Tara jako 16-ti letá holka žije s rodinou, která ji nesnáší, protože je tak zvané "nechtěné dítě" takže jednoho dne jde Tara se svými sestrami do lesa, kde ji nechají samotnou. Po pár dnech toulání ji najde vojenský generál a zavede ji do království...
Všichni jsme se zarazili a s údivem hleděli na ty dva. Tara se zničeho nic otočila a odešla. Will popadl polštář, hodil ho po nás se slovy "Vypadněte!"Odešli jsme z hostince a čekali. "Co budeme dělat?" řekla Hayley. "Asi se půjdeme projít a pak se sem vrátíme." odvětil Aiden. "Kde vůbec je Tara?" pokračoval. "A jo. Kde je?" řekl jsem. "Viděl jsem jí jak někam odešla, když jsme otevřeli ty dveře." řekl Aiden.
Tara
Šla jsem, prostě jsem šla, nevěděla jsem kam, ale chtěla jsem prostě vypadnout co nejdál od něj. Přišla jsem k nedalekému potůčku a sedla si na kámen. Co se to se mnou děje. Co to bylo za pocit když jsem uviděla toho blbečka s tou holkou. To určitě nic nebude. Aiden je přeci o moc lepší než Will. Skoro všichni jsou lepší než on. Seděla jsem tam asi 15 minut a pouze koukala na tekoucí vodu. Uslyšela jsem šustění v křoví a lekla jsem se. Schovala jsem se za kámen. Najednou se z křoví vynořila dívka s mečem. Sedla si na kámen, odložila meč a sledovala tok potůčku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Potichu jsem se snažila vyplížit. Přísahám, že jsem neudělala ani sebemenší zvuk, ale najednou se ta dívka ozvala "Někam odcházíš?", zněla vážně pobaveně. "Možná." řekla jsem. Otočila se a usmála. Začala jsem utíkat, protože vypadala velmi nebezpečně. Po 2 minutách běhu jsem se zastavila a opřela se strom. "Už tě přestalo bavit utíkat?" Podívala jsem se na strom a uviděla jsem na větvi tu samou holku. Zvedla jsem se a pokračovala v utíkání. Po 10-ti minutách jsem zjistila dvě velmi důležité věci a to, že se začíná stmívat a že nemám nejmenší tušení kde to sakra jsem. Padla jsem únavou na zem a pomalu se smiřovala se smrtí. "Už nemůžeš?" zase ta samá holka. "Chtěla jsem tě zabít ale tohle byla celkem zábava. Nechceš ještě utíkat?" pokračovala. "Ne díky, pokud bych si měla vybrat mezi smrtí, nebo dalších během, tak si beru smrt." slezla ze stromu a naklonila se ke mně. Všimla jsem si, že vedle mě leží kousek větve, vzala jsem ji a přetáhla jsi po hlavě. Spadla na zem a já začala zase utíkat. "Au. Ty krávo blbá, to bolelo!" Už byla noc a já neviděla na krok. Zakopla jsem o klacek a spadla jsem. Začala mi téct krev, asi jsem se o něco řízla. "Jsi v pohodě?" ta holka je snad klokan. Sklonila se ke mě se slovy "Už mě nemlať větví prosím. Vypadá to ošklivě, měli bychom to ošetřit" řekla a podala mi ruku. Neměla jsem co ztratit, takže jsem ji ruku podala také. Zvedla mě a odnesla do nedaleké chaloupky. Po chvíli ošetřování řekla "Jo a mimochodem, jmenuji se Allison"
Jo žijeme, aspoň fyzicky. Ale po půl roce celkem dobrý ne? :D Zlepšujeme se :D
