Strážci Naděje

Trollové

Najednou jsem uslyšela hlášení z věže "Někdo se blíží! Připravte se na obranu!" Spike se na nás podíval a řekl úplně klidně. "Williame. Jdi na věž, budeš náš odstřelovač. A ty Taro půjdeš s Marcusem do zadní linie." Přišla jsem za Spikem a pošeptala jsem mu do ucha "Já nechci jít s Marcusem." a Spike mi řekl "To mě nezajímá. Princezno." Přetáhla jsem ho helmou po hlavě a šla do zadu za Marcusem. Marcus se se mnou nebavil. Nevšímal si mně, jako bych tady nebyla. Uviděla jsem je. Byli obrovští, zelení a chlupatí.

Stál jsem nahoře ve věži a sledoval jak se koruny stromů odhrnují. Když jsem uslyšel ten řev, došlo mi to. Trollové. Nepříjemní hoši. Sakra, věděli jakou dobu si vybrat na útok. Zrovna zapadalo slunce. Jen ten fakt že zkamení až s východem slunce je dost nepříjemný. Natáhl jsem tětivu luku a nabil tři šípy, a jakmile se vynořil první ze zelených blbečků co mají IQ asi jako brambora, jsem vystřelil a zasáhl ho všemi třemi ranami do krční tepny. S řevem co mě pohladil na duši se zřítil k zemi a z jeho krku se stala krvavá fontána. Pobaveně jsem se usmál a pokračoval ve střelbě.

Šla jsem za Spikem, abych se ho na něco zeptala, ale když jsem k němu přišla a něco řekla tak mě jedním mávnutím ruky odhodil. "Co je ?" zeptala jsem se. On se na mě podíval a ten pohled. Ten pohled nenávisti. A ty tesáky. Moment cože? Tesáky? Odhodil všechnu zbroj a ponechal si jen malou dýku s kterou se rozeběhl proti obrovským trollům. Vyskočil asi 5 metrů do vzduchu a zabodl do trolla dýku a jako po másle sjel dolů. A další, další rozsekával je ani jsem nemrkla a dva byli mrtví. Ohlédla jsem se na Willa a uviděla jak vystřelil 3 šípy a trefil trolla do krku a jeho krev začala stříkat. Jen jsem ležela v úžasu a bolesti z toho, že jsem s celou zbrojí spadna na prdel.

Nikdy jsem neviděl tak velkou hordu trollů. Pokračoval jsem ve střelbě a všichni trollové padali jako dříví v lese. Uviděl jsem Spika jak vyskočil a jedním švihem otevřel pytel s překvapením. Jinak řečeno celé tělo trolla. "Ahááá, pijavice." Řekl jsem si pro sebe s úsměvem. Ups. Došli mi šípy. Seskočil jsem z věže na střechu a ze střechy na zem. Popadl jsem nejbližší meč a šel se přidat ke hře. "Proč si tu hrajete beze mě!"  Zakřičel jsem a usekl jednomu hnusákovi nohu u kolene.  Trollové se začali stahovat,... když v tom se ozval Generál Spike.  "Opětujte útok!" Zavelel a všichni museli poslechnout. Sakra vždyť za ním jdou jako ovce.

Když Spike zakřičel ať opětujeme útok tak ke mně přišel Marcus a podal mi ruku se slovy "Vstávej." Chytla jsem se ho a on mě zvedl ze země. Rozeběhli jsme se za nimi. Když jsme je konečně doběhli tak jsem uslyšela Spika a Willa, že se hádají o tom, že zavést nás do sídla trollů je sebevražda. Poslouchala jsem. "Nezajímá mě že jsi generál, vážně chceš zavést všechny vojáky na smrt?" " Když nechceš tak tam nechoď, já tam jdu." "Začínám mít pocit, že je to trochu osobní." "No a co ?! Říkám kdo nechce ať nechodí, ale já tam jdu!"  Vojsko se otočilo a odešlo. Přiběhla jsem za Spikem, že půjdu s ním.  "Nechoď! Je to sebevražda" zakřičí Marcus. "A? Díky Spikovi jsem na tom takhle, bez něj bych teď byla na ulici a byla bych ráda za kousek chleba co se někde povaluje."

"Jdu se Spikem ." Řekla princezna odhodlaně. "Pak jdu taky." Řekl s povzdechem Marcus. Usmál jsem se a přidal se do konverzace. "A já půjdu protože chci vědět jak to dopadne. A taky protože někde hluboko uvnitř, vás nechci vidět na kaši." Když jsem to dořekl, přidal jsem k tomu nevinný úsměv a poplácal Spika po zádech. On se na mě a ostatní jen pousmál a vykročil vpřed. Šli jsme za ním. Dostali jsme se do části lesa kde je spoustu jeskyní. A z každé vykukovalo aspoň pět hlav trollů. Jen jsme se na sebe podívali a šli po nich. Spike sundal rovnou tři když po nich hodil spadlý kmen stromu. Marcus si vedl docela dobře, když jsem se na něj podíval, zrovna udělal z trolla váleček. Yep usekl mu ruce i nohy. Ani princezna nezdržovala a bodala jednoho po druhém.

Ani jsem nevěděla, že tohle dokážu. Pomyslela jsem si, když  jsem bodala do jednoho trolla. Najednou mě jeden troll chytl do jeho pazoury a mačkal mě. William si toho všiml a trefil trolla do oka. A on mě pustil. Usekla jsem mu nohy. Spike zabíjel jednoho po druhém. "Co se tady děje!" zakřičel chraplavý hlas. Otočila jsem se. Stál tam obrovský troll asi dvakrát tak velký jako normální. Spike k němu přišel se slovy "Už jsme se dlouho neviděli". "Ano. Naposledy, když jsem z tvojí manželky udělal paštiku." Spike se naštval a skočil po něm. Ale ten troll ho ve vzduchu chytl a mačkal a mačkal. Rozeběhla jsem se za ním a sekla jsem toho trolla do nohy. Spika pustil a chtěl mě zašlápnout. "Neeeee" zakřičel Marcus a odstrčil mě. "Marcusi? Haló?" Troll zvedl nohu a byl tam Marcus, nebo aspoň to co z něj zbylo. "Néééééé. Marcusi!" "HaHaHa."

Tara se rozeběhla na toho arci trolla. Viděl jsem v jejích očích bolest. Tahle holka ještě nikdy nikoho neztratila. Nikdy neviděla nikoho umřít. Samozřejmě až do teď. Vrhla se po něm a zarazila mu meč do stehna. Já se Spikem jsme se rychle přidali k boji. Vyskočil jsem a bodl ho do žaludku a ten troll zakopl a spadl na zem. Spike mu vyskočil na hrudník a popadl ho za hlavu. Asi mám trochu zvrácený smysl pro humor ale to co se teď stalo mě pobavilo. Popadl toho trolla pod krkem a utrhl mu hlavu. V tuhle chvíli jsem svůj super sluch nenáviděl. Nejdřív trhání kůže, potom trhání svalů a praskání obratlů a pak jen pleskání zbylé kůže ve větru. Hlava dopadla s ránou na zem. Ohlédl jsem se a viděl princeznu se slzami v očích.

Tak jo :O 1K slov :D To jste nečekali co ? :D

Píšete, že vám je Marcuse líto.... A co teď ? :D 

V příští kapitole se můžete těšit na něco co bylo pouze v prvních dvou kapitolách :D ( Prolog nepočítám ) Tak můžete hádat co tím myslíme :) A dobrou noc..... Brum