Draco:
Celou noc jsem nespal. Pořád jsem přemýšlel co se to dělo. A hlavně proč jsem to udělal. Proč jsem ji políbil. Prostě mi to nedalo spát. Nikdy bych tohle to neudělal. Je lehké ji vymazat paměť, ale bylo to správné. Nejspíš ne. Určitě ne. To je teď už asi vážně jedno. Co když na to někdo přijde. Ne to ani nejde. Nemá to kdo dokázat. Ale stejně. Ležel jsem v posteli a koukal na rudé záclony, které obklopovali celou postel. Nejradši bych to podpálil. Otec by na mě byl hrdý. Vynadal jsem z šuplíku u nočního stolku svojí hůlku. Snažil jsem se vyčarovat ty ptáky, které Hermiona vyčarovala v umývárkách. Nešlo mi to. Podařilo se mi to až tak na sedmdesátý pokus. ,,Avis" moji ptáčci se Hermioniným moc nepodobali, ale pořád to jsou ptáčci. Měli zelené tělo a jejich hlavičky byli tmavě hnědé. Poletovali po pokoji a dělali zajímavou atmosféru po pokoji. Usmál jsem se a znova si lehl. Tentokrát jsem v klidu usnul.
***
,,Hej, hej Draco vstaň. Je snídaně honem pospěš," někdo se mnou třásl a strašně hučel. Podle hlasu a souvislosti vět jsem poznal, že to byl Goyle. Jo, skoro každý den mě budí, kvůli jeho snídani. Promnul jsem si oči a vražedně se na něj koukl. On raději o pár kroků odstoupil. Rozhlédl jsem se po pokoji a moji ptáčci už tam nebyli. Nechal jsem to plavat a šel jsem se oblíknout. Potom jsem šel s pašíkama do Velké síně na tu zpropadenou snídani. Sedli jsme si k Zmijozelskému stolu a Crabe a Goyle se pustili do jídla tak rychle, že málem vše shodili na zem. Já si vzal jako obvykle zelené jablko. Obří dřevěné dveře se otevřeli a v nich stála Hermiona, Potter, který koukal do země a úplně rudý Weasley, že měl obličej červenější než jsou jeho vlasy. Nad pohledem na něj jsem se zasmál, ale koukal jsem do svého prázdného talíře. Všichni tři si sedli k Nebelvíru a začali jíst. Já jsem jedl své jablko a občas na ně koukl co dělají. Celou dobu mlčky seděli a mezi sebou neprohodili jediné slovo. Já jsem se zvedl a šel jsem do knihovny se aspoň trochu učit na Obranu proti černé magii z které budeme psát písemnou práci. V tuhle ranní dobu v knihovně nikdo nebyl, samozřejmě stejně jako každou jinou dobu. Otevřel jsem učebnici a .....
Teď, když je pauza a opravuju to, tak si říkám jak moc krátké kapitoly jsem přidávala. Je mi to líto, ale celý příběh přepisovat nebudu, protože to by ani nemělo cenu. Snad se vám i tento krátký díl líbil.
ČTEŠ
I'll break your heart (HPFF Dramione) √
Fanfic,, Draco prosím. Nemusíš to dělat," snažila jsem se ho přemluvit,ale on sám nechtěl. Oči se mi naplňovaly studenými slzami, které následně zkapávaly dolů po mých horkých tváří. ,, Ale já musím Hermiono! Jinak ublíží těm, co miluji a dokonce i mě!" k...
