Strážci Naděje

Rozpor

Ráno jsem se vzbudila a nehorázně mě bolela hlava. "Wille?" řekla jsem. "No co chceš orlí princezno." odvětil s malým úšklebkem. "Pojď sem. Chci ti něco dát." Sedl si ke mně na postel. "A co?" zeptal se. "Tohle" řekla jsem a dala jsem mu facku, až spadl z postele. "Děkuji" řekl a zasmál se. "Na co jste včera přišli? Moc si toho nepamatuji." V tu chvíli přišel hostinský se slovy. "Vezměte si svoje věci a vypadněte. Mám tu další zákazníky." Popadli jsme si naše batohy a šli pryč. Když jsme vyšli z hostince, tak jsme zrovna potkali Spika jak vycházel ze zbrojnice. "Ahoj." pozdravila jsem ho. "Už je v pořádku?" řekl Spike a podíval se Willa. Will se zasmál a kývl.

"Přišli jste na něco?" zeptal jsem se. "Ehm.... Ne." odpověděl Will. "Tak to je špatný, protože já taky ne a máme už jenom pár hodin. "Já jsem trochu mimo. O co přesně jde?" zeptala se Tara. "No. Jak jsme byli u toho strážce inteligence, tak nám dal hádanku. Může to být dobrá nebo špatná věc, silná i slabá, má spoustu druhů a dokáže posílit i oslabit, nebo něco takového."

Moment? To znám. Co jen to bylo. Láska! Už jsem si vzpomněla, mám nápad. Jelikož mě William zdrogoval, tak budu hrát, že to nevím a oni na to nepřijdou, a až se nás bude ten strážce ptát, tak teprve potom odpovím. Budou celý vynervovaný. To bude Super. Pomyslela jsem si. "Nevím, nic mě nenapadá." řekla jsem.

Fajn neví to ani princezna..... jsme v hajzlu a to myslím doslova. Zasmál jsem se a řekl "No to je jedno na to se přijde ale teď jiný dotaz. Kam jdeme teď?" "Nevím prostě se projdeme po městě a uvidíme." Zamyslel se Spike nahlas.

Time skip- večer

Faaaajn..... takže za půl hodiny jdeme za tím chlapem..... a nemáme nejmenší tušení co to kurva může být. Super. Uslyšel jsem jak Spike zavolal na mě a na princeznu. "Už by jsme měli jít." Řekl smutně. Zvedl jsem se  a prostě se vydal ke knihovně. Spike a princezna šli za mnou. Po asi deseti minutách chůze a trapného ticha jsme dorazili. Prostě jsem rozrazil dveře a vešel dovnitř. Strážce už tam stál a nezaujatě četl knihu. Když si uvědomil že jsme dorazili tak na nás otočil hlavu a asi se pod tou maskou usmál. "Už znáte odpověď ?" Podíval jsem se na Spika a on mi pohled vrátil s provinilým výrazem na tváři. "No víte.." začal Spike, ale v tu chvíli ho Strážce přerušil a začal odpočítávat. "5....4....3....2..". "Jo, mimochodem je to Láska." řekla princezna s klidem a začetla se zpátky do knihy.

"Správně." řekl Strážce. Will i Spike se na mě dívaly udiveným výrazem. "Řekněte mi kde jsem? Jsou tam naděje a sny. A také na to místo ukazuje šipka, kterou vidí pouze ptáci." řekl Strážce a zmizel. Odešli jsme z knihovny, když na začal Will. "Ty jsi to věděla celou tu dobu?!" "Samozřejmě." řekla jsem. "A to jsi nás nechala v tom, že jsem v prdeli, protože to nevíme!?!" pokračoval. "Odplata za to, že jsi mě zdrogoval." "Ale já nic neudělal, mě si to mohla říct." řekl Spike. "Ty jsi mě s ním nechal v jednom pokoji, to je něco co ti neodpustím." řekla jsem a zasmála se. Will se ode mne otočil zády, zkřížil si ruce na hrudi a jako uražené dítě řekl "To od tebe nebylo hezké, princezno." "A to, že jsi mě zdrogoval bylo hezký?" řekla jsem. "Jen jsem tě nechtěl vidět smutnou." řekl Will a odešel. "Tak se uklidníme děcka." řekl Spike a pomalu odcházel. "Kam všichni jdete? Jen by mě to zajímalo, protože v hostinci už místo není." Zeptala jsem se.

No hate us. Víme, krátké, ale máme dobrou výmluvu, JSME LÍNÝ PRASATA! :D Napište jak se líbila