Probudila jsem se celkem pozdě. Asi kolem desáté hodiny.
V tomhle domě už jsem tři nebo čtyři dny. Sama to nedokážu spočítat. Díky nadbytečnému spánku během dne jsem dezorientovaná v čase.
Přes dnešní večer se mi zdálo hned několik snů, což bylo divné, protože mě se sny obvykle nezdají. Ve většině jsem byla já, moje rodina, Josh a Justin se Sofií, která stále zářila. Většina se odehrávala v hořícím domě nebo v pokoji plném vody.
Ve všech jsem to byla já, kdo všechny musel dostat pryč od nebezpečí, což se mi samozřejmě nedařilo, a tak jsme všichni ve většině případech buď uhořeli nebo se utopili.
Bezmoc z toho přímo křičela.
Vstala jsem, abych se na sebe po delší době podívala do zrcadla.
Jen co jsem k němu přišla jsem se proklínala, neboť to nebyl vůbec dobrý nápad.
Vypadala jsem hubeněji než kdykoliv předtím. Zapadlé nevýrazné tváře a nepřehlídnutelné pytle pod očima.
Zašmátrala jsem do vedlejšího šuplíku, abych našla něco, co by mě mohlo alespoň trochu zkulturnit.
Naštěstí bylo vše uspořádané tak jako v mém starém pokoji, a tak jsem nadskočila radostí, když na dně šuplete ležel make up a další potřebné holčíčí věcičky.
Chtěla jsem si jít opláchnout alespoň obličej, ale nechtěla jsem nikomu způsobit infarkt hned takhle před polednem, a tak jsem raději zůstala u sebe v pokoji.
Nanesla jsem si slabou vrstvu make upu, abych zakryla všechny odpornosti, jako fialové kruhy pod očima.
Pak už jsem si jen automaticky nanesla řasenku a tenkou linku na víčku tak, jak to bývá mým zvykem.
Když jsem ze sebe udělala alespoň polovičního člověka, chtěla jsem se převléknout.
Jenže mi došlo, že stále nemám nic svého na sebe.
Rozhlédla jsem se po místnosti a všimla si nějakého balíčku, co ležel na stole.
"Pro mojí divošku od její nejmilovanější blondýny" přečetla jsem si nahlas. Za tím bylo ještě krásně vykreslené srdíčko. Kdo by mi mohl posílat balík? A jak se sem vůbec dostal?
Nedočkavě jsem ho rozbalila a vyvalila oči, když na mě vyskočily ty tyrkysové dlouhé šaty, co jsem už dlouho obdivovala v Raven Fallském obchoďáku.
Na chvilku jsem si připadala jsko Popelka, co rozlouskla svůj oříšek.
Byly sice nádherný, ale k čemu mi teď budou šaty?
Vyndala jsem je, abych se jimi mohla alespoň pokochat a dala si je před sebe, jakobych je měla na sobě.
Vypadl z nich lístek.
"Nikdy jsi ho nevynechala. Odvážíš se jít i letos?" Ptal se mě rukopisem napsaný lístek, ke kterému byla pozvánka pro dvě osoby na Raven Fallský bál.
Málem jsem na něj zapoměla.
Nikdy jsem ho nevynechala. Bál byl jednou z mnoha místních tradic.
Měl by být už příští víkend pokud mám správné mínění o čase.
Pořádal se na den zakladatelů a okolo toho celého byl velice bohatý program. Byla to vždy ta nejlepší Raven Fallská akce.
Jako malá jsem tam chodila vždy s mamkou a těšila se, až si budu moct vzít podobné krásné šaty jako měli ženy kolem.
Byl to den nás dvou. Alespoň do té doby, než se mě zmocňovala puberta a já už na rodinu neměla tak nějak čas. Spíš než čas, jsem neměla náladu poflakovat se s nimi a dělat, že jsem stále ta jejich malá hodná holčička.
