně v náladě, ale vůbec mu to po všem tom stresu nevadilo. "Hele...chtěl jsem se zeptat, jak se ti teď daří?" změnil Robert téma. "Hele...nechci se s tebou moc bavit o osobních záležitostech," odvětil chladně Chris. "Ale, ale...pokud si dobře pamatuju, když jsme se naposled viděli, bylo to dost osobní," "Nechci o tom mluvit, hodně věcí se změnilo". Rob se posadil vedle něj. "Všiml jsem si, že si rozumíš se Sebastianem," řekl. "Do toho ti nic není," odsekl blonďák a znovu se napil vína. Jeho společník ho prudce chytl za zápěstí a svalil ho na postel. Sklenka, ve které už nebylo skoro žádné víno se rozbila při střetu s podlahou. "Co to-...asi už půjdu...jsi opilý," Chris se vymanil z jeho sevření, i když to šlo těžko, protože na něj začla doléhat ta poslední sklenička. "Nikam nepůjdeš, pokud nechceš, aby se Sebastian dozvěděl o tvé minulosti. Byla by to škoda, hodíte se k sobě," tmavovlasý opět zachytil jeho ruce. "Nesnáším tě!" odsekl blonďák a pomalu mu to i začalo být jedno. Jeho zdravé vědomí se vytrácelo stejně jako zbytek vína stékajícího ze střepů na podlaze. "Jako za starých časů," usmál se Downey.

***

Ráno se Chris vzbudil a odplížil se do koupelny. Chtěl ze sebe všechno smít. Všechno, včetně jeho minulosti, na kterou by dávno zapomněl nebýt jeho. Obmotal si ručník kolem pasu a potichu prošel kolem spícího Sebastiana do pokoje, který byl tu noc nepoužitý. Trošku pomačkal peřinu i polštář, aby to nebylo divné. Neměl tu skoro žádné věci, takže se rozhodl, že si dneska něco na sebe koupí. Stejně se asi vydají na cestu zpátky. Zvedl sluchátko telefonu, který ležel na stolku vedle postele a objednal snídani. Šel do obývacího pokoje a sedl si na gauč, vedle spící osoby. Chvilku sledoval tvář uvolněnou bezstarostným spánkem, než se ozvalo lehké zaklepání. Otevřel dveře a s poděkováním převzal velký tác, který položil na stolek u gauče. "Co to tu voní?" ozval se rozespalý Sebastian. "Snídaně," usmál se Chris a položil před něj talíř s palačinkami. "Tohle by mi nevadilo každý den," poznamenal Seb a posadil se. Chris zapl televizi, aby se podíval na nějaké zprávy. On sám se médiím dokázal celý život vyhýbat, takže jim ani nebylo divné, že je pryč, za což byl moc rád. Přepnul kanál a zrovna dávali Kapitána Ameriku. "Jak je možné, že je ti ten herec tak podobný?" nemohl pochopit Sebastian. "Hele, ten Bucky taky vypadá, jako bys to hrál ty," poukázal Chris, když zrovna jedl zmrzlinu. Na stole toho bylo vážně dost.

***

Po snídani a filmu přemluvil Chris Sebastiana, aby s ním šel na menší nákup. Dallas byl zase něco nového, takže se vrátili se spoustou tašek. "Víš...vůbec by mi nevadilo s tebou takhle cestovat. Jsi celkem zábavnej," řekl Chris, když položil tašky na zem v obýváku. "To mě taky ne," usmál se Seb. "Nerad vám kazím zábavu, ale za hodinu vyrážíme zpátky do New Yorku," oznámil Downey, který si něco vyhledával na notebooku.

***

Tentokrát jeli autem jen na letiště. "Sakra!" zaklel Robert, když spatřil policejní auto, ze kterého vystoupil policista. Jeli moc rychle, protože chtěli být na letišti co nejdříve. "Pane strážníku," začal Rob. "Předložte prosím doklady," promluvil policista. "Hmm...v pořádku, můžete mi prosím ukázat váš kufr?" řekl, když jeho pes začal podivně očichávat zadní část auta. "No...jistě," odvětil řidič a vystoupil z auta. Otevřel kufr. "To...není naše."