Strážci Naděje

První meč

Nevěděla jsem kam mám jít, ale rozhodla jsem se, že se půjdu podívat kam šel Will. Zaběhla jsem do lesa, ale byla tma. Neviděla jsem ani na krok. "Ááááá" zakřičela jsem, když jsem se zakopla o kořen. Zvedla jsem se a šla jsem dál. Najednou jsem uslyšela za sebou kroky. Radši jsem zrychlila, nevím co za podivuhodné stvůrky se tu v noci pohybujou. Kroky začaly také zrychlovat. Začala jsem utíkat, kroky též. Byly blíž a blíž. Popadla jsem meč co jsem měla a otočila se. Těsně před špičkou meče se zastavil Will s rukama nad hlavou a slovy "Mám tě." "Kde budeme spát?" zeptala jsem se. Will se usmál a ukázal na zem. Jelikož byla už noc a já byla unavená, tak jsem neprotestovala a jen si lehla na nějakou měkkou část země.

Nemohl jsem se ubránit tichému zasmátí. Tenhle pohled je k nezaplacení. Ona si vážně prostě lehla na zem. Ještě se mi nechtělo spát tak jsem si jen sedl ke stromu. Díval jsem se na hvězdy které  byly vidět skrz listy stromů. Nevím jak dlouho jsem tam seděl ale nakonec mi padl pohled na princeznu. Třásla se tak jsem si sundal kabát a přikryl ji. Napadlo mě že jsem dlouho neměl možnost se proměnit a když už princezna spí...... proč ne. Odběhl jsem pár metrů od princezny a proměnil se. 

Uviděl jsem poblíž nějaké hory, tak jsem se šel proběhnout. Tenhle pocit mi chyběl. Rychle a tiše jsem kličkoval mezi stromy a pořád stoupal výš a výš do hor. Zastavil jsem až úplně nahoře a užíval si výhled na město. Jelikož bylo dost pozdě tak mi přišlo zvláštní kolika domům se svítí v oknech. Pak mi to došlo, ty domy byly  poskládané do tvaru šipky!

Probudila jsem se až ráno. Will seděl vedle mě a koukal na mě.  "Proč na mě tak čumíš?" zeptala jsem se ho. "Ty ani nevíš jak jsi roztomilá když spíš." odvětil. Šli jsme do města, a u knihovny stál Spike. "Tak co? Přišli jste na něco?" zeptal se. "Je to hřbitov." vyhrkl Will. "Jak to víš?" zeptal se Spike. "N-no já jsem se šel projít a uviděl jsem že domy jsou postavené jako velká šipka co ukazuje na hřbitov." zbytek dne jsme pouze proleželi a proseděli. Večer jsme šli do knihovny. Po chvíli tam přišel strážce. "Tak co? Znáte odpověď ?" "Ano Senpai!" řekl Will. "Je to hřbitov." pokračoval. "Správně" odpověděl Strážce. "A teď poslední věc, prokázali jste, že jste celkem inteligentní, ale nedám svůj meč někomu, kdo s tím bude zacházet jako debil. Takže pokud chcete ten meč, tak si ho vezměte." řekl strážce. "No... Dobře." řekl Will a rozeběhl se po něm, ale Strážce se skrčil a Will naboural do zdi.

Ve vzduchu se brzdí docela špatně takže jsem to napálil do zdi. Strážce se na mě otočil a a plochou stranou meče mě trochu praštil přes hlavu a řekl. "Zlý pejsek, fuj je to" a usmál se. To že jsem naštvaně zavrčel moc dojmu nepomohlo, tak jsem jen sklopil hlavu a vrátil se zpět. "Teď vy já to zkusil." Spike pomalu šel ke strážci. Když byl celkem blízko, tak se usmál a nejspíše vytáhl své tesáky. Strážce se taky usmál. Spike zaútočil, jeho pohyby byly velmi rychlé, ale strážce dokázal všechny útoky bez zaváhání odrazit. Tara se snažila opatrně proplížit, když se strážce zaobíral Spikem, ale když se natáhla pro meč, tak přesně v tu chvíli mu chtěl dát Spike pěstí a strážce jen udělal krok doprava a Spike omylem dal pěstí Taře. "Dobrý?" řekl Spike. Strážce přišel k taře, sklonil se k ní se slovy "V pořádku?" Spike toho využil a vzal mu meč z ruky. "Hej! To bylo podlé, to se mi líbí." řekl strážce, podal ruku taře aby se zvedla, poděkoval a popřál hodně štěstí.  

"Ten meč si beru já." řekla Tara.

Takže... :D Promiňte. Ale tentokrát máme dobrou výmluvu. Kdo z vás bude teď dělat přijímačky ? :D a má imunitu jako vězni na sibiři ? Nemluvím o sobě #Squirrel, ale #Wolf nevyjde ani ven a už je zase nemocná. :D (Prej za to nemůže, ale může :D)

Napište koment atd... :D A nechceme nic slibovat, a ani nebudeme. Takže až vyjde tak vyjde :D