Svůdný Učitel

Kapitola 10

Emily
Kruci! Pomalu ale jistě čárka stoupala čím dál tím výš. Vůbec jsem to nechtěla vědět, ale v podstatě jsem to vědět musela. Stála jsem tam tak v té koupelně. Netrpělivě jsem pozorovala stoupající čárku. Mělo se počkat asi dvě minuty. Tak jsem si řekla, že půjdu na chvíli za Willem a Sárou. Otevřela jsem dveře a šla jsem k nim. Co?! Sára držela Willa za jeho rozkrok. ,, Co ?! Co děláte ?" ,, Ne , Em, nevypadá to tak , jak to vypadá." Řekli mi. ,, Co ? Jaks te mi to mohli udělat ?" Začla jsem trochu plakat - moc jsem nechtěla dělat před Sárou scénu. ,, Emily, nic ... " Já jsem jí hned přerušila. Nechtěla jsem nic slyšet. ,, Vypadni!" mírně jsem na ní zařvala. ,, Nebo víš co ?! Vlastně ... Klidně si tu zůstaň. Bydlí tu Will, ne já. " Řekla jsem a šla jsem si pro kabelku. Válel se tam ten test. Já jsem se na něj v tom vzteku ani nepodívala, zvedla jsem kabelku ze země a hodila do ní test. Viděli jak chci odejít. ,, Emily, prosím ..." Zaškemral Will, ale já jsem dělala jako že ho neslyším. ,, Já jdu, čau!" Řekla jsem docela dost naštvaně. ,, Emily, nikam nechoď, je tam tma a ... Mám o tebe strach, nechci, aby se ti něco stalo ... zase ..." Řekl a odkašlal si. ,, Ale prosimtě, neměj starost, běž za Sárou!" ,, Ale Emily ..." Řekl a já jsem prostě běžela po schodech domů a pak ven. Zabouchla jsem dveře. Venku byla tma a zima. Potichu ale docela rychle jsem cupitala na zastávku. Zrovna tam stál autobus. Už se chystal odjet ale já jsem popoběhla a naštěstí jsem ho stihla. Zaplatila jsem jízdenku a sedla jsem si. Když jsem tak přemýšlela nad tím vším, spustila se mi slza. Ještě chvíli jsem to musela vydržet. Byla jsem ráda že autobus zastavil kousek od našeho paneláku. Vystopila jsem a začli se mi spouštět slzy. Jak mi to mohla Sára udělat ?! Ale částečnou vinu v tom má i Will. No nic! Pomalu jsem si vyndavala klíče z kabelky a šla po schodech do 4. patra. Odemkla jsem prázdný byt a vešla. Začla jsem brečet. Fakt jsem brečela. Prostě jsem nedokázala pochopit jak mi to mohla udělat. Sedla jsem si na gauč se zmrzlinou a čokoládou a pustila jsem si oblíbený animák , který mě vždy rozveselí. Jenže jsem se nesmála. Seděla jsem tam, jen tak bez emocí, v ruce čokoládu a zmrzlinu, a tvářema upatlanýma od slz, před televizí kterou jsem stejně moc nevnímala.
Zvonil mi mobil ale já ho ignorovala. Když skončil animák, chtěla jsem jít spát. Jenže mi došlo, že jsem si ještě neudělala ten test. Tamten jsem vyhodila a udělala jsem si nový.

Podle návodu:
Do kelímku s mou močí jsem vložila věc, podobnou teploměru, a sto dvacet sekund jsem počkala :

20
40
60
80
100
120

Otevřela jsem oči a koukla jsem se na malé okýnko, kde se zobrazil výsledek.
,, Kurva!" Vyjekla jsem. Opravdu vidím dobře ?! Jsou tam dva proužky ?! Do očí se mi začly valit slzy.
" Bože ..." Vydechla jsem do ticha.
Vše jsem uklidila a test vyhodila do koše. Musím to říct Willovi, ale ne hned, teď jsem s ním dlouho nemluvila, ale musí to vědět. V prvním případě se musím hlavně uklidnit. Znovu mi zapípal mobil. Koukla jsem se a bylo tam deset zmeškaných hovorů od Willa a pět od Sáry, a sedmnáct SMSek od Willa a dvanáct od Sáry. Všechny ty SMS byli typu: ,,Promiň ", ,, ozvi se " nebo ,, zavolej zpátky " atd ... Najednou mi to došlo. Došlo mi, že je mám oba ráda a že je potřebuji. Hlavně teď, když jsem těhotná. Ať je to dítě toho úchyláka, nebo Willa - ne že by mi to bylo jedno - tak to malé potřebuje Willa - jako tatínka - a abychom ho uživili. Jasně - jsou tu ještě rodiče , ale bůhví kdy přijedou z těch služebních cest. Potřebovala jsem s někým mluvit - někomu se prostě ... svěřit. ,, Crrr." Najednou mi zazvonil mobil. Byla to Sára. Mám to zvednout ?! Tak jop, zvednu to, ale budu " dělat " že jsem naštvaná - né že bych nebyla.
Rozhovor :
Já: Ano?
Sára: Prosímtě Emily, promiň. Neudělala jsem to schválně, ale prostě se mi hrozně líbil- ale už ne! Respektuji že si s ním ty!
J: No, já vím , je hezkej no. ( řekla jsem trochu naštvaně.)
S: Opravdu se ti omlouvám. Bylo to pokušení , nezlobíš se ?
J: Ne , vpho, já už se stejně nezlobím.
S: Díky, díky, díky, . Miluju tě Emily ( řekla strašně přátelsky.)
J: Já tebe, joo a Sáro, když už spolu mluvíme - nechtěla bys zajít na kávu, horkou čokoládu, kakao, či něco jinýho ?!
S: No jasně. Kde a v kolik ?
J: Tak přijď ke mně. Teď :)
S: Tak jo, za deset minut u tebe ?!
J: Jo
S: Tak jo. Zatím.
J: Zatím.

Supr! Aspoň se budu mít komu svěřit. A i tak ... jsem ráda že jsme se zase usmířili. Přeci se nebudeme hádat kvůli ... nechci říct " takové blbosti". Nebyla to blbost. Teda aspoň pro mně ne. Ale teď už je to jedno. Ale co Will ?! No, trochu ho podusím, pak to řeknu Sáře a pak mu zavolám. Jdu se trochu zkulturnit. Odcupitala jsem do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a trochu "přešmejkla" řasy řasenkou. Oblékla jsem se. ,, Crrr!" To musí být Sára. Šla jsem otevřít. ,, Ahoj!" vyjekla a padla mi kolem krku. ,, Ahoj!" vyjekla jsem radostí já. ,, Nezůstsnem u mě ?" nabídla jsem jí. ,, Ok, uděláš mi čaj ?" zeptala se mně. ,, Jasně , taky si dám čaj. " řekla jsem jí a zapla jsem konev. Udělala jsem nám ovocný čaj a odnesla na stůl. Začla jsem pomalu usrkávat horkou tekutinu a říkám: ,, Sáro, musím ti něco říct ... "

Tak je to konečně tady. Moc se Vám omlouvám že jsem teď dlouho nevydala kapitolu, ale byla jsem na táboře a navíc teď mám ortézu na kotníku a berle :( :/
Děkuji za všechno - hlavně za pochopení ,miluji Vás :*