I'll break your heart (HPFF Dramione) √

Část 8

Hermiona:

Šla jsem s Ronem a Harrym na snídani do Velké síně. Z toho snu jsem měla divný pocit a tak jsem jim ho převyprávěla.

,,A potom už jsem jen spadla." dokončila jsem svoje vyprávění. Za celou tu dobu jsem se jim nepodívala do obličeje. Měla jsem strach co by mi na to řekli. Už jen podle Ronova funění mi bylo jasné, že se mu to nelíbí. Společně jsme vešli do Velké síně. Koukala jsem do země a šla k Nebelvírskému stolu. Sedla jsem si a vedle mě z jedné strany Ron a z druhé Harry. Pustila jsem se do vajíček, které byly připraveny na mém talíři. Vůbec jsem nevnímala okolí a když se mě někdo na něco zeptal jen jsem kývla nebo řekla ano. I kdyby mě někdo požádal o ruku, nijak bych se o to nezajímala. Místo z jedné strany nějak zlehčilo. Mě ani Harryho to nijak nezajímalo. Byli jsme až moc zaujati "jídlem". Celou dobu přemýšlím o tom snu. Proč tam byl Draco? A co tam dělal? Vyvodila jsem z toho jen že potřeboval domácí úkol a já mu ho nechtěla udělat a proto do mě strčil. Harry vypadal celý skleslý jako vždy, kvůli jeho bitvě mezi Ronem a Ginny. Ani se mu nedivím, že se neumí rozhodnout.

,,Hermiono?" drkl do mě Harry. Vůbec jsem nepostřehla, že něco říkal a ani jsem na to neměla náladu. ,,Ehm promiň. Co si říkal?" Zeptala jsem se ho.

,,Já nic neříkal, ale teď se tě chci zeptat jestli už nepůjdeme?" Stejně jsem nic nesnědla a jen tak se nimrala v jídle, aby to vypadalo, že něco dělám. Jen jsem Harrymu kývla a s ním vstala. Šli jsme okolo stolů Nebelvíru a Havraspáru. Pár lidí se za námi otočilo ,ale to bylo, kvůli tomu, že je Harry vyvolený a tolik toho dokázal, ale tenhle obdiv si nevyžádal. Došli jsme k velkým dveří z Velké síně. Museli jsme oba vynaložit velké úsilí abychom dveře otevřeli. Jakmile jsme udělaly dva kroky ode dveří naskytl neuvěřitelný pohled na rudého, naštvaného Rona a Freda s rozcuchanými vlasy, opírajíc se o stěnu s bolestným výrazem.

Ronald:

Rychlostí blesku jsem vylítl z Filchova kumbálu a šel okamžitě najít Freda. Mám na něj strašný vztek, který se ve mě mísí se starostí o Hermionu. Jak jí to mohl Fred udělat a udělat mu to. Když ví, že on jí miluje. Má jenom pro to jen jeden důvod. Fred mu to udělal naschvál. A tak mu to jde oplatit. Nikde jsem ho nemohl najít. Pobertův plánek, uvědomil jsem si, že tak bych ho našel rychleji. Bral jsem schody po dvou do chlapecké ložnice. Na Buclatou dámu jsem už z dálky křičel heslo. Ona se lekla a rychle mi uvolnila průchod. Vyběhl jsem točité schody a bokem rozrazil dveře do pokoje. Vytáhl Harryho kufr a hledal plánek. Už dlouho vím, kde si ho schovává. Vzal jsem ho do rukou a vytáhl hůlku.

,,Jsem připraven ke každé špatnosti." klepl jsem na pergamen a na něm se začali objevovat stopy lidí. Rychle jsem projížděl plánek a hledal Freda. Po asi minutě jsem ho našel.

,,Neplecha ukončena." z plánku všechno zmizelo a já ho hodil do kufru, který jsem kopl pod postel. Rozběhl jsem se dolů a málem jsem na schodech zakopl. Ustál jsem to a chvíli počkal. Porozhlédl jsem se a přemýšlel kudy bude nejlepší. Vybral jsem si schodiště po mé pravé ruce. Běžel jsem až k malé chodbě před Velkou síni. Uviděl jsem ho. Uviděl jsem Freda jak se opírá o stěnu. Přišel jsem k němu už dost naštvaný. Vím že jsem byl celý rudý vzteky.

,,Ale, ale Roníku. Jakpak se máš?" řekl Fred tím jeho posměšným tonem. Nic jsem na to neřekl a on na mě i poznal, že jsem naštvaný a rozzuřeny. Jemu to zjevně dělá radost.

,,Si nějaký rudý. Nemáš náhodou spalničky." zasmál se a jeho přátelé vedle něj se uchechtli. Vrhl jsem na ně rozzuřený pohled a oni v tu ránu sklapli.

,,Co si ji udělal?!" zařval jsem na něj. On na mě tupě zíral jakoby nic neudělal nebo nevěděl o čem mluvím.

,,Mluvím o Hermioně ty hlupáku!'' křikl jsem znovu a tentokrát na to už bratr zareagoval. V očích bylo vidět utrpení a bolest, ale proč to jsem netušil. Podíval se do země.

,,Mluv!'' znovu jsme křikl.

,,Moc mě to mrzí. Nemyslel jsem to tak.'' řekl potichu až skoro neslyšitelně, jenže já to slyšel až moc dobře on to potvrzoval. Rychle jsem na něj namířil hůlku. On o tom nejspíš nevěděl a já využil příležitosti. Ron si vzpomněl na kouzlo od Harryho. Levicorpus . Na nic jiného nemyslel. Jeho bratr se vážně zvedl hlavou dolu za kotníky a poletoval ve vzduchu

,,Rone nech toho prosím je mi to líto.'' říkal a byl celý rudy.

,,Mdloby na tebe.'' poslal jsem na něj já. Fred vysel bezmocně v mdlobách. Liberacorpus. Fred spadl na hlavu a tím se probral. Fredovi vlasy byli rozcuchané a s těží se opřel o stěnu. Připravil jsem si hůlku na další kouzlo.

,,Impedimenta.'' Ron chtěl Freda odhodit jakoby do steny. Jenže kouzlo nezasáhlo Freda...

Konečně nějaká delší kapitolka :D