The 100 + 1 [CZ]

Company

     „Jak se dostaneme na druhou stranu?" zeptala jsem se, když se všichni uklidnili.

     „Půjdeme po proudu a najdeme místo, kde není tak silný a přebrodíme se," navrhl Finn.

     „Na to nemáme čas," vydechla Clark.

     „A co tohle?" křikl Jasper nacházející se několik metrů od nás a v rukou držel provaz.

     „Hezký," pochválila jsem ho a vydala se k němu.

     „Kdo chce jít první?" zeptala se Clarke.

     „Já," vykřikl Jasper a už se chystal. Pevně se chytil, rozběhl a přehoupl se na druhý břeh.

     „Zvládl jsi to Jaspere!" zakřičela Clarke a všichni skákali radostí. Nejvíc Jasper, který se nacházel již na druhé straně.

     „Zvládli jsme to!" křikl Jasper a nad hlavu zvednul ceduli s nápisem Mount Weather. Radovali jsme se jako malé děti. Najednou ale vše utichlo.

     „Jaspere!" vykřikla jsem, když se mu hrudí prohnal oštěp. Stála jsem jako přibitá, dokud mě ostatní nestrhli stranou.

     „Nejsme tu sami," šeptla Clarke, když jsme se krčili za skálou. Počkali jsme a pak se rozběhli směrem odkud jsme přišli.

...

     „Monty vstávej," vydechla jsem a pomáhla mu na nohy, když zakopnul. Víte o co zakopnul? O kostru. Vypadala jako lidská, ale lebka měla tvar nějaké zmutované opice.

     „Jsme v háji," šeptla Octavia, když v tom se ozval výkřik.

     „Jasper. Je naživu!" vykřikla jsem a okamžitě se rozběhla.

     „Alex, počkej. Počkej!" slyšela jsem za sebou výkřiky. Nebyli jsme zase tak daleko od řeky a od místa kde se to stalo. Doběhla jsem tam, ale Jasper už tam nebyl.

     „Kde je? Byl přímo támhle," šeptl Monty.

     „Odvedli ho," vydechla jsem.

...

     „Wellsi!" křikla Clarke, když jsme se vrátili do 'tábora' a uviděli, jak spolu bojují. Bojoval s tím samým klukem jako tehdy, jenže teď měl převahu Wells.

     „Pusť ho," rozkázala a Wells poslechl, ale ten grázl se na něj chtěl opět vrhnout. Díky bohu ho zadržel můj zachránce z předchozí rvačky.

     „Dost Murphy!" křikl, pevně ho svíral a on se nakonec uklidnil.

     „Kde je to jídlo?" zeptal se.

     „Až k Mount Weather jsme se nedostali," vydechl Finn a posadil se na pařez

     „Co se tam sakra stalo?" ptal se dál.

     „Byli jsme napadeni," štěkla jsem.

     „Napadeni?" šeptl Wells.

     „Čím?" ozvalo se.

     „Ne čím. Kým," vydechl Finn.

     „Počkat. Kde je ten kluk s brýlemi?" zeptal se najednou Wells, kterému to konečně došlo.

     „Jaspera zasáhli a odvedli," odpověděla pevně Clarke.

     „Kde máš náramek?!" zeptala se zvýšeným hlasem, když sjela pohledem k jeho zápěstí. Náramky jsme měli všichni, byly něco jako komunikátory s Archou. Informovali je o našem zdravotním stavu nebo aspoň tak jsem to slyšela.

     „Zeptej se jeho," odpověděl naštvaně a pohlédl na 'zachránce'. Stál napjatě s ostrým výrazem ve tváři, jako by neměl žádné emoce ani pocity.

     „Vy idioti!" vydechla Clarke a pokračovala: „Životní podpora na Arše upadá. Proto nás poslali sem dolů. Potřebují vědět, že je Země opět obyvatelná a my potřebujeme jejich pomoc proti těm, co tu jsou. Když si ty náramky sundáte, nezabijete jenom je. Zabijete i nás." oznámila hlasitě všem kolem.

     „Jsme silnější, než si myslíš. Neposlouchejte ji. Je to jedna z těch privilegovaných. Pokud sem přiletí, ona bude mít na růžích ustláno. Kdo z Vás může o sobě říct totéž? Dokážeme se o sebe postarat. Ty náramky na ruce z vás dělají vězně. My už žádní vězni nejsme! Říkají, že vám odpustí vaše zločiny. Já říkám, že nejste zločinci! Jste bojovníci, přeživší! Zemšťané by se měli bát nás!" promlouval k lidem kolem, jako by byl nějaký vůdce. Všimla jsem si taky, že nemá náramek jako všichni ostatní a vypadal starší. Tak co tady sakra dělá? Zpozorovala jsem taky, že Clarke znechuceně odešla, tak jsem ji následovala společně s Montym.

     „Co uděláme teď?" šeptl.

     „Teď půjdeme najít Jaspera," odpověděla sebejistě.