I'll break your heart (HPFF Dramione) √

Část 10

Draco:

,,Co se stalo?!" ptal jsem se naštvaně Goyla, který se cpal koblihou a měl na tváři ten jeho připitomělý úsměv, který tak nenávidím.

,,No von na ni vyslal kouzlo," prskal na mě kusy koblih. Musel jsem si je utřít z obličeje. Když viděl jak jsem na něj naštvaný, podíval se do podlahy. ,,P...promiň Draco. Já..já jsem nechtěl tě poprskat," hulákal na mě s plnou pusou. Byl celý rudý a znovu mě poprskal. Nemohl jsem vydržet a taky jsem celý zrudl. Byl jsem na něj tak naštvaný, že jsem nemohl říct vůbec nic. Jen jsem vypadal, že velmi brzy vybuchnu.

,, Kdo? Na koho?" řekl jsem skrz zuby, které jsem si málem vylomil jak jsem svíral čelist.

,, No ten zrzoun Weasley na tu špinavou mudlovskou šmejdku," zachichotal se. Už jsem se ho chtěl zeptat co se přesně stalo, ale řekl ,,A teď je ta šmejdka na ošetřovně." Popadl ho strašlivý záchvat smíchu, který se zanedlouho změnil v pronikavé dušení kousky koblih. Jak se to stalo? Proč to ta hanba kouzelníků udělal? Musím jít za ní. Tak jsem se rozhodl. Silně odstrčím baculku z cesty, Goyle bohužel jen zavrávorá a nespadne. Udělalo by mi trochu radost koukat se jak se dostává zpět na nohy. Teď na to, ale nemám čas. Ani moc nevnímám kudy běžím a snažím se na ošetřovnu dostat jakoukoliv cestou. Nevnímám lidi, co na mě křičí ať uhnu. Prostě jen běžím dál. Chvíli mi trvalo než jsem se tam dostal. Prudce jsem zabrzdil před dveřmi do ošetřovny. Nemůžu tam jen tak vtrhnout. Co když je vzhůru nebo tam někdo je. Pokrčil jsem se, abych skvěle viděl klíční dírkou co se děje. Byla tam. Ležela tam na poslední posteli u okna. Nikdo tam nebyl a vypadalo to ,že ona spí. Potichu jsem otevřel dveře a taky potichu za sebou zavřel. Po zaklapnutí dveří se po celé místnosti rozprostřelo ticho doprovázené lehkými tiky kulatých hodin, které byli úplně obyčejné a bez jediné kouzelné dodělávky. Pomalým táhnujícím se krokem jsem se blížil k posteli s krásnou pannou spící na ní. Vypadalo jako nějaká směšná scéna z mudlovských pohádek. Byla v bílé košilce, která byla jen málo vidět přes peřinu ze zásob madam Pomfreyové. Vlasy měla rozprostřené po celém polštáři i na ramenech. Hrudník se jí v pravidelném tempu zvedal nahoru a dolů. Sedl jsem si na postel za mnou a jen tak ji pozoroval. Byla uvolněná. Vypadala tak křehce. Nikdy jsem jí tak neviděl. Znám jí jenom věčně zabranou do knih a záhad. Lokty jsem si zaryl do stehen a hlavu si podepřel dlaněmi. V klidu dýchala. Ještě pár minut jsem na ní koukal a potom jsem to už nevydržel. Zvedl jsem se a naklonil se k ní. Pomalu a s nejistotou jsem přitiskl mé rty k těm jejím. Bylo to jako elektrický šok a přitom to bylo tak nádherné i když jen na pár vteřin.