Unfulfilled mission (with Winter Soldier)

11. kapitola

V  minulé kapitole

Když jsem se překlenul přes první vlnu slasti, začal jsem pociťovat i jiné změny. Nejdříve jsem ucítil to známé slabé mravenčení v prstech u nohou. To se poté začalo postupně rozlévat do celého těla. Cítil jsem každý jednotlivý sval. Teď už jen stačilo jediné. Otevřít oči.
______________________________________________________________________________

Bylo to tak prosté a jednoduché. Pro mě to však byl úkol skoro nadlidský. Prostě jsem tam jen tak stál, nasával vůni lesa, poslouchal potichý zpěv ptáků. Věděl jsem totiž, že všechny tyto úžasné věci brzy vystřídá obraz podobný krvavě nasáknutým filmovým plátnům, jež přehrávají nejnovější hororový trhák. Kéž bych teď seděl v kině, ve kterém nás nakonec vytáhnout ze spárů těch ohavných výjevů, o nichž bychom si poté u teplého jídla se smíchem povídali, jen abychom zakryli hrůzu, jež nás před malou chvíli v polstrované sedačce pohltila. Přál jsem si být znovu tím naivním hrdinou, který si dobíral svého blonďatého kamaráda, vždy poté, co se celý rozklepaný vypotácel z promítacího sálu. Teď nebo nikdy.

To, co jsem však před sebou uviděl, mě zastihlo naprosto nepřipraveného. Nikdy jsem si nemyslel, že by snad přišel den, jako byl právě tento. Zmateně jsem se několikrát rozhlédl po okolí, zdali mě tu někdo nepozoruje a nedohlíží na dobře odvedenou práci. Zdálo se však, že jsme na této spoře osvětlené mýtince jenom my dva. My dva. Já a ... znovu jsem se zadíval na dívku, na jejíž krku spočívala má chladná kovová ruka. Až teď jsem si uvědomil, že tu nebohou dívku škrtím. Uvolnil jsem proto svůj stisk a pomalu ji postavil na zem. Byla však natolik malátná, že se jako domeček z karet skácela k zemi.

Najednou se mě znovu zmocnila panika. Přecházel jsem sem a tam a snažil se vymyslet, co budu dělat. Nikdy se mi nic takového nestalo. Nikdy jsem neviděl oběť Wintra Soldiera živou. A jestliže je naživu, pak to znamená, že Winter Soldier zklamal, nedokázal vykonat svůj úkol. Oni na to ale přijdou. Zjistí, že je živá, nenechají jí tu se jen tak procházet. A pokud zjistí, že jsem ji nechal odejít, že jsem nedokončil to, co měl vykonat on, potom ... Nechtěl jsem snad ani domýšlet, co by to způsobilo. Věděl jsem však jistě, že nejsem schopen zabít napolo udušenou dívku, která mi přeci vůbec nic neudělala.

Bez přemýšlení jsem vylovil svou pistoli z boční kapsy kalhot a pomalým jistým krokem přistoupil k dívce, jež stále ještě ležela na zemi snažíce se nadechnout. Celou mýtinou se nesli hlasité sípavé zvuky, které odsud odehnali snad veškeré ptactvo. Rychle jsem přiložil pistoli k její hlavě, jen aby nezahlédla, jak moc se mi klepe ruka. Stejně by to bylo jedno, kdybych vystřelil. Měl jsem na výběr. A volby z nás přeci dělají to čím jsme. A já si vybral.
________________________________________________________________________________

Viděli jste, popř. četli jste někdo Zlodějku knih? Pokud někdo máte rád téma holokaustu, pak vám tuto knihu (film) velice doporučuji. Každopádně dneska jsem tento film viděla a chytla mě vlna inspirace, která mě dovezla až k nové kapitolce.

Doufám, že se Vám můj další díl bude líbit, a budu ráda za jakýkoliv komentář.

Váš nataluch1