I'll break your heart (HPFF Dramione) √

Část 15

Hermiona:

Měla jsme to tušit. Byla jsem jen pro rozptýlení, jen hračka. A to jsem si myslela, že mezi mnou a Malfoyem by mohlo něco být. Co jsem si to namlouvala. Taková husa. Malfoy a já? To se nikdy nestane pravdou. Možná je vážně jeho pravá láska Pansy. Možná, že jednou budou mít svatbu a potom dvě děti Rose a Scorpiuse. Anebo taky ne. Na to je Pansy až moc ošklivá. Ne, že já jsem nějaká kráska, ale na rozdíl od ní jsem chytrá. Všichni ostatní na chodbě se na mě nechápavě dívají. Sledují mě, a když už mají někoho vedle sebe, povídají si o mně. Ať už přijdu do jakékoliv chodby, všichni na mě zírají. Proč mě vlastně chtěl líbat? Proč je ke mně tak milý? Nedává to smysl. Nikdy jsem se mu nelíbila a nikdy nebudu. To je nad slunce jasné. Nejlepší bude, když zůstanu u Rona a Harryho. Ty mě alespoň nebudou vodit za nos.

,,Proč je tak mokrá? To spadla do kaluže?'' snažily se šeptat nějaké dívky z Havraspáru.

,, O co, že spadla do jezera,'' chichotali se zase jiní kluci ze Zmijozelu. Moje trpělivost už neznala meze.

,, Hele to nemáte lepší věci na práci!'' zařvala jsem a otočila jsem se na patě. Ztuhla jsem na místě, protože za mnou stála profesorka McGonagallová. Vlasy jako vždy stažené do drdolu pod kloboukem a vrásky na obličeji byli ještě více vidět.

,, Slečno Grangerová není povoleno křičet na chodbách. Bohužel musím odebrat vlastní koleji deset bodů za pokřikování zde,'' řekla a prohlídla si mě od hlavy až k patě ,,a dalších pět za nevhodné úpravy vašeho oblečení. S vaší funkcí prefektky bych bývala dávala větší pozor na takové to chování. Doufám, že se to už nebude opakovat,'' skončila svůj káravý projev. Sklopila jsem hlavu a dívala se na své bosé nohy. Můj post prefektky mi byl zrovna úplně jedno.

,, Ano, omlouvám se paní profesorko. Už se to nestane,'' řekla jsem a obešla jí obloukem. Hloučky lidí se smály do rukou. Už jsem to dál ignorovala a šla dál. Prošla jsem podobiznou a dostala jsem se na pohyblivé schodiště. Samozřejmě, že obrazy si mezi sebou začaly ihned něco šuškat.

,, Slečinko měla bys ses jít převlíknout,'' řekla mi nevěsta v bílých šatech, kterou jsem poznala hned první rok školy.

,, Kam myslíte, že asi právě jdu,'' odsekla jsem jí a šla dál po schodech. Nevěsta si odfrkla a dál se věnovala svazku bílých liliích. Netrpělivě jsem počítala schody jeden po druhém. Jeden. Dva. Tři. Deset. Třicet pět. Padesát. Devadesát. Dvě stě. Pět set. Tisíc. Zaokrouhlila jsem to u desítky. Na posledních schodech už jsem se musela přidržovat zábradlí. Buclatá dáma v obrazu na mě překvapeně zírala, až to bylo neslušné.

,,Ale Hermiooono," snažila se zpívat. Snažila jsem se zakrýt bolest v uších.

,, Jsi nějaká mokráááá," nevydržela jsem to a skočila jsem jí do toho.,, Larví vajíčka," odfrkla si a otevřela mi průchod. Rychle jsem vešla dovnitř. Společenská síň byla zaplněná hromadou lidí. Někdo mě chytil za rameno a otočil mě. Byl to Ron. Usmál se. Prudce mě objal a přitiskl k sobě. Byl cítit alkoholem a potem.

,,Hermiono! Kde si byla? S Harrym jsme tě všude hledali," křičel na mě a byl nasátý whisky a nějakou tu brandy. Odtáhla jsem si ho trochu od těla. Jo všude, to vidím.

,, Byla jsem venku. Co se stalo?" zeptala jsem se nechápavě, protože celý ten zmatek v místnosti mi trochu unikal. Všichni byli šťastní a plný radosti.

,, O to jde, chyběla si u zápasu! Vyhráli jsme nad Havraspárem 210:70!" stále křičel a máchal okolo sebe rukama. Najednou mi to všechno došlo. Dneska se hrál zápas. Jak jsem na něj mohla zapomenout. Vlastně to vím. Pan Malfoy mě zdržoval a vlastně úplně zbytečně.