Tara jako 16-ti letá holka žije s rodinou, která ji nesnáší, protože je tak zvané "nechtěné dítě" takže jednoho dne jde Tara se svými sestrami do lesa, kde ji nechají samotnou. Po pár dnech toulání ji najde vojenský generál a zavede ji do království...
Vyrazili jsme brzy ráno. Spike šel první tak jsem se zeptal na věc co se mi honila hlavou už od té doby co jsme vyrazili. "Em.. Spiku?" "Hm?" Odpověděl zamyšleně. "Víš vůbec kam jdeme?" Zeptal jsem se jako zvědavé dítě. Nadechl se a vypnul hrdě hruď. "Nemám nejmenší tušení." V tu chvíli jsem se začal smát a po chvíli i Spike. Jenže jsem pak zvážněl. "Takže nevíme kam jít, proč tam jít a ani nemáme žádný záchytný bod. Bomba, vážně super." Pak jsem pokrčil rameny a následoval Spika. Šli jsme už nějakou tu hodinu. Procházeli jsme lesem a princezna mi přišla každým krokem smutnější. Po asi hodině jsem uviděl u stromu známou bylinu s modrými květy. Je docela štěstí že tu roste dračí kořen. Utrhl jsem jedno stéblo a zavolal na princeznu. "Hej princezno." "Co chceš idiote." Řekla nabroušeně. Otrhal jsem listy ze stonku a jeden ji podal. "Ochutnej to." Řekl jsem nevině a s úsměvem. Podívala se na mě dost podezíravě. "Proč?" "Neboj se, zkoušel jsem to už tisíckrát. Nic ti to neudělá." Nakonec si to teda vzala a jeden list snědla.
"Co jsi jí to dal?" zeptal jsem se Spika. "Ale..... Přišla mi moc smutná." šli jsme asi 10 minut, když jsem si uvědomil, že je poblíž městečko, kde bydlí můj dobrý kamarád ."Tady doprava" řekl jsem, když jsem najednou uslyšel smích. Otočili jsme se s Williamem na Taru, která koukala na svojí ruku a nepřetržitě se smála. "Neboj do rána to vyprchá" řekl William s úšklebkem. Přišli jsme do městečka. "Takže. Williame, jelikož jsi.... udělal z Tary.. ehm... To co je. Tak si jí vezmeš sebou. Na tady máš jeden zlaťák a jdi si koupit pokoj." "Za jeden zlaťák si koupím maximálně jeden pokoj." řekl Will. "Nepovídej." Odvětil jsem a usmál se. Šel jsem za Nicolasem. Byl to jeden kamarád, kterýmu jsem ne jednou zachránil kejhák. Zaklepal jsem. "Kdo je?" ozvalo se ze dveří. "To jsem já. Spike." Dveře se otevřeli. "Ahoj Spiku, kamaráde, co tady děláš?" "Potřebuji od tebe pomoc." řekl jsem. "To je jasný. Dlužím ti to." zeptal jsem se ho na strážce a na meče a on mi řekl, že v tomto městě jeden strážce žije. Strážce inteligence. Že mám jít v noci do knihovny a prý tam bude.
Zaplatil jsem za pokoj a šel nahoru, zatímco jsem Taru jako malou holku vedl za ruku za sebou. Netušil jsem že to na ni bude tolik fungovat. Vzal jsem ji za ruku a jelikož teď místo dvou rukou viděla tři tak se začala smát trojnásobně. Tak jsem se začal smát taky. Jelikož jsme byli ještě dole tak se na nás všichni dívali jak na kokoty. Jelikož Tara nebyla schopna smíchy vyjít schody, tak jsem si jí hodil přes rameno. Vynesl jsem ji nahoru do pokoje, otevřel dveře a mrsknul s ní na postel. Asi po 10-ti minutách pacifikování princezny přišel Spike. "Našel jsem prvního Strážce!" řekl radostně. "Uííííííí já jsem orel." zakřičela princezna a začala máchat rukama. "To je super, ale někdo se tady musí starat o orlí princeznu." řekl jsem, abych nikam nemusel jít. "Ten strážce je v knihovně" dodal Spike. "Tak čau orlí princezno." řekl jsem, popadl batoh a vylítl z pokoje. "Takže Taro. Ty tady v klidu lež a..." "Uíííííííííííííííííííííí." Šli jsme ani ne 10 metrů, když jsme došli do knihovny. "Dobře. Jakej je plán?" Zeptal jsem se Spika. "Dobře poslouchej, je to jeden z nejsložitějších plánů světa, otevřeme dveře, vejdeme dovnitř a pozdravíme knihovnici." řekl Spike. Sklopil jsem hlavu a řekl si, Tara je orel a Spike je debil.
"Takže musíme zůstat v knihovně do zavíračky a někam se schovat." řekl jsem potichu. "Není problém" odvětil Will. Když už se blížila zavíračka tak jsme se schovali do místnosti s omezeným přístupem. "Tak jo, můžeme vylézt" pošeptal jsem. Opatrně jsme vylezli nikde nikdo. "A co teď?" zeptal se Will. "Za chvíli by měl přijít." Ani jsem to nestihl doříct a někdo mě chytl za rameno se slovy "Hledáte někoho?" Stál tam muž v kápi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Hledáme strážce inteligence." řekl jsem v klidu. "Co ode mne potřebujete?" "Tvůj meč." vyhrkl Will "Nebudu se vás ptát, na co ho potřebujete, protože si nechci vyslechnout další historku o tom, že chcete zachránit tento svět, takže to uděláme takto. Pokud uhodnete 3 hádanky, tak vám ho dám, ale pokud ne tak odejdete z tohoto města a už nikdy mně nebo ostatní strážce nebudete vyhledávat. Přijímáte?" "Dobře." Řekl jsem."Může to být dobrá nebo špatná věc. Silná i slabá. Tahle věc má spoustu druhů. Dokáže dát sílu ale může i oslabit. Co je to za věc? Máte na to 24 hodin. Přesně za 24 hodin tu budu čekat na odpověď, pokud tu nebudete, beru to tak, že to nevíte." řekl a zmizel ve tmě. Odešli jsme. Po cestě do pokoje jsme přemýšleli, co to může být, ale nic nás nenapadlo. Přišli jsme do pokoje a Tara nikde.
Vyhlédl jsem z okna a uviděl jak princezna běží po ulici a máchá přitom rukama. "*facepalm* Spiku! Našel jsem ji." Oba jsme si povzdechli a vydali se za ní. Neběžela/neletěla moc rychle takže jsme ji v klidu dohnali. Právě měla hlavu ve fontáně a vyfukovala bublinky. Vytáhl jsem jí hlavu z fontány a řekl. "Víš orli moc často neloví u vody..... a navíc tady ani nejsou ryby." Princezna jen zívla a opřela se o mě. "Hřeješ." Řekla a usnula. Jen jsem se potichu zasmál, vzal ji do náručí a vydal se zpátky do hostince.
Taaaaakže. Hotova další kapitola. Chce to medaili. Že jsme to stihli doopravdy za týden :D. Doufám že se líbila a třeba zkuste uhodnout odpověď na hádanku. A děti neberte drogy, nikdy nikomu neberte drogy. Jo aaa příště už bude Tary pohled :D Přísaháme :D
