The 100 + 1 [CZ]

Hunt

     „Už je to dva dny. Možná je ta bomba na mostě nadobro zastrašila," vydechla Clarke, když jsem ji přišla zkontrolovat na hlídku.

     „Věříš tomu?"

     „Ne. Přijdou," šeptla. Přejel mi mráz po zádech, i když jsem to sama věděla. Jsou to bojovníci, jedna bomba je nezastraší.

     „Jasper si myslí, že pokud seženeme síru, dokáže vyrobit další střelný prach a Raven tvrdí, že z něj udělá miny. Tak pozor na to, kam šlapeš," zavtipkovala jsem.

     „Vtipné," uchechtla se.

     „Potřebuju o 1 000 plechovkových bomb víc, které bychom dokulil do jejich vesnic a poslal ty zemšťany k čertu," ozval se Bellamyho hlas a my se zarazily.

     To snad nemyslí vážně, pomyslela jsem si.

     „To je to, co chtějí oni udělat nám," bránil se, když si všiml našich pohledů.

     „Nemůžu uvěřit, že jsme přežili 100 let, jem abychom se mohli povraždit. Musí existovat jiný způsob," vydechla Clarke.

     „Ozvala se Archa?" zeptal se Bellamy.

     „Rádiové ticho," šeptla. Po dopadu Exodusu, jehož pád všechny v něm zabil, se nikdo z Archy neozval. Něco se stalo, něco bylo špatně.

     „Nakonec jim došel vzduch," vydechl Bellamy. Nesdílela jsem stejný názor jako on. Nemyslela jsem si, že jim došel vzduch. Vždyť mají ještě 4 měsíce.

     „Možná měla máma štěstí, že byla na lodi Exodus. Aspoň to bylo rychlé," řekl a nikdo z nás neměl sílu odpovědět. Myslela si, že její matka zahynula na zřícené lodi, na to není žádná odpovědět. Mohla to být pravda, ale taky na palubě vůbec nemusela být. Mí rodiče tam ostatně mohli být taky, ale nechtěla jsem si to připustit.

     „Nikdo nás sem nepřiletí zachránit," vydechla nakonec Clarke.

...

     „Co se stalo?" zajímala jsem se, když jsem došla k Bellamymu dřepícímu uprostřed spálených kusů z udírny.

     „Murphy říkal, že Del přikládal do ohně, protože mu Octavia říkala, že je to špatný nápad," odpověděl.

     „A my Murphymu věříme?"

     „Já jo. Jo," vydechl. Mění názory jako když lusknete prsty, ale u něj se už vůbec ničemu nedivím.

     „Ve výsadkové lodi máme nějaké zásoby. Vystačí to možná tak na jeden nebo dva týdny. Co zůstalo tady?" zeptala jsem se při pohledu na ohořelé maso a popel všude kolem. Odpověď mi byla zcela jasná.

     „Nic. Všechno shořelo," konstatoval.

     „Pak musíme jít lovit. Každý, koho můžeme postrádat, půjde ven," navrhla jsem.

     „Když je tam armáda zemšťanů?" zarazil mě.

     „Nemůžeme se bránit, když budeme hladoví," vydechla jsem.

...

     „Každá skupina si vezme někoho se zbraní, který bude zabíjet zemšťany, ne jídlo. Nemáme munici. Na lov použijte kopí. Sežeňte, co půjde. Vraťte se do setmění. Po setmění venku nikdo nezůstane" poučoval všechny kolem Bellamy, když souhlasil s mým plánem.

...

     Já sama jsem zůstala v táboře a pomáhala s čím se jen dalo. Už byla téměř tma, když jsem se usadila vedle Montyho, který se snažil spojit s Archou. Neúspěšně.

     „Našla jsem použitelný drát od antény na rádia. Jeden kluk si tím spravil postel," přiběhla k nám nadšená Raven: „našel jsi ještě něco z té ztroskotané lodi?"

     „Jo, záznam dat," odpověděl Monty: „nechcete si poslechnout něco divného?"

     „Zní to jako rušení," konstatovala Raven, když Monty spustil zvuky z černé skříňky.

     „Počkej. Bude to ještě divnější," šeptl: „když se ten signál spustil, jejich navigační systém se zbláznil. Nepodařilo se jim ho spravit a pak bum. Jakoby ten signál něco rušilo," konstatoval Monty a já neměla páru o čem to vlastně mluví.

     „To je divné. Navíc to nedává žádný smysl. Vytáhni z toho reproduktory," rozkázala Raven.

     „Ty to chceš rozebrat? Pak už nezjistíme, proč ztroskotali," obořil se Monty.

     „Na vysílačky potřebujeme cokoliv. A já potřebuju rádio," odpověděla a blížila se k našemu jedinému zdroji komunikace z Archou.

     „Ani náhodou," štěkl Monty: „jak se pak máme spojit s Archou?"

     „Archa tam není," odsekla Raven, když spustila vysílání a z druhé strany se ozval pouhý šum.

     „Mám tam rodinu," špitl.

     „Je mi to líto," vydechla a vzala si co potřebovala. Monty se na mě smutně podíval. Veděla jsem přesně, jak se cítí.