Napočítal jsem jich šest. Všichni měli minimálně 2 metry, co může udělat jedenáctiletý kluk proti šesti skřetům. "Ale ale chlapečku co děláš sám v lese ztratil ses." jen se na mě zašklebil a uchechtnul se.
Snažil jsem se tvářit klidně a myslím že se mi to povedlo, ale uvnitř jsem byl strachy bez sebe.
"Neztratil." Trochu jsem se divil jak jsem dokázal udržet tak pevný hlas.
"A s kým tu jsi?" Zeptala se jedna z těch hnusných kreatur.
"S nikým." Řekl jsem a pohledem zkontroloval jejich zbraně.
"Tak máme snadnou kořist chlapi." Řekl hnusným chraplavým hlasem a zasmál se.
Vyběhl proti mě s napřaženou sekerou. Vyhl jsem se ale to už jsem cítil pálivou bolest v rameni. Rychle jsem se podíval na ránu, nebyla moc velká ale za to hluboká, sekera mě musela zasáhnout špičkou.
Otočil jsem se, rychle přiskočil ke svému ruksaku a vytáhl z něj svou dýku.
"To....je roztomilý." Dostal ze sebe jeden z nich mezi záchvaty smíchu.
Využil jsem jejich chvilkové nepozornosti a po jednom skočil. Zabořil jsem mu dýku do krku a zasáhl tepnu. Když padal k zemi vyrval jsem ji z krku a odskočil. No fuj, skřetí krev odporně páchne.
Dalších pět se na mě rozeběhlo a ohnali se po mě zbraněmi. Většině jsem se vyhnul, ale dostal jsem ránu kyjem do hlavy a odletěl o dobrý metr. Kéž bych aspoň dokázal ovládat toho vlka v sobě. Vím že tam je ale nedokážu ho vyvolat. Pokusil jsem se zvednout ale nešlo to.
Byl jsem na pokraji sil neschopný pohybu, zraněný a s pěti vrahama za zády. Došli ke mě jeden z nich vytáhl sekeru a chtěl to dokončit, když v tom....
Jsem uslyšel sborové vytí. Zničeho nic se ze stínu lesa vyřítilo asi 10 obrovských vlkodlaků, a vrhli se na ty zrůdy. Doslova je roztrhali na kusy. Když s nimi skončili, otočil se na mě ten největší černý vlkodlak a podíval se mi do očí.
Jen tak se na mě díval a pak mírně kývnul hlavou. Všichni se proměnili do svých lidských podob.
"Patří k nám?" Zeptal se potichu asi 17 letý hnědovlasý kluk.
"Ano Jamesi patří, pokud se dožije rána." Odvětil vysoký svalnatý muž s delšími černými vlasy. Potom mě opatrně zvedl ze země a já usnul.
A kde jsem teď ? Vzali mě k sobě, vyrůstal jsem v tomhle městečku plném vlkodlaků. Teď je mi devatenáct a já za týden odcházím pryč. Pryč odsud, pryč z mého domova.
Daleko od smečky.
ČTEŠ
Strážci Naděje
FantasyTara jako 16-ti letá holka žije s rodinou, která ji nesnáší, protože je tak zvané "nechtěné dítě" takže jednoho dne jde Tara se svými sestrami do lesa, kde ji nechají samotnou. Po pár dnech toulání ji najde vojenský generál a zavede ji do království...