Unfulfilled mission (with Winter Soldier)

12. kapitola

V minulém díle

Bez delšího rozmýšlení jsem se napřáhl a rukojetí pistole ji udeřil do spánku. Její bezvládné tělo se zhroutilo ke špičkám mých zablácených not.

_________________________________________________________________________________

Pohled Elizabeth (přítomnost)

Ztuhlé tělo v křeči, jímž od hlavy až k patě projížděla ostrá intenzivní bolest, a děsivě černá tma. Nic jiného jsem v této chvíli nezvládala vnímat. Snažila jsem se spalující bolest alespoň na chvíli odsunout do pozadí mé mysli a vybavit si, co vše se za posledních pár hodin událo a jak to k tomuto velice nekomfortnímu stavu přispělo. Zmatené myšlenky pluly sem a tam, žádná však nenapovídala o ději posledních událostí.

Přesunula jsem se tedy zpět k analyzování mého zdravotního stavu. Jak se ukázalo, bolest neprojížděla celým tělem. Vycházela ze dvou hlavních středisek, odkud se rozlévala do nejbližšího okolí. První byla oblast hlavy, což vysvětlovalo špatné soustředění a i snad krátkodobý výpadek paměti. Druhým centrem bolesti byla oblast jednoho z lýtek. Rukou jsem si masírovala obrovskou bouli na hlavě, zatímco jsem se snažila od sebe odlepit spánkem slepené oči.

V místnosti panovalo temné příšeří, což pro můj momentální stav bylo poněkud uklidňující. Rukou jsem nahmatala rám postele a pomalu se pokusila vyzvednout do sedu. Po několika namáhavých pokusech, kdy se mé ruce pod vahou vyčerpaného těla podlomily, se mi konečně podařilo posadit se. Oči si už pomalu začínaly zvykat na nedostatek světla, což mi umožňovalo porozhlédnout se po tajemném pokoji, ve kterém jsem se záhadně octla. Ne, že by tu zrovna bylo něco ke koukání, vlastně to vypadalo, jako kdyby tu přede mnou už hodně dlouho nikdo nebyl. Místnost sestávala pouze ze staré, pravděpodobně moly prolezlé a ztrouchnivělé komody, stolu, jež byl umístěn hned pod oknem zatemněným hustými závěsy a postele.

Snažila jsem si vzpomenout, jestli jsem v tomto pokoji už někdy byla. Přespávala jsem již na mnoha místech, dokonce některé naše základny v terénu by mohly závidět, co všechno za vybavení tato místnost nabízí.  Žádné vzpomínky na tento pokoj mi však na mysl nepřicházely. Ostatně od mého probuzení mi hlava moc nápomocných vzpomínek nedávala. Na místo toho mi třeštila, jako by se tam konal koncert několika death metalových kapel naráz.

Zhluboka jsem se nadechla. Vzduch kolem mě byl prosycen pachem ztuchliny, což mě ani trochu nepřekvapilo. Vlastně jediné, co jsem dokázala vnímat, byly hlasité sípavé zvuky, jež se při každém větším nádechu ozvaly z mého hrdla. Můj krk byl najednou v jednom ohni. A v tom jsem to ucítila. Tlak svírajících rukou, jež mi stahovaly dýchací trubici stále víc a víc k sobě. Začala jsem panikařit, neboť se mi nedostávalo potřebného množství kyslíku. Když se mi začalo zatmívat před očima, mé ruce se automaticky vymrštily vpřed ve snaze odstranit kohokoliv, jež se mě snažil uškrtit, nic jsem však nenahmatala. Tlak však ustoupil a já znovu začala vidět ostře. S velkým překvapením jsem si uvědomila, že jsem si tak křečovitě svírala krk při zkoumání těch prapodivných sípavých zvuků, že jsem si sama znemožňovala dýchat.

_____________________________________________________________________________________

Ahoj lidi,

vím, že už je to fakt dlouho, co jsem vydala 11. kapitolu. Ráda bych se omluvila lidem, kterým jsem neodpověděla na zprávy ohledně tohoto příběhu. Stále jsem si myslela, že kapitolu vydám co nejdřív a že Vás tím překvapím, což se mi však ani jednou nepodařilo a pak už jsem se k odpovědi nedostala. Nevím, jak to bude s dalšími díly, opravdu nic neslibuji, ale chtěla bych se k tomuto příběhu vrátit. Snad jste to se mnou úplně nevzdali.

Váš (hodně dlouho se neozývající) nataluch1