The 100 + 1 [CZ]

Breakup

     „Ahoj," usmál se Bryan, když jsem vešla do stanu. Neodpověděla jsem, jen se usmála a hned se přisála na jeho rty. Po několika dnech jsme byli konečně sami.

     „Alex," šeptl do polibku a odtáhl se. Zmateně jsem na něj zírala.

    „Musíme si promluvit," vydechl.

    „Ale já nechci mluvit," šeptla jsem a mé rty opět atakovaly ty jeho.

     „Alex!" zvýšil hlas a opět se odtáhl.

     „Co se děje?" štěkla jsem.

     „Musím ti něco říct," začal a já netušila, co mám očekávat. Stála jsem bez jediného slova nebo pohybu a pozorovala nervózního Bryana.

     „Víš, že tě mám rád, že jo? Opravdu hodně a nevím, co bych dělal, kdybych tě ztratil," vydechl.

     „Neztratíš mě," šeptla jsem, přistoupila k němu a jeho ruce vzala do svých dlaní.

     „Doufám," špitl téměř neslyšně.

     „Bryane, co se děje?" zeptala jsem se starostlivě.

     „Alex, j-já.." koktal: „já myslím, že bychom spolu neměli být."

     „Co?" vydechla jsem a pustila jeho ruce.

     „Promiň, já jen.." začal a přistoupil ke mně.

     „Ne," vydechla jsem, odstrčila ho a vyběhla ze stanu. Právě jsem se chtěla dostat co nejdál to jen bylo možné, bohužel nebezpečí za branami mi to znemožňovalo. Nebyla jsem na něj naštvaná, jen jsem to potřebovala vstřebat. Bezcílně jsem procházela táborem, ale mé podvědomí mě vedlo na určité místo.

...

     „Můžu s tebou mluv..?" zeptala jsem se, když jsem strčila hlavu do stanu, ale zarazila, když jsem spatřila Bellamyho. A Raven?

     „Oh," vydechla jsem, při pohledu na ty dva v posteli: „vidím, že jdu v nevhod." S těmito slovy jsem opustila stan a rychlými kroky se od něj vzdalovala.

     „Alex!" ozval se za mnou výkřik. Nezastavila jsem, ani se neohlédla.

     „Alex počkej!" ozval se další, tentokrát hlasitější a zachytila mě něčí ruka.

     „Co jsi potřebovala?" zeptal se Bellamy, když si mě otočil k sobě a já zastavila.

     „To je jedno," odsekla jsem a chtěla odejít, on mi to ale nedovolil.

     „Bellamy, pusť mě," procedila jsem skrz zuby a do očí se mi hnaly slzy.

     „Co se děje Alex?" ptal se starostlivě.

     „Měl by ses vrátit, ať nenastydneš," sykla jsem, při pohledu na jeho holou hruď. Měl takovou drzost za mnou běžet a ani si neoblíct triko.

     „Snad nežárlíš," uchechtl se.

     „Nebuď směšný," zasmála jsem se ironicky a na chvíli zahnala všechny myšlenky na Bryana.

     „To je lepší," šeptl a upozornil tak na můj úsměv: „teď už mi řekneš, co se stalo?"

     „Rozešli jsme se, Bryan a já," vysoukala jsem ze sebe po dlouhé chvilce váhání. Ani nevím, proč jsem mu to vlastně řekla.

     „To je mi líto Alex," vydechl a chtěl mě obejmout, ale já se odtáhla.

     „Ale proč jsi šla zamnou?" zeptal ze nakonec.

     „J-já nevím, myslela jsem, že.."

     „Hej! Potřebujeme vaši pomoc," přerušil nás Monty: „Clarke s Finnem se nevrátili z lovu."

     Byla jsem ráda, že nás Monty zavolal. Co bych Bellamymu asi tak řekla? Že se mi líbí? Že mě přitahuje on i s tou jeho věčnou drzostí? Jasně.

...

     „Kde jsou?" šeptla Raven.

     „Najdeme je," odpověděla Octavia.

     „Kde jste?" zeptal se Monty do vysílačky.

     „Měj měsíc po levici a najdeš nás," odpověděl Bellamy, se kterým jsem šla já.

     „Někdo je tu v křoví," šeptla Raven do vysílačky a my se k nim okamžitě vydali. Nebo spíš Bellamy, který měl zase ty jeho ochranářské pudy.

     „Mylesi? Mylesi, co se stalo?" uslyšela jsem v dálce Octavii. Už jsme nešli, ale běželi.

     „Kde jsou? Kde je Finn a Clarke?" vyhrkla jsem na mladíka, který byl s nimi ve skupině.

     „Zemšťané je odvedli," vydechl zraněný Myles.

     „Jen klid," šeptl Bellamy k Raven: „musíme se vrátit do tábora."

     „Ale co Clarke a Finn?" vykřikla Octavia, ale Bellamy se k odpovědi neměl.

     „Raven, omlouvám se," vydechl k dívce.

     „Musíme udělat nosítka," rozkázala, když se smířila s tím, že už Finna možná nikdy neuvidí.

     „Monty, míříme domů. Slyšíš?" řekla jsem do vysílačky.

     „Monty, slyšíš mě?" zopakovala jsem, když odpověď nepřicházela. Vyděšeně jsem vzhlédla k Bellamymu.

     „Monty.." vydechla jsem.

     „Monty, kde sakra jsi?" křikla jsem do vysílačky a marně volala svého kamaráda.