Ze smíchu už se mi začala točit hlava. Odtančila jsem si to do obýváku a flákla seboh na pohovku.
"Už nemůžu! Musím se přestat smát" Zabědovala jsem ale smála se dál.
"Pomóc" volala jsem jakoby k Bohu i když věřící nejsem.
Justin si ke mně sedl a pobaveně civěl.
"Za chvilku to přejde" uklidňoval mě.
Pokrčila jsem rameny a zapla televizi, abych se udržela v klidu. Měla jsem najednou tolik energie.
Isabella seděla s tím cizincem Joshem v jednom z výcvikových pokojů. Byla horzně zmatená. Nechápala, proč by chtěl unést Clary.
Stále se rohodovala, jestli se má zvednout a jít za Rickem, ale byla z toho všeho kolem nesmírně vyčerpaná.
I přes to, že ona jako jediná v domě neměla žádné zvláštní schopnosti, byla originální. Uměla to se zbraněmi lépe než jiní. Justinovi ani Rickovi se zamozřejmě rovnat nemohla.
Zvedla se a zamkla Joshe v mísnosti. Nevěděla, kdo ten chlapec je, ale nechtěla v jeho přítomnosti trávit už ani minutu. Rozhodla se, že zajde za Rickem a všechno mu řekne, pak si snad už konečně bude moct jít lehnout.
Seděla jsem s Rickem a Justinem v obýváku. Do obou dvou stále padaly panáky hořkého nápoje. Čím víc pili, tím víc se mi smíchem vyrovnávali.
Nevěděla jsem, co mě to tak najednou podpadlo. Nechápala jsem, proč jsem se stále musela smát a už vůbec jsem nechápala, co to má do činění s Miou.
"Vyzývám tě na souboj!" Vykřikl z nenadání Justin už zlehka opilým hlasem a jedním okem na mě mrkl.
"Jakej souboj?" Nechápavě jsem se usmála. To už mi ale podával joystick od herní konzole. Zděšeně jsem se na tu věc v mé ruce podívala. Nikdy jsem neměla v lásce hraní jakýchkoliv her.
"Né tak to určitě ne" smála jsem se a vracela mu joystick do ruky.
"Srabe!" Nařknul mě, což mě do jisté míry vytočilo. Abych mu dokázala opak, vytrhla jsem mu svůj joystick z ruky a vítězně se usmála.
"Jdem na to!" Ani jsem nevěděla, co chce hrát.
Pustil tam nějakou střílečku, naprosto jsem nechápala její význam. Jen jsem chodila a snažila se sestřelit každého, kdo mi přišel do cesty.
Do obýváku přišel Fredo s Chazem. Sedli si na pohovku vedle Ricka, a taky si nalili do skleniček whiskey.
Všichni byli zažraní do naší hry.
"To né! To není pravda! Tys podváděla!" Vztekal se Justin a hodil po mně polšář, když jsem vyhrála.
"Ještě nikdy ho nikdo neporazil" obdivně zhvízdal Chaz.
"Ona podváděla!" Vztekal se dál Juss.
"Nepodváděla jsem" bránila jsem se a zasmála se nad tím. Kluci. Nikdy nedokážou přiznat prohru. Byl hrozně roztomilý, když se vztekal.
Izzy stála mezi obývákem a chodbou. Pozorovala, jak se Clary baví. Musela se nad tím pousmát. Už dlouho neviděla justina takhle šťastného. Sice jim nechtěla kazit zábavu, ale to, co zjistila jí přišlo důležité.
"Ehm" ozvalo se za námi, načež jsme všichni otočili hlavu za sebe. Stála tam Izz. Když jsem jí viděla ráno, byla velice atraktivní. Teď ale vypadala jako tělo bez duše. Nepřítomně na nás koukala. Měla napuchlé oči. Nejspíš byla hrozně moc unavená. Vypadala, jakoby se každou chvilku měla zhroutit a padnout na podlahu. Na nohách se udržela snad jen díky tomu, že se opírala o zeď.
"Myslím, že by vás zajímalo, kdo nás dneska navštívil a co tu vlastně chtěl"
"Tady někdo byl?" Zeptal se Fredo zmateně.
"Isabellu někdo napadl" Vysvětlil mu zjednodušeně Rick. Zděšeně jsem se na ní podívala. Opravdu vypadala tak nějak domláceně.
"Ve skutečnosti nešel po mě. Někdo ho poslal, aby sebral Clarissu" věnovala mi upřímný pohled plný lítosti "jmenuje se Josh Grees."
Když řekla jeho jméno potichu jsem vykřikla. Proč by mě Josh chtěl? Další z mniha otázek, na kterou jsem nedokázala najít odpověď.
Justin se beze slova zvedl a rychle doslova nasraným krokem odešel směrem, kterým Izz předtím přišla.
Nechápala jsem, co ho tolik vykolejilo.
Upřímně, nechápala jsem vůbec nic, co se tu dělo v tomhle domě.
Nejsem ničím výjmečná. Nemám nic, co by někdo mohl chtít.
Ostatní se zvedli a následovali Justina.
Zůstala jsem v mísnosti sama. Jen já a chaos v mé hlavě.
Zirala jsem jen tupě před sebe.
Justin přišel k místnosti, ve které ten hajzl byl. Nejraději by ho bez jakýchkoliv otázek zabil. Ale věděl, že by se tím od něj potom nic nedozvěděli. Byl by schopný rozbít hubu každému, kdo by se na Clary jen špatně podíval. A skutečnost, že ji někdo chtěl skutečně ublížit ho popuzovala ještě víc.
Rozrazil dveře, a když viděl toho krypla, jak se krčí v rohu místnosti, neudržel se a rozběhl se k němu. Před očima se mu zatmělo. Jeho schopnost se drala na povrch. I kdyby mu nechtěl ublížit, bylo mu jasné, že by ho teď už nic nezastavilo. Zasadil mu tvrdou ránu přímo do čelisti. Načež se mu ihned vyvalila z úst červena tekutina.
"Ty jeden bezvýznamnej sráči!" Křičel na kluka. Josh se klepal strachy. Když ho sem pro Clary poslali nevěděl, že tu žijí lidé, kteří by ho mohli během sekundy bez jakéhokoliv přemýšlení zabít.
Justin celý vzteky bez sebe dal nelítostně už takhle zmlácenému Joshovi další ránu. Tentokrát ještě větší přímo na žebra.
Místností se rozlil zvuk zakřupání, jak se žebra pod silou rány naštípla. Následně na to se ozval žalostný výkřik chlapce, který poté upadl do bezvědomí.
"To by stačilo!" Přišel k Justinovi Alarick právě, když chtěl dát další ránu.
Rickovi bylo jasné, že je momentálně Justin ve svém světě, ve kterém ho nic jiného než ublížení protivníkovi nezajímá. To byla jedna z nevýhod jeho schopnosti. Justin byl zabiják, který když se nechá unést, nemá nikdy dost.
