I'll break your heart (HPFF Dramione) √

Část 18

Draco:

Byl jsem tak blízko u ní. Mohl jsem jí políbit. A tak moc jsem chtěl. Políbit jí tady v knihovně a nestarat se o to jestli nás někdo uvidí.

,,A jak tedy?" zeptal jsem se. Vypadala jako by tohle nečekala. A zamračené obočí povolilo. Zkousla si horní ret a sedla si zpátky. Usmál jsem se. Hermiona si uraženě založila ruce na prsou. Najednou se rychle zvedla. Vytáhla svou hůlku z kapsy a namířila ji na hromadu knih, která se poté zvedla ze stolu. Hermiona i s knihami odešla někam do regálu. Zvedl jsem se a šel stejným směrem. Nakoukl jsem do toho kam před pár vteřinami Hermiona zmizela a byla tam. Stála tak a koukala se jestli se knihy rozřazují tam kam patří. Když se všechny knihy roztřídily otočila se a chtěla odejít, ale všimla si mě jak jí pozoruji. Chvíli se na mě dívala, ale poté opravdu šla ke mě.

,, Proč na mě tak koukáš?" zeptala se a koukala se přitom do země. Usmál jsem se a dvoumi prsty ji zvedl bradu, abych ji viděl do těch krásných kaštanových očí.

,, Protože si nádherná," odpověděl jsem jí prostě. Vysmekla se mi a narychlo ode mě odešla. Otočil jsem se za ní a už jsem viděl jak rychle spěchá pryč z knihovny. Najednou se mi samo od sebe vybavilo, proč jsem vlastně šel do knihovny. Šel pomalu okolo uliček až k temné bráně, nad kterou bylo silně napsáno Knihovna s omezeným přístupem. Draco se rozhlédl okolo jestli ho někdo nesleduje a vklouzl dovnitř. Na rozdíl od té první části knihovny, tahle byla tmavá a plná pavučin. Koukal jsem okolo sebe na různé cedulky jako třeba Vraždy, Černá magie nebo Jak se stát černokněžníkem. Z police s Vraždami jsem vytáhl knihu v černém obalu. Byla tak zaprášená, že jsem neviděl název. Vytáhl jsem ji a prohlížel si jí. Vypadala dost staře. Sedl jsem si do kouta a otevřel knížku na první straně.

Jak účinně a jednoduše zabít

Prolistoval jsem pár prvních stran a nic mě nezaujalo tolik, abych o tom popřemýšlel až jsem se podíval na nápis Medoviny.

Hermiona:

Po hodině přeměňování jsem šla s Harrym a Ronem ven na vzduch, protože jsme měli dvouhodinovou pauzu.

,, Říkám vám, že jsem si jistý, že Malfoyi je Smrtijed," vykládal nám to pokaždé , když si na to vzpomněl. Chytila jsem se za čelo.

,, Harry nemůžeš jen tak o někom usoudit, že je Smrtijed," protočila jsem oči. Ron jen rozhodil rukama kolem sebe a Harry si povzdychl.

,, Ale on je Smrtijed. Sama dobře víš, že jeho táta je jasný Smrtijed u Merlinových vousů," přidal se Ron k Harrymu.

,, Ronalde Weasley ty by si sám měl vědět, že ne každý jsou jako jeho rodiče," zvýšila jsem na něj hlas. Koukl je na mě a potom do země. Pořád se nemohl přenést přes to, co se stalo, i když jsem mu několikrát říkala, aby to nechal plavat.

,, Dobrá Hermiono, ale co Snape? Ten určitě nebude tenhle rok jen přihlížet a míchat si ve svojí kuchyňce," namítl Harry. Šli jsme dolů po neupravených schodech dolů k Hagridově hájence.

,, No to možná ne, ale zatím nemáme žádný jasný důkaz, že něco chystá, " řekla jsem a dále jsme šli už v tichu k malé hájence nedaleko od nás. Všichni tři jsme zaklepali na obří dveře a čekali jestli nám poloobr otevře. Bylo slyšet dupání a hluk zevnitř. Najednou se dveře otevřely a v nich stal náš dlouholetý kamarád.

,,Harry! Hermiono! Rone!" uvítal nás radostně k sobě do domečku. Vešli jsme dovnitř a jako vždy si sedli okolo kulatého stolu. Povídali jsme si celkem dlouho a já jsem byla myšlenkami úplně mimo, protože jsem dost často zabloudila myšlenkami opět k Malfoyovi. O tom jak mi řekl, že jsem nádherná, nebo jak mě málem políbil. A bylo to tu zase.

Proč na něj pořád myslím? říkala jsem si v duchu pořád a pořád dokola.

Pozn. autora: Tak po dlouhé době je tu nový, kratší díl. Tak trochu o ničem, ale brzy se dostaneme k tomu na co někteří čekají. A chci vám poděkovat za 6.7K. Jste zlatí.