Dojeli jsme před obrovské centrum, které se ani trochu velikostí nepodobovalo tomu našemu malému obchoďáčku.
V autě jsem zase usnula, tudíž mě překvapilo, že nejsme v Raven Falls ale v síti nákupních center nedaleko od města.
Fredo s Chazem si vzali od Sofie nějaký papíry, nejspíš seznam věcí, co mají koupit a vzdalovali se od nás směrem k obchodům s jídlem.
Anne mě vzala okolo ramen a vedla mě směrem ke vchodu.
"Konečně pravá holčíčí zábava" řekla Mia zasněně, když nás doběhla.
Její poznámku jsem nepochopila, a tak jsem se jen usmála, abych alespoň nějak zareagovala.
Po několika hodinách nakupování jsem se ztrácela za množstvím igelitových a papírových tašek. Několik mi jich musely vzít i holky. Tolik věcí jsem si snad nikdy nekoupila za celý rok a teď mám téměř celý šatník za jediný den.
Nevím, jestli se ve mě probralo mé dívčí já, každopádně jsem se cítila, jakobych nabrala nové energie. Cítila jsem jak mi endorfiny nalézají do mozku.
Chdily jsme po všemožných krámech a smáli se jako správně prašťené holky. Zkoušely jsme si různé trhlé modely a poté se v nich po krámě procházely jako na molu. Několik lidí si nás dokonce fotilo.
V tu chvíli mi však bylo všechno ukradený. Měla jsem opravdu dobrou náladu.
Pak nás od víru nakupování bohužel odtáhli kluci.
Čekali na nás v jedné malé restauraci uvnitř areálu. Už nám několikrát volali, aby jsme laskavě popohnaly naše, teď cituji, 'sexy zadečky'.
Vyhlíželi nás z jejich místa vzadu. Když viděli to množství tašek nevěřícně s úsměvem kroutili hlavama.
"Jste vykoupily půlku obchoďáku ne?" Zasmál se Chaz, když jsme si k nim sedali.
"Ještě se musím podívat na šaty" odběhla od tématu Mia a podívala se na nás.
"Je zima. k čemu ti teď budou šaty?" Usmál se na ní Chaz. Díval se na ní takovým tím pohledem plným lásky. Přála bych si, aby se na mě takhle taky někdo díval.
Byl jí naprosto oddaný, i když to Mia nejspíš úplně přehlížela.
Podívala jsem se na Anne, která nechutí protočila oči. Potichu jsem se nad jejím pohledem zasmála.
"Blíží se bál" zasnila se Mia. Ann znova protočila očima.
Ihned jsem si vzpomněla na dnešní balíček.
"Ehm" naoko jsem si odkašlala, abych upoutala pozornost "nevíte něco o tom balíku, co mi ráno přišel?"
Všichni na mě koukali a kroutili hlavama. Takže o žádném balíku nikdo neví.
Kdo ho teda do mého pokoje dal?
"Ráno jsem měla na stole balík. Vůbec nevím, kde se tam vzal" vysvětlila jsem jim, aby na mě přestali nechápavě zírat.
"Co v něm bylo" zeptala se s určitým zájmem Sofie.
"Šaty a dvě pozvánky právě na bál" s předstíraným nezájmem jsem pokrčila rameny.
"Dáte si něco?" Vytrhla nás z naší debaty mladá číšnice.
"Dvakrát pivo a dvoje velké hranolky s dvěma Cheesburgerama s dvojitým sýrem" řekl Fred jeho a Chaze objednávku a podíval se na mě, abych mluvila dál.
Všichni jsme nadiktovali naše objednávky a číšnice zase odešla.
"Takže se tam jentak objevil?" Navázala na předešlé téma Annie.
"Večer tam určitě ještě nebyl" nechtěla jsem mluvit o dopise s nádechem výhružnosti, i když jsem věděla, že bych jim o tkm měla říct.
Pokud vše, co mi včera říkal Rick, je pravda, někdo po mě jde a nejspíš to nevzdá, dokud mě nedostane.
"Někdo musel být v domě. Bylo k tlmu balíku ještě něco?" Zeptal se mě Fredo s neutrálním výrazem.
Chvilku jsem přemýšlela, jestli jim o lístečku mám říkat.
"Byl k tomu lísteček" odpověděla jsme prostě. Nechtěla jsem na sobě dát znát žádnou emoci.
"A co v něm?" Zeptal se Fredo naléhavě.
"Nikdy jsi ho nevynechala. Odvážíš se jít i letos?" Citovala jsem malý dopis, ktery byl přiložen k šatům.
Annie si okamžitě dala se strachem v očích ruku před pusu. Fredo se jen zamýšleně díval a nejspíš přemýšleli. Mia se podívala na Chaze, aby něco řekl. Ten ale jak se zdá vůbec neví, o čem je řeč. celoid dobu jna ní visí pohledem.
Sofie jako jediná se tvářila klidně.
Jestli jsou všichni namočeni v něčem špatném, jí jako jedinou si dokážu představit jako tu, co řeší všechny problémy ohledně policie, zákonů a ostatních věcí, které by jim v téhle branži mohou dělat problémy.
"Musíme tam jít" ozval se po chvíli přemýšlení Fredo "musíme tam jít všichni!" Rozhořčoval se nad celou situací mezitím, co nám číšnice přinesla objednávku. Nechápavě na nás koukala a raději rychle odešla pryč. Měla jsem chuť q do sebe kopnout paňáka něčeho pořádně silnýho.
"Půjdeme na bál" vykřikla nadšením Mia a zatleskala "musíme okamžitě pro šaty! Je už pozítří" ukázala na plakát, který visel nad její hlavou.
Pozítří? Myslela jsem, že je až za týden. Začala se mě zmocňovat panika. Co když se tam někomu z nás doopravdy něco stane?
