Strážci Naděje

Láska je slepá a blbá

"Drž už hubu! Kdyby to král nezakázal tak už je to tobě." řekl Marcus s neskrývanou záští v hlase. Položil jsem si dlaň na hrudník v místě srdce. "Au ta bolest.... Ta strašlivá pravda" řekl jsem s předstíraným smutkem a svalil se na zem zády k němu. 

Nemohla jsem usnout a tak jsem se šla projít. Šla jsem k aréně a začala si hrát s noži. V tu chvíli jsem slyšela hlas "Taro?" Rychle jsem se otočila a zamířila na ten hlas nožem. "To jsem já Marcus". "Co tady děláš." Zeptala jsem se "Na to bych se měl ptát já ne?" "Je neslušně odpovídat na otázku otázkou!" "Tak promiň" odpověděl "Né teď vážně... Co tady děláš?" "Nemohla jsem usnout. A ty ? Nemáš hlídat toho..... No ehm.... Ty víš koho." "No jo, ale ten počká, ale ty nepočkáš" řekl a usmál se. "Máš pravdu já nepočkám... Tak čau" řekla jsem a rychle odešla.

Ještě chvíli jsem ho otravoval než jsme uslyšeli zavření dveří. Marcus hned zpozorněl když si všiml že je to princezna. Jen jsem se na něj ušklíbl když jsem viděl jak byl mimo když se za ní díval. "Tak utíkej tygře" řekl jsem a zasmál se. Jen se na mně otočil a pak zase zpátky k východu a vyběhl ven. Mezitím jsem si obhlédl celu. Přišel jsem k oknu a zkusil mříže, byly docela dost povolené. Zabral jsem za ně a zůstaly mi v ruce. Usmál jsem se, vylezl oknem a dal mříže zpátky na místo. Potom jsem to obešel a vrátil se do věznice. Vím že můžu vypadat jako idiot že jsem odsud neutekl ale chci vědět proč mě zavřeli.

Přišla jsem zpátky do pokoje. Zavřela jsem dveře a asi 5 minut jsem jen stála a přemýšlela co se to sakra stalo. To je vážně Marcus do mně ehm... Ne to musela být náhoda. Třeba byl náměsíčný nebo opilý. Lehla jsem si a hned jsem usnula. Ráno jsem se probudila a rychle se podívala z okna, jestli je už někdo na cvičišti. No... Byli tam všichni kromě mně. Rychle jsem popadla brašnu a utíkala dolů. Sebíhala jsem schody a zakopla jsem. No kutálení je přece jen rychlejší než chůze. Přiběhla jsem na cvičiště a rychle nastoupila. "Jdeš pozdě!"  řekl Spike. "Omlouvám se. Já... měla jsem pernou noc." "No tak vy tady počkáte a já jdu ještě pro našeho nového strážného. Marcuse.." řekl Spike a šel.

Seděl jsem za stolem a pohledem propaloval dveře. Čekal jsem až se ten idiot vrátí. "Zajímalo by mě jak dopadl." Řekl jsem si pro sebe a začal se potichu smát. Asi za hodinu se ve dveřích objevil Marcus se slzami v očích. Podíval se do mojí cely a přiběhl k mřížím. Když si ten zabedněnec uvědomil že tam nejsem, odemkl dveře a vlezl dovnitř. Pomalu jsem se k němu přiblížil, vytrhl mu klíče z ruky, strčil do něj a zamkl dveře. Zvedl se ze země a podíval se na mě. "Co to...sakra!" "Překvapeníííí!" Podíval se na mě a začal křičet. "Stráže!" "No tak co?" "Co, co?" "Co princezna." řekl jsem s úšklebkem protože jsem věděl že to neklaplo. "Jsi tu necelý jeden den a už mi likviduješ život ty idiote. Jakmile se odsud dostanu tak z tebe zbude jen špatná vzpomínka." "Jo jasně a já jsem vikingský náčelník." 

"Taro pojď se mnou. Myslím si, že se jim po princezně stýská." Šla jsem se Spikem a když jsme vešli dovnitř tak jsme viděli jak je ten debil na  židli a houpe se "Tak jsem vám ho pohlídal, můžu jít domů?" "Jak se... Co... Proč je..... Jak... Co to sakra?!" jen se na nás ušklíbnul, hodil klíče na stůl a odešel ven. 

Tak jo :D doufáme, že se vám to líbilo po tom "týdnu" :D a prosím zanechte koment co se vám líbilo nebo ne :) Víme že se máme co učit :) Tak prosím pomozte. A pokud se nudíte tak můžete napsat jak si myslíte, že to bude pokračovat. Co se stane s Willem ? Bude tara s Marcusem ? :D.