Strážci Naděje

Legenda

Time skip: Ten večer.

Šel jsem za princeznou, jenže jsem cestou narazil na Spika. Přemýšlel jsem co bych jí měl říct ale stejně mě nic nenapadlo, přeci jen jí skoro neznám. Vždyť ani nevím jak někoho uklidnit. Pak mi to došlo, pošlu za ní Spika, zná jí líp. "Em.... Spiku? Někdo z nás by měl jít za Tarou,  a já to nebudu. Nedopadlo by to dobře." "To máš asi pravdu".

Spikův pohled:

Šel jsem za Tarou, nevěděl jsem kam šla, ale viděl jsem v blátě malé stopy, tak jsem předpokládal, že jsou její. A přeci. Seděla u řeky a plakala. "Jsi v pořádku?" "Co myslíš?" řekla a podívala se na mě svýma očima plnýma slz. Přisedl jsem k ní a objal jsem ji. Vrátila mi objetí a začala mi vzlykat do ramene. Potřebuje to ze sebe dostat, řekl jsem si pro sebe a jen ji držel. Už se setmělo a začalo pršet. Sundal jsem si kabát a dal jsem jí ho kolem ramen. "Děkuju"  dostala ze sebe mezi vzlyky. Přišel za námi William se slovy "Nepůjdeme do království ? Je zima a prší". "Máš pravdu Williame." Chtěl jsem říct Taře že půjdeme ale už usnula opřená o moje rameno.

Všiml jsem si že princezna usnula. Spike ji chtěl zvednout ale všiml jsem si že si při trhání hlavy toho trolla udělal něco s rukou. "Já ji vezmu, tobě by se asi zrovna teď nenesla snadno." Řekl jsem a položil mu ruku na rameno. Podíval se na mě docela překvapeně ale nakonec s povzdechem přikývl. "Máš pravdu..... a díky Wille." Jen jsem se usmál a vzal princeznu do náruče, jen jsme se na sebe se Spikem podívali a vydali se zpátky. Po cestě nepadlo ani slovo a my oba se ztratili ve svých myšlenkách. Zajímalo by mě jak se tohle vyvine. Já se smrtí matky nevypořádával déle než pár týdnů, ale to jen kvůli že mě vždy učila to, že smutek z něčí ztráty mě nesmí zpomalit. Možná bych k ní měl být trochu méně.. jak to říct...... jako já? Podle mě by jí spíš pomohlo kdybych se k ní choval jako obvykle. Protože ji teď budou všichni litovat.

  Šli jsme a šli a šli. Bylo ticho a ty ani ne 3 kilometry se zdály jako 100. Nevím co bude Tara dělat, né že bych byl sobec, ale já ji budu potřebovat, je to jedna z nejsilnějších lidí ve vojsku a myslím si, že Trollové byli teprve začátek, myslím si, že už to ví asi každý na tomto světě. A nedej bože aby nepřišli ghůlové nebo dokonce pekelní psovodi s kerbery. Jen co jsme přišli do království nařídil jsem Willovi, ať donese Taru do ošetřovny. Já jsem běžel za Králem. "Alfrede! Alfrédé!". Alfréd je mimochodem jméno krále. "Co potřebuješ Spiku?" Přišel jsem k němu blíž, abych to nevyřvával na celé království. "Já to vím, ty to víš a zbytek vyšších důstojníků v království. Už tu není bezpečno. Za chvíli přijdou další a další a nakonec nás zničí a když ten meč padne do špatných rukou tak je konec..... Všeho..."

"Máš pravdu, musíš odejít. Vezmi si sebou pár vojáků, meč a odejdi, musíš najít zbylých 11 mečů a zničit Lukase. A teď jsi už jdi lehnout." Otočil jsem se a šel do svého pokoje. Vyšel jsem z hradu a v tu chvíli mě něčí ruka chytila za rukáv. Švihl jsem rukou dozadu. Byl to Will, vyhnul se. "Tak jsi normální?". "Promiň nevěděl jsem, že to jsi ty a vůbec jak dlouho tady stojíš?" "Ehm.... Celou dobu? Mohl bych se přidat?" Chvíli jsem přemýšlel, ale nakonec jsem se rozhodl. "Jo můžeš" řekl jsem a mrkl na něj.

Najednou se za námi objevila princezna. "Jdu taky." Řekla to vážně rozhodně. Spike se na ni podíval a promluvil. Já si nemys-. "Spiku... chci jít taky... teda pokud nám vysvětlíš o co jde. Spike se zarazil ale potom nám řekl ať jdeme trochu do soukromí. Odvedl nás do jeho pokoje (*mrk* *mrk* :D) . "Takže děcka posaďte se a stýček Spike vám poví pohádku." "Legenda praví, že existuje 12 mečů a 12 strážců, kteří  je chrání spolu s nějakou částí světa.  Ohně, Vody, Větru, Země, Temnoty, Světla, Síly, Rychlosti, Života, Blesku, Ledu a Inteligence. Každý má velkou moc a předávají jí svému nositelovi. A když se spojí všech 12 mečů stvoří se nový meč, meč moci. Kterým se dá porazit Lukase, velkého černokněžníka, který chtěl vládnout meči temnoty, ale meč temnoty na něj měl moc velkou sílu a pohltila ho temnota." "Jo.... Jasně... Strýčku." řekl jsem a ušklíbl se. "Takže máme najít pouze 11 mečů od silných strážců, kteří můžou být kdekoliv  a nějakým zázrakem je přesvědčit, že mi jsme ti praví komu svěřit zbraň, která by dokázala zničit celý svět do rukou a poté je magicky spářit a porazit nějakého černokněžníka, který to sám nedokázal?  Dobře to zní jako plán." Spike nevypadal, že by to bral jako sarkasmus. "Jo a ještě mám menší otázečku, jaký že to meč už máme?" zeptal jsem se. "Je tu meč větru" řekl Strýček a ukázal nám ho.

R.I.P. Tary pohled xD ( ano v této kapitole se neobjevil tary pohled, protože by to uvnitř její hlavy asi takto: brečím,brečím ,brečím , chybí mi Marcus,brečím ,brečím  můžu za to já,brečím ,brečím, jsem naštvaná,brečím a poslouchám) :D