Strážci Naděje

Otrok

"Tenhle meč si beru já."

Super. Úžasný máme meč... takže ještě dalších jedenáct. Ale když to vezmu pozitivně, můžu otravovat princeznu mnoooooohem déle. Jen jsem se usmál nad tím jak šťastně ti dva vypadali. Tak málo jim stačí ke štěstí. "Kam půjdeme teď?" zeptal jsem se. Princezna se otočila na Spika a oba se zastavili. "Nevím... Prostě půjdeme, my na něco narazíme." Jo takže když je to v hajzlu tak najednou my? No starouši, to bych do tebe neřekl. Zase jsem se zasmál a prostě se vydal na jih. A oni dva zamnou. Jen jsem zpomalil a šel za nimi. Když nedávali pozor tak jsem vylezl na strom a přeskakoval dokud jsem se nedostal kousek před ně. Pak jsem se zavěsil za nohy a spustil se přímo před ty dva. "Jak jde život?" Řekl jsem s úsměvem a pak se rozesmál když jsem uviděl ty výrazy.

Lekla jsem se přetáhla jsem Will po hlavě. "Tentokrát jsem se už trefila!" Asi po 5-ti hodinách chůze jsem odpadla. Už jsem nemohla. "Ále princezno, snad už nemůžeš?" řekl Will a pousmál se. "Když mi říkáš princezno, tak kde mám kočár? A poddaný? Oh... Ty jsi můj jediný poddaný!" řekla jsem arogantně a skočila Willovi na záda. "Hyjé! Můj věrný debile." William se na mě podíval, usmál se a rozeběhl. William začal křičet "ÍÍhá" Spike šel za námi. Když jsme proběhli kolem několika lidí, tak Spike přišel k těm lidem se slovy. "Omlouvám se, já je jenom venčím." a usmál se.

Když jsem šel za krákorajícím Williamem a Tarou co mu sedí na ramenou a křičí hyjé, tak jsem přemýšlel, jestli ví Tara,  že je William vlkodlak. A já upír. Po chvíli Will zastavil, podíval se do země a spadl na bok se slovy "Vzpoura koní." Jelikož ani jeden nevstával, tak jsem usoudil, že se tady utáboříme. Byla už tma, tak jsme si lehli a byli jsme tak unavení, že jsme po pár minutkách usnuli. 

Nečekal bych že s princeznou bude i sranda. Když jsem padl na zem ve jménu česti všech koní. Nakonec to dopadlo tak že jsme se utábořili a celou dobu na nás Spike koukal jako na idioty. Tak jsem se jen usmál a řekl. "No tak starouši, uvolni se trochu." Ukázal jsem na šutr opodál. "I s tímhle šutrem je větší sranda." Podíval se na mě a odvětil. "Možná, ale rozhodně mi přijde že je inteligentnější než vy dva."  Nakonec jsem se jen otočil zády k ohni a řekl potichu a dětským hlasem. "To bolelo strýčku." A začal jsem se smát. Zaslechl jsem tlumený smích jak od strýčka Spika tak od princezny. Pak jsem jen zamumlal dobrou a zavřel oči.

"Hálóóó. Vstáváme princezno." pomalu jsem otevřela oči. Stál tam Will a koukal na mě. Vstala jsem a zeptala se "Máme něco k jídlu?" "Ano, tyhle bobule." řekl Will a pousmál se. "Od tebe už nic zrát nebudu, naposledy když jsem si od tebe vzala jídlo, tak jsem se změnila na orla." Přišel za mnou Spike a v dlani měl jahody. "Mňam" řekla jsem a všechny je snědla. "A-ale to bylo pro nás všechny." řekl Spike. "Tak snězte ty bobule co má Will."  Po chvíli jsme vyrazili a Spike po cestě hledal nějaký jídlo. Najednou jsme uslyšeli kroky zprava. Zastavili jsme se a koukali jsme do keře, ze kterého najednou vyskočil hnědý vlkodlak a strhl Willa sebou dolů a začali se kutálet. Nevěděla jsem co dělat, rychle jsem vzala meč a rozeběhla jsem se za nimi. Když jsem k nim dorazila tak se oba smáli.

Šli jsme po cestě když mě najednou něco strhlo k zemi. Skutáleli jsme se z kopce ale já stejně věděl kdo to je. Cítil jsem ho už dnes ráno ale byl dost daleko. Když jsme skončili s kutálením sudů, tak jsme se oba začali smát. Podíval jsem se na kluka už zpět ve svojí podobě se smál se mnou. Podíval jsem se nahoru a uviděl princeznu a Spika s výrazy ve stylu: co to.... Setřásl jsem ze sebe starého kamaráda a postavil se. Nakonec jsme oba vyběhli kopec a postavili se před ty dva. Spike položil dost pochopitelnou otázku. "Kdo je to?" "No.... starý kamarád." Odpověděl jsem. "Známe se od mala, protože jsme ve stejné smečce." Řekl s úsměvem a dodal. "Mimochodem jsem Aiden."  

After one million years....

Dokázali jsme to :D Napsali jsme další kapitolu Strážců. Napište, jak se vám líbila, a jak se těšíte na novou postavu Aidena. Napište :D