Uběhly asi dvě hodiny a mě stále nikdo nenašel. Byla jsem ráda, ale zároveň mě to už přestávalo bavit. Přemohla mě zase únava. Položila jsem se pod stolek a smotala se do klubíčka jako kočka. Zavřela jsem oči a usla jsem.
Vnímala jsem světlo, které se najednou rozsvítilo, ale nebyla jsem schopna rozeznat tvář. Oči se mi stále klížily. Byla jsem dezorientovaná v polospánku. Někdo mi vpíchl jehlu do krku a mě se zamotala hlava.
"Mám jí" zakřičel co nejhlasitěji Justin, když jí konečně našel. Byla schoulená v rohu mísnosti a v ruce držela papír. Píchl jí oblbovací sérum do krku, aby se nevzbudila a nemohla křičet. Nevěděl, co přesně v té stříkačce je. Přeci jenom zdravotní věci byli silnou stránkou Sofie a né jeho. Vzal její bezvládné tělo do náruče. Načež se na něj krátce nechápavě skoro se zavřenými oči podívala. Musel se na ní usmát. Už dlohou neviděl někoho tak krásného. Byl to Justin, on se láskou a podobnými věcmi nezabýval. To on byl lamač srdcí všech dívek. Ale její pohled mu způsoboval explozi srdce. Nechápal, proč tomu tak je. Nechtěl být zamilovaný, neboť věděl, že by ho to akorát oslabovalo. "Láska lidi oblbuje" říkal vždy Rick. A on věděl, že je to pravda. Opravdu zamilovaný byl jednou v životě ještě před tím než objevil svoje schopnosti a nedopadlo to vůbec dobře.
Odnesl ji do obýváku a čekal na další Rickovo rozkazy. Před tím, než ji vyndal papír z ruky podíval se na něj. Billovo jméno z něj přímo křičelo. Už nejspíš pochopil, proč se schovávala. Pochopila, co jsou zač a vyložila si to špatně. Nikdo z nich přeci nikdy nic špatného neudělal. Oni jen pomáhají obyčejným lidem. Ale to málokdo dokáže pochopit.
"Co teď?" Zeptal se Justin Ricka, když přišel k němu.
"Počkáme až se vzbudí, a pak jí všechno vystvětlíme. Nejdřív bude asi šílet, ale vím, že to pochopí."
Justin přikývl a šel si dát něco k jídlu. Dnešní honička za tím kreténem Forbsem ho vyčerpala.
Po malé svačince se šel natáhnout do svého pokoje. Zavřel a zamknul za sebou dveře, aby ho nikdo nerušil a zapnul si písničky do sluchátek. Hudba ho vždy dokázala odreagovat. Po chvilce usnul.
Isabella seděla na jejim oblíbeném místě pod největším stromem na zahradě a hrála si se svým nožem. Chápala proč ji Rick tak napomenul. A chystala se mu jít za to omluvit. Měla být opatrnější. Najednou ji někdo zezadu vzal za pusu, aby nemohla křičet a přes hlavu ji přetáhl čepici, aby nic neviděla. Snažila se kopnout svého nepřítele vší silou, ale byl to hodně silný muž. Neměla šanci.
Rick se ochranářsky koukal na bezvládné tělo své neteře. Ležela na gauči jako Šípková Růženka. Také tak krásná a nevinná. Přemýšlel, jak by ji mohl všechno vysvětlit, aby jí tím neublížil. Alarick věděl totiž něco, co ostatní ne. Věděl, že její přátelé nejsou zas až takovými přátely jak si ona myslela. Zvedl se s tím, že si půjde ven provětrat hlavu. Přál si, aby tu teď s ním byla jeho sestra, která vždy věděla, co má říct. Musela to být dobrá matka.
Isabella se stále vzdalovala od jejich domu. Útočník ji chytl druhou rukou pod krkem. Nejspíš se jí snažil jen pohrozit, nebo to byl naprostý moula, který nikdy nikoho nikdy neunášel, a tudíž nevěděl, jak se má člověk správně chytnout pod krkem, aby to alespoň trochu bolelo. Izzy necítila nic jiného než slabé šimrání jeho rukou na svém krku. Už po několikáté se snažila muži vyvléknout, ale znovu se jí to nepovedlo. Pak ji něco napadlo. Nevěděla jestli to pomůže, ale za pokus to stálo. Kousla vší silou protivníka do prstu, který měla obmotaný kolem pusy, a když se ruka pod náporem bolesti vzdálila, zakřičela nejvíc, jak to dokázala. Snad ji někdo usylší.
