Po tom, co skončila Hannah Monatana, přišel do obýváku Rick a vyděšeně na nás zíral.
"Vstaň a vypadni!" Křikl na Justina. Nechápala jsem, co se mu stalo, ale raději jsem se držela opodál.
"Ale Ricku-" Chtěl namínout Juss, ale Rick ho nenechal.
"Hned!" Okřikl ho a Justin se raději poslušně zvedl a šel zpět do svého pokoje.
Justin byl naštvaný na Ricka. Hodně naštvaný. Chtěl Clary přeci jenom pomoct, ale to Rick nemohl vědět. Nemohl vědět, že tentokrát není Justin na lovu dívek. Tentokrát byl uloven. Nemohl vědět, že to tentokrát myslí naprosto vážně, a Clarissa není jen další do počtu. Rick ji chtěl jenom uhránit před zlomeným srdcem. Možná chtěl pomoct i justinovi. Nemohl si dovolit, aby se zamiloval. Všechno kromě Clary by tím pro něj šlo stranou.Možná ho jen chtěl vyléčit z nemoci zvané láska. Ale to nevěděl, že už je pozdě.
Tentokrát jsem to byla já, kdo se díval vyděšeně. Vyděšeně jsem zírala na Alaricka a čekala, co se bude dít. Přešel ke mě, vzal me za ruku a podíval se mi do očí.
Jeho pohled byl plný naděje, rodinné lásky, zoufalství, zranění. Nejraději bych ho okamžitě obejmula, jen aby na mě takhle nekoukal.
"Clarisso vím, že jsi teď asi hodně zmatená. Nevím, jak bych ti to měl všechno vysvětlit. To tvoje matka byla vždy na dlouhé proslovy já ne" při zmínce o mé matce se mi do očí nahrnuly slzy. Teď nesmím brečet. Teď ne! Němě jsem na Ricka koukala a čekala, až bude mluvit dál.
"Asi si myslíš, že jsme vrahové. Dobře, my vrahové jsme, ale neubližujeme nevinným lidem. Víš celé tohle město je prohnilé. Jdeme po někom, koho určitě znáš.Tváří se štědře a mile, ale jediné co chce, je zničit tohle město a každého, kdo tu žije. Nic tady není tak, jak to na první pohled vypadá. Pojď se mnou něco ti ukážu" podal mi ruku. V hlavě se mi odehrával boj. Něco mi říkalo, ať jdu s ním a poslouchám a něco mi říkalo, ať beru nohy na ramena, že tohle není nic pro mě. Nakonec jsem jeho ruku přijmula šla za ním.
Isabella stála nad tím klukem, co jí napadl. Už dávno zavolala Sofii, aby ho ošetřila jeho rány.
"Kdo jsi?!" Ptala se ho už poněkolikáté.
"Nemůžu ti říct kdo mě poslal! Zabili by mě!" Říkal stále.
"Já chci jen vědět kdo jsi. Momentálně mě nezajímá, kdo tě poslal. Když tě nezabijou oni, zabiju tě já." Izz už byla rozčílená. Nechtěla dál trávit čas s někým, kdo jí chtěl předtím zabít.
"Nechtěl jsem tebe! Měl jsem sebrat Clarissu Reynoldovou! Jsem Josh. Josh Grees."
Isabella zaskočeně dala ruce před pusu.
Šli jsme do sklepa, kde byla jedna obrovská mísnost. Rick rozsvítil. Všude po zdech byli fotky většinou mužů a jen pár žen. Většinu tváří jsem znala alespoň podle vidění. Hned naproti dveřím byla ta největší fotka. Náležela Thomasu Montgomerymu. Vedle jeho fotky byla i fotka Liama a jeho matky Jane.
"Co tady dělá fotka Liama?" Zeptala jsem se a přešla k ní blíž. Jeho krásné zelené oči na mě koukaly, a i když se na fotce tvářil vážně, oni se usmívali.
"Dobrá otázka" poznamenal Rick "Tohle všechno jsou lidé pracující pro Thomase Montgomeryho, největšího lháře, podfukáře a svini, kterou svět kdy poznal." Nechtěla jsem mu věřit Tom byl opravdu milý muž. Pořád jsem nechápala, co to má společného s Liamem, kromě toho, že je to jeho syn.
