Svůdný Učitel

Kapitola 12

Popoběhla jsem pár metrů ke škole, kde na mě čekala již nastartovaná Sára.
,, No čáu, kde si ty šneku ?" Zeptala se mě a hned jsme obě vybuchli smíchy.

,, Čau Sáro, promiň, ráno jsem trošičku ... Nestíhala."

,, No to vidim ." A opět jsme se museli smát.

,, Tak jdem ?" Zeptala jsem se a Sára kývla.

Prošli jsme šatnou - kde jsme se přezuli, a podívali jsme se , co teď první hodinu máme. ,, Sakra! Literatura!" Vykřikla Sára.

,, Co je ? Ty ses neučila ?" řekla jsem já.

,, Co ?! Proč ?!"

,, Vždyť ta baba Hensonová říkala, že si někoho vyzkouší ." Já jsem se uchechtla ale Sáře moc do smíchu nebylo.

,, Sakra! Tak to jsem v prdeli!" řekla Sára.

,, Hele , víš co ? Já to umím, tak se kdyžtak přihlásím dobrovolně." Usmála jsem se a ona na mne.

,, Ježiiš fakt ?! To bys udělala ? Milujuu tě ." řekla a začla se mi věsit na krku.

,, Jojo, v pohodě ale teď už musíme jít ."

Zrovna začlo zvonit, my jsme zabouchli a zamkli skříňky a šli jsme. Prošli jsme dlouhou chodbou, odbočili doleva a byli jsme ve třídě.

,, Uff! Ta baba tady ještě neni ." Řekla Sára a já jsem se musela začít smát. Se Sárou jsme si sedli a připrravili jsme si literaruru. Najednou přišla do třídy ta bába Hensonová. Nikdo jí neměl rád. Byla to protivná, stará, blbá bába která měla být už dávno v důchodu.

,, Em ,.já se bojím, co když vyvolá zrovna mě ?!"

,, Neboj, já se kdyžtak přihlásím."
Ujistila jsem jí.

,, Ale co když vyvolá stejně mně !. Já skoro nic o tý divadelní hře Hamletovi nic nevím. Já jsem se učila něco úplně jinýho ..."

,, To je blbý, ale nějak to kdyžtak uděláme!"
,, Nebavte se!" zařvala na nás Hensonka.

,, Tak, v předešlé hodině jsem vám slíbila, že si někoho z vás vyzkouším. Tak třeba ..." řekla , a podívala se do třídní knihy. ,, Yak třeba slečna Sár ...." Kurva!

,, Paní učitelko, mohla bych se nechat vyzkoušet místo ... Ehm ... Sáry ?" podívala se do třídní knihy, a ihned řekla jednoznačně:

,, Ne! Slečeno Moonrou, máte tady nejvíce známek ze třídy, a ti, kteří vyzkoušet potřebují, tu nemají třeba ani jednu známku! Že, slečno ?" a podívala se na Sáru.

,, Pojďte!" zakřičela na Sáru. Ona se zvedla a já jsem ji ještě stihla pošeptat že jí držím palce i u nohou. Ona mi poděkovala zvedla se a rychle utíkala k tabuli.

,, Takže ... Řekněte nám něco o ... Napoleonu Bonaparte."

,, No ... Ehm ..." začla Sára.

,, Ehm ... Napoleon Bonaprte ... Takže ... Narodil se v roce 1769 ... Pardon, ale to je vše co vím, já jsem se učila pouze Hamleta a Romea a Julii, jak jste říkala."

,, Ale to tě neomlouvá! Umět máte všechno! A co to , že si pamatuješ zrovna rok jeho narození ?!"

,, No. Na to je dobrá "fotograická paměť " - na roky narození. Vždycky si spojíte určitý letopočet s nějakou událostí, a rozdělíte si ho! Například : Rok narození Napoleona Bonaparte - 1769 . 17 - je můj věk + 69 - ehm ... Každý asi víte ..." celá třída se začla hrozně smát. 69 :D.

,, Máš za pět !" Zařvala na Sáru ta baba.

,, Co ?! Ale paní učitelko vždyť ..."

,, Běž si sednout! Máš za pět!" Řekla ta kráva znova.

Sára tedy udělala co řekla. Sára si šla sednout zpátky ke mně, a stihla mi říct, jaká ta úča píča :D. Ta baba říkala svůj nudný výklad, když v tom mi cinkl mobil. Celá jsem zrudla a doufala, že to neslyšela.

,, Vypnout telefony!" Křikla přes celou třídu.

Když se otočila k tabuli, rozsvítila jsem svůj mobil a podívala jsem se na tu SMS. Byla od Willa.

,, Jo, klidně přijeď 😋😘💞"

,, Ty jsi trubka ... Nemohl jsi mi napsat až po hodině ?!"

,, Ty nemáš vyplý zvuk ?"

,, Neměla jsem :/"

,, :DD Dostala jsi aspoň poznámku ?"

,, Ne nedostala :P !"

,,Škoda :P!"

Dál už jsem raději neodepisovala, protože jsem se bála, že by si mně všimla.

Po škole ...
Mamce jsem napsala SMS, že se po škole stavím u Sáry. Sedla jsem na nejbližší autobus, který jede do čtvrti, kde bydlí Will. Sedla jsem si na sedadlo u okýnka a pozorovala jsem krajinu, která mi mizela před očima. Vystoupila jsem a šla po takové štěrkové cestičce, která vedla k jeho domu. Jelikož ještě nebyl doma , já neměla klíče, posadila jsem se na schodiště a pozorovala jsem okolní přírodu. Stromy se ve větru kymácely ze strany na stranu a černé mraky, chystající se k pláči pobíhali po obloze. Vítr mnou profoukl a mně začala být zima. Na obloze jsem zahlédla skoro neslyšný blesk, když v tom se jich na obloze začalo zjevovat víc. Akorát že byli čím dál tím víc hlasitější. Nemám ráda bouřku. Bojím se jí, nahání mi hrůzu. Černé mraky se protrhli a začly z nich téct proudy vody. Postavila jsem se a celá promoklá jsem tam tak stála a vyhlížela " nějaké " ( Willovo ) auto. Zuby se mi klepaly o sebe, a mé oblečení se dalo ždímat. Roztekla sr mi řasenka a společně s děšťovými kapkami dopadala na zem. Kapky silně naráželi do mého brzmocného těla. Konečně jsem viděla známé auto. Will rychle zastavil a rozběhl se ke mně.

,, Ježiš Emily." Chytl mně do náruče a nesl k sobě domů.
,, Promiň, že mi to tak trvalo..."
Lítostně na mně pohlédl a odemkl dveře.

Doufám že se Vám část líbila. Budu ráda za každý hlas, přečtení a komentář. Ahoj 😊💞✌

Vaše Gee💞😊

Btw: To si děláte prdel ne 😁 ? U nás byli asi cca 30tky , a jak jsem tady začla psát o tom dešti a podobně, tak tady začne pršet žejo ... 😂😥😨😂😂