Probudila jsem se ještě do tmy. Koukla jsem na hodiny vedle sebe. 5:00. Skvělý.
Snažila jsem se ještě usnout, ale kručící břicho mi to nedovolilo.
I po tak dlouhém spánku jsem byla naprosto bez energie.
Než mi došlo, kde vlastně jsem, myslela jsem si, že je vše při staru a já ležím doma ve svém pokoji, v našem domě.
Při té představě se mi stáhl žaludek.
Vstala jsem z postele a chtěla se obléknout do čistého oblečení. Pak mi došlo, že tu žádné věci nemám. Půjčím si věci od Mii až se vzbudí.
Ze zdola jsem uslyšela nějaký hluk. Že by byl už někdo vzhůru takhle brzo?
Nasadila jsem si svoje boty a sešla schody dolů do obýváku, odkud ty zvuky přicházely.
Když jsem ale byla téměř dole, všimla jsem si, že na pohovce sedí víc lidí, než jsem si myslela.
Zastavila jsem se na jednom z posledních schodů, abych slyšela o čem mluví.
"Nechci jí tu nechávat samotnou, nevím kdy se vrátíme. Možná se až zítra večer." Rozpoznala jsem Rickův hlas. Zajímalo by mě, kam se všichni chystaj takhle brzo.
V obýváku bylo deset lidí. Šest kluků včetně Ricka a toho kluka ze včera a čtyři holky včetně Mii a Sofie.
Co ta tady pořád dělá?
Sedla jsem si v tichosti na schody a čekala, co se bude dít.
Rick se zvedl a šel k oknu, že kterého se podíval ven. Očividně ho něco uchvátilo. Nevnímal nic než krajinu před oknem.
"Já tu s ní zůstanu" ozval se ten kluk, co byl včera v mém pokoji.
"Žádný ulejvání. Potřebuju tě sebou Justine."
Justin si odfrkl, popadl velkou cestovní tašku před sebou a zvedl se k odchodu. Když vstal podíval se na mě a chvilku jen upřeně zíral. Chystal se něco říct, a tak jsem zavrtěla hlavou, aby mlčel. Zavřel pusu, ještě mi věnoval jeden nechápavý pohled a vyšel ven z domu.
"Zustaneš tu ty Isabello" usmál se Rick na černovlasou holku, sedící na jednom z kluků. Zatím jsem jí viděla jen při příjezdu na schodech.
Měla dlouhé černé vlasy a modré uhrančivé oči. Už od pohledu bylo jasné, že je to jedna z těch typů holek, které udělají cokoliv, aby získali to, co chtějí. Svým způsobem mi byla podobná. Stejně dlouhé tmavé vlasy, světlé oči, jen její mají krásně modrou barvu, zatímco moje jsou zvláštně šedomodré, a obě očividně máme rádi klučičí pozornost.
Ale zatímco ona měla mini šortky a téměř průhledné tílko s mega výstřihem, já se touhle formou nikdy neprezentovala. K čemu ukazovat jiné části těla, když vám stačí pro dosažení cíle pěkný obličej.
"Fajn"odsekla a protočila očima. Nejspíš z toho nebyla moc nadšená. Zvedla se z toho kluka a po dostatečném rozloučení v podobě dlouhého polibku odešla do kuchyně.
"Dobře můžeme vyrazit?" Zeptal se nakonec Rick. Když nikdo nic nenamítal zvedli se a odkračeli stejně jako předtím Justin.
Když se jeden z těch kluků ohnul pro boty, všimla jsem si něčeho leskle kovového připnuté na pásku u kalhot. Nahnula jsem se blíž, abych zjistila, co to je.
Rychle jsem si dala ruku před pusu, abych nevykřikla. Sedla jsem si na schody a zděšeně zírala před sebe.
Ten kluk měl za pasem připnutou pistol.
"Zbraně? K čemu má u sebe zbraň?!" Ptala jsem se sama sebe. I kdyby byli všichni myslivci nebo něco tomu podobnému, měl by u sebe pušku, brokovnici, cokoliv jiného než obyčejnou pistol.
Ani jsem nechtěla pomyslet na nejhorší možné varianty.
Okamžitě se mi udělalo špatně a celá jsem se rozklepala. Najednou jako bych byla v plamenech. Polilo mě horko ale věděla jsem, že se nemohu složit. Teď ne.
Chystala se jít do kuchyně za Isabellou, aby mi to všechno vysvětlila, a taky abych konečně uklidnila můj stonající žaludek.
Nejistým krokem, jsem se rozešla.
"Ale kdopak nám to vstal?" Řekla Isabella hned, jak jsem vstoupila do kuchyně, aniž by se na mě podívala.
"Kam všichni šli?" Zeptala jsem se odhodlaně. Chtěla jsem zjistit pravdu.
"Nevím, jestli jsem ta spravná osoba, co by ti to měla říct" odpověděla mi a stále se neobtěžovala na mě aspoň krátce podívat.
Rozklepanou rukou jsem vzala nůž ze stojánku na lince. Bála jsem se. Opravdu jsem se bála.
Vyšla jsem k ní, ale než jsem cokoliv stačila udělat, otočila se, vytrhla mi nůž z ruky a vší silou mě chytla pod krkem.
Okamžitě jsem začala lapat po dechu.
"Tak poslouchej. Nebudu ti tady teď vyprávět, co všechno děláme a kdo vlastně jsme. Jestli ti to Rick neřekl, asi k tomu měl dobrej důvod" vyjela na mě a lehce povolila stisk.
"Chci jenom, aby ti bylo jasný, že nejsem někdo, s kým by sis mohla zahrávat. Takže pro tvoje dobro doufám, ať už jsi viděla cokoliv, že už tě nikdy nenapadne vzít si na mě nůž. Jasný? "
Chtěla jsem jí odpovědět ale z krku mi vyšel jenom jakýsi přiškrcený pazvuk.
"Je ti to jasný?!" Zeptala se mě znova, tentokrát přidala na hlasitosti.
Kývla jsem na souhlas, načež mě pustila ze sevření. Hned jsem si automaticky začala masírovat krk.
V tom momentě už jsem nechápala vůbec nic.
Očividně jsem v domě plném zabijáků, kteří právě nejspíš jeli někoho oddělat.
Sedla jsem si na barovou stoličku a čekala jsem, co se bude dít.
