Tara jako 16-ti letá holka žije s rodinou, která ji nesnáší, protože je tak zvané "nechtěné dítě" takže jednoho dne jde Tara se svými sestrami do lesa, kde ji nechají samotnou. Po pár dnech toulání ji najde vojenský generál a zavede ji do království...
"já mám také patrona" řekl Spike a najednou se tu objevil medvěd, medvěd co měl na boku podobnou značku, akorát nebyla modrá ale červená. V tu chvíli přiběhl nějaký muž a říkal, že král hledá tu červenovlasou holku, co mu zachránila život. Spike se na mě hrdě podíval a usmál se.
„Tak utíkej". Řekl. A v tu chvíli jsem vstala z postele. Cestou tam jsem měla trému přeci jen, je to král a já mu zachránila život. Přišla jsem k velkým dveřím a dva sluhové je otevřeli a pobídli mě, abych šla dovnitř. Hned co jsem vstoupila, tak se za mnou s hlasitou ránou dveře zavřely. Přede mnou byl král, seděl ve velkém křesle a díval se na mně velice vážně. Až jsem z toho dostala strach. Uklonila jsem se.
„Zdravím tě záhadný zachránce" začal. „Projevila jsi velikou odvahu a chrabrost a proto budeš u nás v armádě a budeš chránit toto království před nepřáteli". Co že to řekl? Já a v armádě? To snad nemyslí vážně. Řekl svým strážcům, aby mě dovedli k mému novému pokoji. Šli jsme dlouhou chodbou a zastavili jsme u dveří. Jeden ze strážců je otevřel a oba odešli. Šla jsem dovnitř. Byly tam skříně, okna a krásná velká postel. Připadala jsem si jako princezna. Odkopla jsem boty, zavřela dveře a skočila jsem do postele. Jen co jsem se přikryla, někdo zaklepal. Byl to Spike.
„Nechceš jít na jedno krásné místo?" zeptal se.
„Teď jsem si lehla"
„To nevadí". Asi po dvou minutách ukecávání jsem vstala, obula si boty a šla za Spikem. Nešli jsme ani 10 minut a dorazili jsme k mostu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nevěděla jsem co říct. Nic krásnějšího jsem nikdy neviděla. Ten výhled, ten krásný šum řeky a ten klid. Nikdo nikde. Spike se na mně podíval a řekl „Sem chodím vždy se svým patronem, když mě něco trápí, nebo když si chci oddychnout od buzerování krále".
„Zvláštní, mně nepřipadal tak zlý. Ten král".
„Jo protože ho neznáš, Spiku udělej tohle, udělej tamto, tento muž se chce učit s lukem a tito chtějí se naučit něco s mečem. Hrůza. No ale vůbec jak to u tebe dopadlo?"
„Budu v armádě"
„ Jako vážně? To ti za odměnu řekl, ať jdeš do armády? Tak pod to se uvidíme ráno na tréningu. Začíná ti v 6:00, buď v aréně".
Jen co to dořekl tak odešel. Chvíli jsem tam stála a jen koukala a poslouchala šum vody. Po pár minutách jsem se rozhodla, že už půjdu spát, přeci jen mám být 6:00 připravená u arény. Přišla jsem do pokoje hodila oblečení a boty někam pod postel a šla spát.
Ráno jsem se probudila. Bylo asi 5 hodin, když jsem se podívala z okna viděla jsem, že se vojáci už shromažďují u arény. Rychle jsem se oblékla a běžela k aréně. Dobrý ještě tu Spike není. Pomyslela jsem si. Čekali jsme ani ne 5 minut a přišel Spike
"Derwos je království naše za toto království položím život" řekl a všichni to začali opakovat. Tak jsem se k nim přidala. Jen co skončili tak mě Spike vyzval ať přijdu k němu. Stoupla jsem si vedle něj a on začal
"Toto je naše nová bojovnice, je to naše první holka co je v armádě takže si odpusťte nějaké narážky na její osobnost. A teď si vyberte někoho ke komu vás přivážeme a budete bojovat po jeho boku". Všichni si vybrali někoho do dvojice rychle, až na jednoho, který se na mě znechuceně podíval a řekl
"S bažantem nechci bojovat, to hned prohraji" Vražedně jsem se na něj podívala a v tu chvíli po něm Spike hodil provaz.
"Neodmlouvej! George!" Přivázali jsme se k sobě a byla k nám přiřazena dvojice bojovníků proti kterým, jsme měli bojovat. Vypadali dost nebezpečně. Jeden měl jizvu přes levé oko a ten druhý neměl dva prsty na pravé ruce.
"Boj!" Jen co to uslyšel ten vedle mně rozeběhl se s mečem na ně. Já nedávala pozor a upadla jsem. To ho zbrzdilo a oni měli výhodu. Běželi proti nám a falešným mečem bodli mě i toho druhého.
"Tým 1 vyhrál" George se na mě podíval a se slovy "To není fér být připoután k někomu jako je ona" odešel. Připadala jsem si jako doma, všichni se mi smějí a nikdo mi nechce pomoci vstát. No tak seber se, řekla jsem si pro sebe a vstala jsem.
"Prosím Spiku můžu si s bažantem zabojovat?" řekl ten z jizvou. Spike po něm hodil meč a přikývl. Jen co jsem se sebrala ze země tak mě shodil na zem a chtěl mě bodnout. V poslední chvíli jsem se odkutálela pryč a popadla jsem dýku.
"To myslíš vážně ? Vezmeš si dýku?" řekl ten z jizvou a začal se smát. Hned jsem toho využila a hodila jsem si po něm a trefila ho do břicha. Spike se na mě usmál a řekl
"Tara vítězí".
"Ale to není fér nedával jsem pozor". říkal ten z jizvou.
"Při pravé bitvě také nebudou nepřátelé čekat na to až se připravíš" Okřikl ho Spike a mrknul na mě.
Tak jo :) Doufám, že se vám to prozatím líbí. Pokud ano můžete nám dát i hvězdičku :). Kdo má podle vás horší dětství ? Tara nebo Willy ? podle mně Willy :D. Ale to je věc názoru. A pokud je vám divné to, že Tara porazila generála a i typa z jizvou :D Tak se nebojte vše se za chvíli vysvětlí :)
