I'll break your heart (HPFF Dramione) √

Část 17

Draco:

Co se to se mnou děje? Chtěl sis to s naší šprtkou rozdat. Přiznej si to. Hlas v mé hlavě sílil a opravdu ho nešlo ignorovat. Ale měl pravdu. Chtěl jsem to. Chtěl jsem jí. Když se na mě hýbala měl jsem chuť ji zatáhnout daleko do lesa a tam jí přefiknout. Byl jsem daleko v hlubokém lese. Slyšel jsem praskání větví pod mými botami. Najednou jsem slyšel silnější prasknutí , než abych to byl já. Prudce jsem se otočil a vytáhl hůlku. Přede mnou stála černovlasá žena s velkým výstřihem u dlouhých černých šatů.

,, Ale ahoj Draco," sykla na mě s úsměvem ve tváři. Zašklebil jsem se na ní.

,,Bellatrix. Co tu chceš?" dál jsem si ruce v bok a nadzvedl jedno obočí. Bylo mi jasně na co se chce zeptat. Je celá nedočkavá a je jí to vidět na očích.

,, Tak kdy to bude?" zašklebila se na mě, když se blížila ke mě. Ona je typ člověka, co nosí podpatky všude a les není výjimka .

,, Nevím jak to mám udělat! Jestli tebe něco napadá Bellatrix tak to vyklop, protože já zatím nevím!" zvýšil jsem hlas i když jsem se o to nijak nepokoušel. Bella se na mě mračila, ale poté pokrčila rameny a mě bylo jasné, že taky nic neví.

Šla ke mě a prohlížela si mě celého od hlavy k patě.

,, Můj drahý synovče, náš pán už je velmi nedočkavý a měl by si něco vymyslet. Jinak víš, co se ti stane a to by mě opravdu mrzelo, " řekla s falešným úsměvem , který jsem ji oplatil .

,, Neboj se Bello to se nestane," odsekl jsem a otočil jsem se směrem k Bradavicím.

***

Pár dní poté

***

Hermiona :

Od té chvilky v Prasinkách se mnou Draco ani nepromluvil . Při hodinách dával pozor a ignoroval neúprosné dožadování pozornosti od Pansy Parkinsonové . Nikde se moc nezdržoval a nechodil snad ani do Velké síně na jídlo. Vrtalo mi to hlavou, ale nechtěla jsem se na nic ptát. Třeba jako na hodině lektvarů s Křiklanem. Seděla jsem blízko Nebelvíru, spolu s Harrym a Ronem. Nenápadně jsem se podívala směrem k Zmijozelské části třídy.

,, Slečno Grangerová?" slyšela jsem hlubší hlas u mé hlavy. Otočila jsem se a uviděla Křikalana nade mnou jak se na mě mračí. Slyšela jsem štěbetaní a chichotání zezadu třídy, ale už jsem se tam pro jistotu nedívala. Nechtěla jsem mít ještě větší průšvih než teď.

,, Omlouvám se pane učiteli,'' řekla jsem s očima upřenýma do stolu. Viděla jsem tlusté nožky jak odcházejí pryč a tak jsem zvedla hlavu. Najednou pode mnou byl zmuchlaný papírek. Rozbalila jsem si ho a četla.

Hermiono

co se s tebou děje? Jsi poslední dobou nějaká rozrušená

-Harry

Koukla jsem se na Harryho, který měl ustaraný výraz i když se snažil o úsměv.

Vrátila jsem svůj pohled zpět na papírek a snažila jsem se na něj napsat větu tak, aby byla alespoň trochu čitelná.

Neboj se Harry nic se neděje. Jen mám hodně učení.

Podala jsem mu papírek, který následně otevřel. Podle jeho výrazu si to přečetl a dál už to neřešil. Snažila jsem se myslet na hodinu , ale moje myšlenky stále směřovaly jen a jen k němu. Hodina skončila a já co nejrychleji odešla ze třídy. Ani jsem nijak nepřemýšlela kam jdu, prostě jsem někam šla. Až po chvíli jsem si uvědomila kam mě to mé nohy táhnou. Samozřejmě, že do knihovny. Otevřela jsem dvoukřídlové dveře a vpadla dovnitř. Knihovnice mě zpražila vražedným pohledem. Omluvně jsem se na ní podívala a zalezla do regálu. Vzala jsem si spousta knih až jsem je skoro nepobrala. Sedla jsem si ke stolu a knihy položila vedle sebe až z toho byla hromada. Vzala jsem si jednu vrchní a začala si v ní číst. Po chvíli jsem si všimla, že se vedle mě někdo posadil. Ignorovala jsem to a neobtěžovala se podívat , kdo si to vedle mě sedl. Najednou jsem ztuhla. Cítila jsem něčí ruku na mém holém stehnu.