Unfulfilled mission (with Winter Soldier)

6. kapitola

V minulém díle

Věděla jsem, že mi zbývá posledních pár sekund,nanejvýš pár minut mého života. A i když k profesi špióna neodmyslitelněpatří vraždy stejně jako k hasiči popáleniny, nikdy na to nemůžete býtpřipraveni. Tedy alespoň já rozhodně nebyla připravena zemřít.
_______________________________________________________________________________

Ležela jsem na provlhlé zemi a jeho noha neustále spočívala na mých zádech. Slyšela jsem, že něco říká, avšak bolest v mé noze mi natolik otupovala smysly, že jeho slova mi splynula do jedné jediné nesmyslné věty.

Čekání na smrt bylo snad ještě horší než smrt samotná. Nevědomost kdy a jak mě začínala ubíjet. Obepnula mi plíce a tím snížila dávku přijímaného kyslíku na minimum potřebného k přežití. Postupně se dostávala až do mého mozku, kterému začala pokládat další otázky tichým pronikavým hlasem, kterým jakoby mě chtěla na něco upozornit. Proč ti střílel zrovna po nohou? Proč ti nezasadil smrtelnou ránu rovnou? Proč tě už nezabil?

Všechny ty otázky si vlastně ve své podstatě byli velmi podobné, avšak jinak formulované. A jejich zodpovězení mi nedělalo nijak zvlášť velký problém, dokonce jsem přišla na dvě velmi pravděpodobné odpovědi.

Zaprvé, Winter Soldier mohl být, jak se mezi špióny odborně říká, predátorem. Predátoři jsou vrazi, kteří si více než v samotném zabíjení libují v trápení kořisti. Cílem celého trápení je dosáhnout toho, že jejich kořist sama začne o smrt prosit. Důvodem, proč to predátoři dělají, může být buď ospravedlnění svého činu (protože daná oběť přeci zabít chtěla), anebo milují pohled na zoufalého tvora prosícího o zabití. Každopádně tato varianta, i přestože se mohla zdát opravdu morbidní, mi nenaháněla takovou hrůzu jako ta druhá.

Možná, že po celou tu dobu nebylo jeho úkolem mě zabít, nýbrž pouze najít a přivést osobě, která už nejspíš s velkou pravděpodobností zjistila, kolik toho všeho vím, a kolik by toho ode mne mohla získat. Věděla jsem pro koho Winter Soldier pracuje, a proto jsem si dokázala představit, jakými metodami by se ze mě snažil informace vypáčit.

„Vstaň,"z mého zamyšlení mě vytrhl hluboký hlas. Cítila jsem se, jako bych seprobudila po několikaletém tvrdém spánku. Bohužel tu nade mnou nestál princ v lesklézbroji. „Neslyšela jsi, co jsem právě řekl? Okamžitě vstaň," tentokrát v jehohlase zazněla podrážděnost. Sundal ze mě svou nohu a já se náhle cítila mnohemlehčeji. Zapřela jsem se o ruce, byly však tak slabé, že jsem znovu klesla navlhkou půdu. Nejspíše mu došla trpělivost, protože mě popadl za vlasy a vytáhlna nohy. Svou kovovou rukou mě popadl za krk a přišpendlil k nejbližšímu stromu.Připadala jsem si jako hadrová panenka, ruce i nohy mi vlály nad zemí.
______________________________________________________________________________

Tak a je tu nová kapitola. Omlouvám se, že tu není slibovaný pohled Buckyho. Dneska mi psaní moc nešlo, a proto jsem jeho pohled odložila na další kapitoly (nechci ho odbýt). Každopádně budu ráda, když se k mé kapitole nějak vyjádříte :D.

Váš nataluch1