Seděla jsem ještě několik minut na pohovce, než jsem se vzpamatovala a rozhodla se jít za ostatníma.
"Bože!" Vykřikla jsem a ruku si dala před pusu, když jsem si všimla Justina klečícího nad bezvládným tělem Joshe.
"Nech ho být!" Snažila jsem se Jusse dostat od Joshe dál.
Otočil se na mě. Jeho oči byli tmavé. Tmavější než kdykoliv. Nebyly tak krásně čokoládové jako jindy. Byli černé.
Úděsem jsem byla nucena udělat krok vzad. Zvedl se a jakoby se vzpamatoval z transu podíval se na mě. Byl to pohled plný lásky, znechucení nad sebou samým a doufajícího odpuštění. Byl to pohled plný žalu. Až mi z toho přejel nepříjemný mráz po zádech.
Čas se najednou zpomalil a v místnosti jsme zůstali jen my dva. Do očí se mi nahrnuly slzy. ZASE!
Justin se na mě teď už svýma oříškovýma očima podíval a neslyšně zašeptal "promiň."
Hned potom odvrátil svůj pohled zpátky zmizel z místnoti. Všichni jsem tam beze slov stáli.
Po chvilce bylo uslyšet opravdu hlasité bouchnutí vchodových dveří.
Fred s Chazem si vyměnili pohledy a jakoby se mezi sebou beze slov domluvili, naráz vyběhli ven z místnosti. Načež se ozvalo další bouchnutí dveřmi, né už tak hlasité.
Rozběhla jsem se k Joshovi, který se právě začínal probouzet.
"Clary?" Zeptal se chraplákem, když jsem ho vzala pod hlavou. Oči jen pootevřel.
"Je mi to líto, hrozně moc. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Je mi to líto" opakoval stále dokola. Po tváři mu stékala jedna nezbedná kapka. Nevěděla jsem, jestli to je z návalu emocí nebo z bolesti, kterou musí prožívat.
Smutně jsem se usmála a onu kapku mu palcem setřela. Slzy mi z očí tekly už proudem.
Josh byl jedním z mých opravdu dobrých přátel. Trávila jsem s ním většinu svého volného času. Když jsem tedy zrovna nebyla u Liama doma. Jako jediného z Brawl's jsem Joshe znala takřka už od plenek. Naše mamky byly velice dobré přítelkyně, tudíž jsme vyrůstali společně. Byl velmi přitažlivý. Ale né tím způsobem jako třeba Liam nebo Justin. Byl krásný zevnitř.
Proto jsem nedokázala pochopit, proč by mi zrovna on chtěl ublížit.
"Šš" utišovala jsem ho a pohladila po tváři "to bude dobré" snažila jsem se ho povzbudit. Sama jsem ale nevěděla, jestli to dobré opravdu bude. Už na první pohled bylo jasné, že nemá něco v pořádku s hrudníkem a z úst se mu v neuvěřitelném množství valila krev, kterou poté vyplivával.
"Isabello dojdi pro Sofii" rozkázal Rick Izz.
"Sofie nám v tomhle nepomůže! Potřebuje opravdovou lékařskou pomoc! Zavolejte záchranku" rozčilovala jsem se plná adrenalinu. Rick mi na to nic neřekl a jen kývl směrem k Issabelle, která hned poté odešla.
Rickovi se hnusila představa, že by měl pomáhat někomu z Thomasových poskoků. Ale když viděl Clarissu tak nešťastnou musel poslat Issabellu pro pomoc.
Chápal Claryino vyšilování ohledně svěření svého přítele do Sofiiných rukou. Sofie však byla mnohem spolehlivější než jakákoliv lékařská pomoc. I ona byla výjmečná. Měla schopnosti léčení.
"Tak udělejte něco!" Ječela jsem stále dokola, když se nikdo neměl k tomu mu pomoct.
"To Liam. Liam mě pro tebe poslal. Mělo to být hrozně důležitý. Říkal mi, že tě tady držej, aby tě mohli zabít. A kdybych tě nepřivedl, zabili by mě oni" vysvětloval mi. Rick se k nám nahnul blíž a poslouchal, co Josh říká. Mě v tu chvíli bylo naprosto ukradený, kdo mě chce dostat. Chtěla jsem jen zachránit Joshovi život.
