Po jídle mě Mia vzala za ruku a táhla mě ven z restaurace.
"Co děláš pusť mě" zasmála jsem se.
"Musíš mi pomoct vybrat šaty. Anne na tyhle věci není, Sofie je na vybírání šatů pro mě moc stará a Izz tu není" podívala se na mě psíma očima.
Musela jsem se zasmát nad faktem, že právě pronesla o Sofii, že je moc stará na to, aby jí pomohla vybrat šaty.
"Fajn" vykřikla jsem a nenápadně jsem protočila očima. Ona jen šťastně zatleskala a táhla mě za sebou do obchodu s šatama.
"Ty červený nebo béžový?" Zeptala se mě asi po hodině.
Vystřídala už asi třicet ruzných typů šatů, a i když některé byly opravdu nádherný, ona si stále nevybrala.
Seděla jsem na taburetu u obřího zrcadla a koukala na svůj odraz.
Neviděla jsem v něm tu naivní holku, kterou jsem doposud byla. Něco ve mě se zlomilo a totálně mě to cosi změnilo.
"Béžový. Hlavně už pojď" odbyla jsem její otázku, když mi začala máchat rukou před obličejem.
Musela jsem se pořád koukat na svůj odraz.
Ta dívka, co seděla naproti mě vypadala jako já, dělala stejné pohyby, ale já jsem se jí ani trochu nepodobala.
"Změnila jsi se. Už to nejsi ty" vysvětlil mi jednoduše můj vnitřní hlas.
Kdo tedy jsem, když né já?
S narůstajícím odporem k sobě samé jsem odhodlaně vyšla z obchodu směrem ke kadeřnictví.
Nějakého nutkání uvnitř mě mě nabádlo, abych starou Clarissu odhodila se vším všudy.
Mia za mnou běžela s šatama.
"Co děláš? Kam jdeš?" Ptala se mě. Nic jsem jí neodpovídala. Nechtěla jsem, aby mě cokoliv v mém odhodlání zastavovalo.
Sama jsem ncehápala, kde se to ve mně bere, ani proč to chci vlastně uělat.
Justin se probudil s opravdu těžkou kocovinou ve svém pokoji. Opatrně, aby nikoho nevzbudil sešel schody dolů. Nevěděl, že v domě vlastně skoro nikdo není.
Ze včerejšího dne si toho moc nepamatoval. Jen slabé ústřižky.
Na co však nemohl zapomenout, byly Clarissiny oči plné smutku. Její vyčítavý pohled, když přišla do pokoje, kde viděla jeho nad mrtvým tělem svého kamaráda.
Nemohl na ni přestat myslet.
Přešel do kuchyně, aby si natočil alespoň vodu. Na jídlo opravu neměl ani pomyšlení.
Telefon mu zavibroval v kapse jeho tepláků. Smska od Chaze. Přijeď nevíme kde je! Někam zmizela s Miou. Ch.
Ihned věděl, že se jedná o Clary. Nejspíš to nebude tak vážný, ale přece jenom nechtěl nechávat nic náhodě.
Okamžitě se zvedl z barové židličku a vyběhl z domu jen v teplácíh. Ve svém autě našel alespoň mikinu, kterou si následně přehodil přes nahou hruď.
Nechápal, kde se v něm bere tolik ohodlání. Byl v naprostém transu, když vyjížděl z pozemku domu. Jediné na co se v tu chvíli zmohl, bylo modlit se, aby se jí nic nestalo.
On by nedopustil, aby jí někdo ublížil. Nikdy.
A možná to je právě ten problém.
"Clarisso teď nemáme čas na vlasy!" Křičela na mě Mia, když jsem seděla s mokrýma vlasama na kadeřnickém křesle. Nechápala jsem, co to o ní vjelo. Já s ní strávila hodinu vybíráním jejich pitomých šatů a ona tu se mnou nemůže počkat půl hodiny.
"Tak jdi zatím za ostatníma" odpověděla jsem jí prostě a opět se zaměřila na zrcadlo. Nová Clarissa mě naprosto učarovala. V mých očích bylo něco, co jsem nedokázala identifikovat. Každopádně to bylo úžasný.
"Nemůžu tě tady nechat!"
"Tak tu se mnou počkej" namítla jsem na její poznámku a jeden koutek úst jsem zvedla do křivého úsměvu.
"Nikdo neví, kde jsme! Budou mít strach!"
"Tak jim to jdi říct. Chvilku tu bez chůvy vydržím" nemohla jsem si pomoct, ale v mém hlase se objevila lehká hořkost.
Nevěřícně se na mě poívala, ale potom beze slova odešla.
Chvilku jsem tam jen tak seděla a koukala do zrcadla.
"Takže co s tím?" Zeptal se kadeřník. Byl doopravdy pohledný. Blond rozcuchané vlasy mu občas neposedně padaly do krásných hnědých očí. Na tváři měl uličnický úsměv.
"Něco udělej" zamžourala jsem na jeho jmenovku "Sebastiane?" S tím jeho úsměvem přikývl.
Škoda, že nejspíš bude gay. Většina kadeřníků, který jsem znala, byli gayové.
"Ty jsi?" Zeptal se mě a několikrát mě zkoumavě obešel.
"Clarissa" představila jsem se mu a zadívala se do jeho očí.
"Viděl bych to na novou barvu a trochu prostříhat."
"Jsem jenom tvoje. Dělej si, co chceš" s mrknutím jsem mu odpověděla.
Během mého stříhání jsme si spolu povídali o všem možném. Nakonec jsem zjistila, že gay vůbec není, ale prostě ho jen baví stříhat a potřebuje si vydělat peníze na vysokou.
Upřímně jsem si oddychla. Opravdu se mi líbil a jeho oči na mě nepřestávali zaujatě zírat. Udělal mi barvu, a pak mě poslal sednout si dozadu.
Dala jsem si sluchátka do uší a zaposlouchala se do melodií The Fray.
Zlehka jsem si pohupovala hlavou do rytmu a prsty ho vyťukávala do opěrátka velice pohodlného křesla. Měla jsem konečně po dlouhé době čas jen pro sebe. Nikdo z těch lidí, co tu seděli kolem mě, mě neznal.
Zavřela jsem oči a vychutnávala si tu samotu.
Černý stín, co se najednou objevil mi prozradil, že přede mnou někdo stojí.
"Nemyslím si, že už to bude hotový" oznámila jsem té osobě, aniž bych otevřela oči v domnění, že je to Sebastian.
Nikdo nic neříkal, a tak jsem si vyndala sluchátka a otevřela oči.
Chtěla jsem něco říct, ale hlas jakoby se mi vytratil. Jen jsem zděšením vyvalila oči a čekala, co se bude dít.
"Chyběla jsem ti těch pár dní?"
