Strážci Naděje

William

Čau já jsem Will. Jo jasně William to zní tak monotónně. Ale můj život nikdy nebyl fajn. Ze začátku to bylo v pořádku ale z těch dob si toho moc nepamatuju. Vyrůstal jsem s otcem a matkou, byl jsem jedináček.

Jednou když mi bylo asi tak sedm mě matka vzala na procházku kolem jezera. Nevím co mě tak oslnilo ale na chvíli jsem od mámy odběhl. Přibližně za deset minut jsem uslyšel křik. Když jsem doběhl na místo viděl jsem jen hlavu jezerního člověka a moji matku s prořízlým krkem mizící pod hladinou.

Běžel jsem domů za otcem a řekl mu co se stalo. Po matčině smrti se otec změnil. Dával mi za vinu co se stalo mámě, co se stalo v práci a dokonce za to že má špatnej den. Samozřejmě to že mě pořádně zbil bylo na denním pořádku.

Jaký byl můj vztah s matkou? Docela zvláštní. Už od malička mě učila bojovat, střílet z luku, učila mě bylinky jak na nemoci nebo zranění, tak na přípravu jedů. Řekla mi o různých rasách, a taky o malé drobnosti.

Můj otec není biologický, matka mě měla s vlkodlakem a já ty geny zdědil. Abyste měli přestavu jak vypadám. Jsem vysoký měřím 185cm, mám ebenově černé vlasy a modré oči. Je mi 19 let.

Svého patrona jsem získal v devíti letech když jsem vytáhl jednoho kluka ze studny u nás ve vesnici. Viděl jsem svou matku umírat a proto dokážu vyvolat kompletního patrona. Můj patron je bílý vlk se stejně modrýma očima jako mám já.

Když jsem byl malý byl ten vlk můj jediný přítel. Dával mi naději ve chvílích kdy jsem to už chtěl vzdát.

V jedenácti jsem už otcovo týrání nevydržel. Vzal jsem si pár věcí a knih -po matce- a utekl pryč. Bloudil jsem po lese už asi tři dny. Jednou večer když už mi docházely síly jsem se schoulil ke stromu a snažil se sebrat. "No tak Wille seber se, zvládl jsi už spoustu věcí ty tu neumřeš."

Ležel jsem tam asi hodinu když v tom jsem uslyšel hlasy. Snažil jsem se být potichu ale za chvíli se ke mě dostali. Byli to asi skřeti, nejsem si jistý ale nic odpornějšího jsem ještě neviděl. Vypadali jako kdyby prošli trávícím traktem nějakého zvířete.

Najednou si mě všimli a vytáhli sekery. Z posledních sil jsem se zvedl a zaujal bojovou pozici