Strážci Naděje

Vězení

TIME SKIP: o hodinu později

Tak jo. Prý jsem nějakej nájezdník. Zavřeli mě do něčeho co se trochu podobalo vězení. Byl jsem tu jen já a nějakej chlápek co je tu jen za opilství a výtržnosti. Teď je tu jeden strážný, asi 17ti letý kluk, tohle je podle mě jeho první směna. Řekl jsem si že si z něj udělám srandu. „Hej, hej kámo" šeptal jsem jeho směrem. Otočil se ke mně. „Co chceš?" zeptal se? „Nepřinesl by jsi mi prosím trochu vody. Odešel a asi za dvě minuty se vrátil s kbelíkem vody. Pak se ke mně otočil zády a stoupnul si zase na stejné místo. Stál tam asi pět minut než. „Hej hej hej hej kámo." „Co chceš?" řekl trochu otráveně. Páni funguje to rychleji než jsem čekal. „Mám docela hlad nedonesl by jsi mi něco?" Povzdechl si a za chvíli mi přinesl chleba. „Už buď prosím zticha." „Uklidni se kámo než ti prdne cévka." Řekl jsem s úsměvem. Trochu zavrčel a šel zpátky.

Stála jsem s Marcusem u arény. Marcus se na mě podíval s provokativním úsměvem a řekl „Nechceš si zabojovat princezno? Potřebuju se trochu rozcvičit a ty jsi o trochu lepší než cviční panáci" Usmála jsem se a řekla „Tak pojď chlapečku". Zasmál se a hodil po mně meč. Chytla jsem ho a vešla do arény. Stál naproti mě a v rukou mněl meč. Rozeběhl se proti mně. První úder jsem odrazila a chtěla využít situace, ale on mě kopnul a já zaklopýtala a spadla. Marcus se ne mě podíval a řekl „Možná ti cviční panáci by byli lepší nepřítel". Rychle jsem popadla meč a chtěla ho seknout do nohy, ale on nadskočil a meč mi odkopnul. Podal mi ruku se slovy „Vstávej princezničko." V tu chvíli jsem se naštvala jak ještě nikdy a chytla ho za ruku a stáhla. Popadla jsem rychle meč a přitiskla jsem ho k jeho krku. „Máš sílu, ale jsi nehorázně blbej" řekla jsem a zasmála se. V tu chvíli přišel Spike a řekl „Hrát si můžete někdy jindy, teď je oběd".

Nechal jsem ho asi deset minut v klidu. „Hej hej hej kámo." Všiml jsem si že se začal trochu klepat a zaťal pěsti, až mu zbělely klouby. „Nejsem tvůj kámoš" procedil skrz zaťaté zuby. „Neznám tvoje jméno a nějak ti říkat musím řekl jsem. „Hej neignoruj mě." Řekl jsem smutně. „Ty mě nemáš rád?" řekl jsem. Ještě že je ke mně zády a nevidí jak zadržuju záchvat smíchu. „Zmlkni aspoň než mně přijdou vystřídat." řekl trochu zoufale. „Vážně?" „Kdo to bude?" „Snad má rád povídání." Mlel jsem s přiblblým úšklebkem jedno přes druhé. Otočil se a praštil mečem do mříží. Udělalo to zvonivý hluboký zvuk který se rozléhal po celém vězení. Ani jsem nemrkl a usmál jsem se. „Kdy tu bude?" řekl jsem s pohledem na velkou žílu co mu naběhla na čele. Byl celý červený, otevřel pusu. „Kašlu na tebe ty nemůžeš být normální!" a vyběhl ze dveří.

Oběd byl super. Šla jsem se podívat na cvičiště, když v tu chvíli vyběhl strážník z vězení se slovy „Je to debil, já tam s ním nebudu". Marcus se na mě podíval a rozeběhl se do vězení. Šla jsem za ním. Za mřížema stál ten debil s úsměvem a se slovy „Kdo je další? Jééé princezna". Popadla jsem ho za ruce a mrdla sním o mříže. „Kočička vystrkuje drápky?". „Nech ho být" řekl Marcus a bouchnul do zdi. V tu chvíli přišel Spike „Marcusi nenič tu zeď" řekl a zasmál se. „Jo Marcusiiii nenič tu zeď" řekl ten debil a usmál se. „Takže. Marcusi ty pohlídáš tady debila a Taro ty pojď semnou." Řekl Spike. „My chceme princeznu" začali skandovat Marcus a ten debil. „Princezna jde semnou" řekl Spike a zasmál se. Spike mě vedl do mého pokoje. „No dnes toho bylo už dost, mněla by jsi si odpočinout. A nezapomeň, zítra v 6:00 na cvičišti." Řekl Spike a zavřel mi dveře.