Už nějakou dobu se prodírám hustým smrkovým hájem. Nemůžu popadnout dech a hrudník mám v jednom ohni. Sotva se držím na nohou, ale moje odhodlání, které mi bylo při výcviku vštěpováno, mně nutí pokračovat dál. Snažím se běhat co nejtišeji, jsem si však jistá, že i kdybych byla sebetišší, prozradil by mě můj zběsilý tlukot srdce.
Svalila jsem se k zemi. Křeč pod žebry byla tak silná, že mi nedovolovala ani vstát, natož chodit. Tiše jsem zaklela a rozhlédla se kolem sebe. Smrky kolem vytvářeli temné příšeří, které sem tam projasnilo slunce prostupující škvírou v hustých větvích.
Vzpomněla jsem si na vojáky v zákopech, o kterých jsem kdysi čítávala. Stejně jako oni i já jsem teď ležela v propadlině co nejvíce přimáčknutá k zemi a snažila se být neviditelná. Byl tu však jediný rozdíl. I vojáci, kteří leželi s puškou v zákopech nebo bojovali nejrůznějšími zbraněmi tělo na tělo, měli mnohem větší šanci přežít nežli já. JEMU totiž nikdy nikdo neunikl. Každý přidělený úkol, každou přidělenou vraždu dokázal vždy splnit, a to bez jediného svědka, důkazu či podezření. A já jsem byla dalším JEHO úkolem, další jeho přidělenou vraždou. Ale i přes to všechno jsem stále doufala v to, že bych se dokázala zachránit.
Konečně začala křeč polevovat a já jsem se pokusila postavit. Pomalu jsem se rozešla, abych zabránila vzniku další křeči a nepřestávala jsem se kolem sebe rozhlížet. Kde asi teď je? Kde hledá? Jak blízko u mě už je? Jak mě chce zabít? Všechny tyhle otázky mě neustále rozptylovali a já se pořádně nemohla soustředit na můj úprk. Nenáviděla jsem se za to, že jsem alespoň na chvíli nemohla vypnout mozek.
Znovu jsem se za sebe ohlédla. Husté stromy za mnou tvořili jakousi zeď, já však věděla, že JEHO nezastaví nic, ani zeď tvořenou čímkoliv.
Zastavila jsem. Přede mnou byl mírný sráz. Chvíli jsem tam stála a rozmýšlela, zdali mám jít po kraji nebo dolů ze srázu. Nakonec jsem se rozhodla pro variantu dvě a začala pomalu zdolávat kopec dolů. Nevšimla jsem si však kořene vystupujícího nad zem a zakopla jsem o něj. Pád byl nevyhnutelný. Než jsem si to stačila uvědomit, už jsem se kutálela rychlostí blesku dolů. S každým dalším kotoulem a s každou další ránou do hlavy či do zad jsem se modlila, abych už konečně byla dole.
___________________________________________________________________________________________
Vím, že první kapitola není nijak zvlášť dlouhá. Doufám však, že Vás i tento krátký začátek neodradí od mého příběhu.
Budu ráda za jakýkoliv komentář, ať už dobrý či špatný. :D
ČTEŠ
Unfulfilled mission (with Winter Soldier)
FanfictionCo se stane, když zabiják známý pod jménem Winter Soldier jednou nesplní svou misi? Co ho k nesplnění mise vedlo? A jaké následky jeho čin přinese? To a mnohem více se dozvíte v mé nové povídce Unfulfilled mission (Nesplněná mise).
