Strážci Naděje

Tara

Ahoj já jsem Tara. Mé dětství bylo na nic. Měla jsem dvě starší sestry Teresu a Marii. Vždycky mi ničily život. Jsem tichý typ, takže jsem to nikomu neřekla. 

Jednou nás maminka poslala na houby. Sestry mě měly hlídat, ale nevšímaly si mě. Po chvíli jsem slyšela jak sestry se smíchem utíkají, a já osaměla. Takže jsem v lese, sama je tma a bojím se. Ve tmě jsem uviděla tajemné postavy.

"Neboj se děvče, my jsme průzkumná skupina".

"To mě moc nepřesvědšilo". Nevěřila jsem jim, ale co jsem měla dělat. Šla jsem za nimi. Byli to kentauři. Nikdy jsem je neviděla.

"Pojď s námi do království".

"Dobře". Odvětila jsem

Když jsme dorazili do království, tak mě ubytovali někam do hostince. Říkali, že tam je bezpečno. Tak jsem jim věřila a šla si lehnout. Tak a teď když jsem v bezpečí tak se vám mohu představit.

Je mi 16 a za pár dní budu mít narozeniny, no vypadá to, že je nebudu slavit... Už nikdy. Jinak mám červené vlasy a tmavě hnědé oči, měřím cca 165 cm. Většinou nosím černé oblečení. Proč? Černá je fajn. 

Tak zpátky k příběhu. Ráno ke mně přišel velký muž se slovy.

"Vstávej začíná ti tréning".

"Co ? Jaký tréning?"

"Nejsi už malá a svět je nebezpečný a taky je v tomto království málo bojovníků."

" A kdo jste ?"

"Dovol abych se ti představil, jsem Spike. Generál Spike."

Cože ? generál ? Proč by se se mnou zabýval nějakej generál. No nevadí přece jen tento týden je už šílenej dost. Dovedl mě až do hradu, do arény kde byli bojovníci.

"Musím ti něco říct, s žádným nováčkem se nepářu. Tak ukaž co umíš" řekl a hodil po mně dřevěný meč.

Nevím kde se to ve mně bralo, ale bojovala jsem jako bych to dělala každý den. Zaútočil na mně a já jsem rychle uskočila a bodla ho do zad.

"Woow jsi dobrá.... na prcka"

"Jakýho prcka ?" řekla jsem a vyrazila jsem mu meč z ruky a přiložila mu svůj meč ke krku.

Když jsem v tu chvíli uslyšela zvon a  hlas co křičí

"Útočíí !!!  Rychle připravte se na boj!!!"

Spike se pousmál, zvláštní na to, že na nás zrovna útočí. Podíval se na mně a řekl

"S tím dřevěným mečem nic moc nevyrobíš" a hodil po mně železný meč a brnění

"Na brnění ti se*u" řekla jsem vyrazila na ně. Když najednou jsem uviděla krále, který ležel na zemi a někdo ho chtěl bodnout.

Najednou jakoby se zastavil čas. A uviděla jsem vedle sebe siluetu.. jakoby veverky. Čas se zase rozběhl a já jsem před sebou uviděla asi 18 lidí co na mně míří lukem.

"Kur*a....." řekla jsem a utíkala pryč. Najednou jsem ucítila palčivou bolest v lýtku a spadla jsem na zem, a další do břicha. Nééé už néé. Probudila jsem se až na ošetřovně, vedle mě stál Spike a díval se na mě.

"Jak se cítíš?"

"Vše mě bolí a mám asi halucinace viděla jsem veverku".

"Veverku?"

"No prostě veverku, co měla na ocasu modrou značku".

"Patron".

"Co ? Jakej patron zase?"

" Když někoho zachráníš tak se ti objeví patron. Patron, který tě bude ochraňovat, když ti bude nejhůř. Jen si vzpomeň na nějakou špatnou vzpomínku".

Špatnou vzpomínku Špatnou vzpomínku.... Hm... Jo dobře mám to. Pomyslela jsem si a soustředila jsem se co nejvíce na tu vzpomínku. A najednou se tu objevila.

"Já mám také patrona". Řekl Spike. A najednou se tu objevil medvěd.