Strážci Naděje

Smečka

Napočítal jsem jich šest. Všichni měli minimálně 2 metry, co může udělat jedenáctiletý kluk proti šesti skřetům. "Ale ale chlapečku co děláš sám v lese ztratil ses." jen se na mě zašklebil a uchechtnul se.

Snažil jsem se tvářit klidně a myslím že se mi to povedlo, ale uvnitř jsem byl strachy bez sebe.

"Neztratil." Trochu jsem se divil jak jsem dokázal udržet tak pevný hlas.

"A s kým tu jsi?" Zeptala se jedna z těch hnusných kreatur.

"S nikým." Řekl jsem a pohledem zkontroloval jejich zbraně.

"Tak máme snadnou kořist chlapi." Řekl hnusným chraplavým hlasem a zasmál se.

Vyběhl proti mě s napřaženou sekerou. Vyhl jsem se ale to už jsem cítil pálivou bolest v rameni. Rychle jsem se podíval na ránu, nebyla moc velká ale za to hluboká, sekera mě musela zasáhnout špičkou.

Otočil jsem se, rychle přiskočil ke svému ruksaku a vytáhl z něj svou dýku.

"To....je roztomilý." Dostal ze sebe jeden z nich mezi záchvaty smíchu.

Využil jsem jejich chvilkové nepozornosti a po jednom skočil. Zabořil jsem mu dýku do krku a zasáhl tepnu. Když padal k zemi vyrval jsem ji z krku a odskočil. No fuj, skřetí krev odporně páchne.

Dalších pět se na mě rozeběhlo a ohnali se po mě zbraněmi. Většině jsem se vyhnul, ale dostal jsem ránu kyjem do hlavy a odletěl o dobrý metr. Kéž bych aspoň dokázal ovládat toho vlka v sobě. Vím že tam je ale nedokážu ho vyvolat. Pokusil jsem se zvednout ale nešlo to.

Byl jsem na pokraji sil neschopný pohybu, zraněný a s pěti vrahama za zády. Došli ke mě jeden z nich vytáhl sekeru a chtěl to dokončit, když v tom....

Jsem uslyšel sborové vytí. Zničeho nic se ze stínu lesa vyřítilo asi 10 obrovských vlkodlaků, a vrhli se na ty zrůdy. Doslova je roztrhali na kusy. Když s nimi skončili, otočil se na mě ten největší černý vlkodlak a podíval se mi do očí.

Jen tak se na mě díval a pak mírně kývnul hlavou. Všichni se proměnili do svých lidských podob.

"Patří k nám?" Zeptal se potichu asi 17 letý hnědovlasý kluk.

"Ano Jamesi patří, pokud se dožije rána." Odvětil vysoký svalnatý muž s delšími černými vlasy. Potom mě opatrně zvedl ze země a já usnul.

A kde jsem teď ? Vzali mě k sobě, vyrůstal jsem v tomhle městečku plném vlkodlaků. Teď je mi devatenáct a já za týden odcházím pryč. Pryč odsud, pryč z mého domova.

Daleko od smečky.