TROUBLEMAKERS [CZ] Slash

5. Men in black

Promiňte, promiňte, dřív to vážně nešlo. :D

No...tahle je taková trošku o ničem, ale snad se bude líbit i tak. ^^

Enjoy. ❤

--------

Přesto, že si natočil budík, vzbudil se Chris o půl hodiny dřív. K jeho překvapení spal vedle něj Sebastian, který se spánku ještě nenabažil. Vstal co nejtiššeji, aby ho nevzbudil a odkráčel do koupelny s oblečením v ruce. Sebastian neměl to štěstí, vzbudit se přirozeně, a když budík začal vydávat ten příšerně drnčivý zvuk, jen si přes hlavu přehodil polštář a úspěšně ho ignoroval.
"Vstávej, za půl hodiny tam máme být," probral ho známý hlas. Neochotně se zvedl a aniž by svému milenci věnoval pohled, odkráčel do koupelny.

***

"Je vám to jasné? Nějaké otázky?" optal se muž v šedém a významně na ně pohlédl.
"Ne? Dobrá, tohle si oblečte a za deset minut na vás bude dole čekat limuzína," vstal, mezitím, co jim jeho dva pomocníci rozdávali obleky, které byli vybaveny sledovacím zařízením a podobnými srandičkami. Za smluvených deset minut se setkali dole.
"Připadám si trošku divně," podotkl Robert, když stáli u limuzíny naproti těm třem už pár minut v tichu.
"Já taky, ale není to super? Jsme jako muži v černém," řekl Chris a pak se zarazil.
"Bez urážky," omluvně pohlédl na muže v černém.
"Dobrá, myslím, že to stačilo. Sejdeme se tady za měsíc," řekl nakonec šedý a ti tři nastoupili do černé limuzíny, která je měla zavést do Berlína, odkud pojedou vlakem...
"...do Prahy," řekl Downey, zkoumající plán cesty.
"Kam?" ptal se Sebastian, který doufal, že je nehodlají vysadit v nějaké zapadlé Africké vesnici.
"Praha," začal Chris, naprosto zděšen jeho neznalostí.
"Je hlavní město České republiky. Mají tam to nejlepší pivo, jaké jsem kdy pil a v noci je to tam kouzelné. Byl jsem tam naposledy před rokem na jedné párty, když měl otec nějaké jednání a vážně se mi nechtělo domů...A co tam vlastně máme udělat?" ptal se.
"Převzít klíč k tomu, co je v tom balíčku," odvětil pohotově Robert, který měl již zcela nastudovanou jejich misi.
"Upřímně se těším, až to budeme mít za sebou," přiznal Chris a podíval se na Sebastiana, který ho celou dobu pozoroval pohledem, ze kterého nešlo nic vyčíst. Pořád přemýšlel o tom, co se stalo včera. Chtěl si s Chrisem promluvit, ale ne, když tu byl Robert. Celou dobu v limuzíně panovala nepříjemná atmosféra, kterou se snažili nějakým způsobem zakecávat informacemi o misi, ale všichni na to pořád mysleli. Seb a Chris nakonec vedle sebe usnuli a Rob si vzal knížku, která byla na sedadle.

***

"Vstávat, jsme na místě," zvolal řidič, když otevřel dveře limuzíny. Downey se probrudil s rozečtenou knihou na klíně a jeho pohled se stočil k ostatím členům jejich "trojice", kteří se ve spánku drželi za ruce. "Hele, vy hrdličky, vzbuďte se," řekl a vystoupil z auta. Sebastian otevřel oči a jakmile si všiml jejich rukou, trošku se odtáhl, čímž vzbudil Chrise, který se o něj opíral.
"Promiň," omluvil se tmavovlasý a vystoupil z auta. Byli před Berlínským nádražím.
"Vlak vám jede za deset minut ze sedmého nástupiště. Hodně štěstí," rozloučil se řidič a rozjel se nazpátek.
"Můžete mi říct, jak mají tři chlapi v černém s jediným malým kufrem vypadat nenápadně?" zajímal se Sebastian, hledajíc ono sedmé nástupiště.
"To řekni těm třem úchylákům na obleky," odvětil Robert, který právě zahlédl tabulku s číslem sedm a rozešel se k ní. Vlak už tam stál. Měli zarezervované celé kupé.
"To by se dalo využít," zasmál se Downey a schytal od Seba vražedný pohled.
"Dobře, dobře, nic neříkám..."
Chris se posadil k oknu a Sebastian naproti něj. Chvilku si vyměňovali neurčité pohledy a pak jen pozorovali krajinu, probíhající kolem nich.
"Jdu si pro kafe. Chcete taky něco?" zeptal se Rob.
"Vem mi taky jedno," řekl Sebastian.
"Mě stačí voda," dodal Chris. Jakmile Downey odešel, Seb si sedl vedle blonďáka.
"Já...jsem se včera bavil s Robem a on mi všechno řekl..." začal.
"Teď už je to stejně jedno. Všechno jsem zkazil," řekl Chris stále hledíc z okna.
"To není pravda..no...možná trochu, ale hodně jsem o tom přemýšlel a rozhodl jsem se to s Tebou zkusit," odvětil Sebastian a vzal ho za ruku. Chris mu konečně věnoval svůj pohled.
"Nejsem dobrý člověk," poznamenal a zase se podíval jinam.
"To nikdo," Sebastian otočil jeho tvář k sobě a políbil ho. Chris se hned zapojil a za chvilku úplně zapomněli, že každou Chvíli přijde Robert.
"Ale notak...jsem pryč deset minut..." vešel Downey dovnitř.
"A vy jste stihli jenom tohle?" dodal a napil se kávy.
"Díky," zakecal to Seb a vzal si svou kávu, přičemž podal muži vedle sebe vodu.

***

"Tady je to rozhodně přehlednější, než v Berlíně," oddechl si Sebastian, kterému se vážně nechtělo bloudit obrovským nádražím.
"Kde se máme setkat s tím pánem?" ptal se Chris s pohledem upřeným na Robertovi, který ihned odpověděl:
"V hotelu Riverside."
K jejich překvapení na ně čekala před nádražím limuzína, která je na místo dovezla. Vystoupili z auta a vešli do hotelu, kde na ně čekal elegantně oblečený pán s doutníkem v ruce, který seděl v křesle s pohledem přilepeným na nich a zároveň, jako by je ani neviděl. Vstal a nenápadně předal Robertovi dvoje klíče.
"Pokoj 27, přesně v devět pro vás přijede limuzína, která vás doveze na nádraží. Jízdenky do Ankary máte na stole."
Robert chvilku vstřebával jeho slova, ale když celkem zmateně řekl:
"Do Ankary?!," muž už tam dávno nebyl.
"My pojedeme přes Turecko?" divil se Sebastian, který si - jako všichni ostatní - myslel, že pojedou přes Rusko.
"To bude ještě hodně zajímavé," dodal a vzal Downeymu klíče od pokoje.

***

"Je to tu vážně pěkný," komentoval Chris jejich apartmá.
"Ale ta třetí ložnice je tu zbytečná," mrkl na Seba a vytáhl z baru pití. Tohle byl vážně dlouhý den, ale nebyl zas tak špatný. Zítra to bude jistě zajímavější.
"Víte co? Mají tu pivo, dáme si ne?" řekl Chris nadšeně, když zkoumal obsah baru a vytáhl tři lahve s nápisem "Gambrinus". Ti dva se na něj trošku nedůvěřivě podívali, ale nakonec souhlasili.
"Je to vážně dobré," prohlásil po chvilce Sebastian a Rob se k jejich postoji přidal. Nakonec to u jednoho piva neskončilo, ale zodpovědnost je i tak zahnala do postele poměrně brzo, aby měli dost energie na zítřek. Robert si, i přesto, že jeho ložnice byla nádherná, ustlal na gauči a ti dva si vzali nejlepší pokoj, ale únava jim nedovolila nic jiného, než vážně jen spát.

***

Chris měl zváštní sen. Byl spoutaný někde v neurčitém prostoru a neměl na sobě absolutně nic. V dálce před sebou uviděl siluetu nějakého muže, který se přibližoval. Nakonec v něm poznal Sebastiana. Měl zvláštní pohled. Jako by ho neznal. Přišel až k němu a chvilku si ho prohlížel. Pak se ho dotkl. Jen lehce, ale bylo to nějak moc intenzivní. Blonďák si připadal, jako by si dal nějakou drogu. Tmavovlasý ho začal líbat na rameno a přesouval své rty čím dál níž, až se dostal k jeho vzrušenému mužství. Chris mu chtěl zajet rukou do vlasů a trošku urychlit to mučivé tempo, které ho dohánělo k šílenství, ale nemohl své ruce vysvobodit z pout. Bylo to tak intenzivní a zároveň frustrující, protože to vypadalo, jako by si Sebastian vážně užíval jeho bezmoc. Nemohl nic dělat.

Probudil se. První co viděl byla Sebastianova hlava, mezi jeho nohama a až pak si uvědomil, že to vlastně sen tak úplně nebyl. Pouta na sobě neměl, takže sevřel v ruce jeho vlasy a určil si trošku rychlejší tempo. "Sebas--ahh...!" vydechl a mírně se proti němu prohl. Stačilo dalších pár vteřin a s podstatně hlasitějším zvoláním jeho jména se ocitl v nebi...nebo v pekle? Sebastian si olízl rty a šibalsky se na něj usmál.
"Dobré ráno," řekl a užíval si pohled na naprosto zničeného blonďáka.

***

"Mohli jste být klidně ještě hlasitější, já jsem na to zvyklý," podotkl Robert, který koukal na televizi s croissantem v ruce. Chris se trošku začervenal, ale vlastně mu to bylo jedno. Ať si je slyší, kdo chce. Bylo osm hodin, takže se ti dva ještě osprchovali a oblékli a po snídani vyšli z hotelu, aby je limuzína zavezla na nádraží.
"Tahle cesta bude trvat přesně den," oznámil Downey, zkoumajíc mapu. "Doufám, že se tam nebudeme muset zdržovat příliš dlouho."
Vystoupili na nádraží a nastoupili do vlaku, kde měli opět soukromí. Nechali si přinést víno, které bylo brzy prázdné, což byl první podnět k velice zajímavé jízdě. Chris šel zrovna pro další láhev, když zaslechl hluboký mužský hlas z jednoho kupé.
"Ten klíč získám za každou cenu." Jako by zamrznul v pohybu, poslouchal dál, ale troubení vlaku mu nedovolilo zaslechnout nic víc. Když vlak utichl, asi si všimli, že jsou dveře otevřené a zavřeli je. Chris se obrátil a šel zpět do jejich kupé.
"Asi nás někdo sleduje".