Gejmr

#17

„Jdem." souhlasně jsem odpověděla. Na telefonu jsem napsala esemesku mamce, aby věděla.

„V čem chceš rozdrtit tentokrát?" zeptala jsem s úsměvem a on nadzvedl obočí

„Jediný v čem mě můžeš rozdrtit je vaření a to hrát nebudeme" kulišácky se usmál

...

„Nechceš koupit nějaký brambůrky nebo popkorn? Mám na to docela chuť." ukázal Domča prstem na Billu

„Ok" rozešli jsme se společně do Billy. Našli jsme regál s brambůrkama a dohadovali se o tom jaké vezmeme. Něco jsme vybrali a zaplatili.

...

„Počkej tady, jen si dojdu pro noťas.." oznámila jsem Domčovi,když jsme dorazili před náš dům. Rychle jsem vzala notebook, zahodila tašku a rychlou chůzí vyrazila, aby na mě nečekal dlouho.

„Chceš ho vzít?" zeptal se Domča, i když měl sám plné ruce.

„Nene dobrý.. Zmáknu to." usmála jsem se a vyrazili jsme. Po ani ne deseti minutách jsme dorazili k Domčovi, vyjeli výtahem a vešli dobytu.

„Jdu udělat pití a nasypat ty brambůrky. Zatím si dej notebook do pracovny." zmizel v kuchyni a já v pracovně. Trošku jsem mu sesunula ten bordel na stranu, aby se mi tan vůbec ten noťas vešel.

Domča rozdělal brambůrky a nasypal je do mísy, připravil pití a odnesl to do pracovny.

„Hele Jirka psal, že bude livestream. Nechceš si taky zahrát? Třeba jen dvě hry?" koukl na mě po tom, co odložil misku a sklenky na stůl.

„No já nevim.. Co chce hrát?" řekla jsem s nadšením.

„Asi GTAčko. Jak jinak" uchechtl se a koukal na mě a mě se moc nechtělo. „Jestli nechceš tak nepůjdem, ale můžeš si to ještě rozmyslet.. Začíná to v šest"

„No... Tak pojď zatím hrát." usmála jsem se, i když jsem hrát nechtěla.

„Takže Minecraft.. A minihra?"

„Hide and Seek!" vykřikla jsem rozhodnutě.

„Okeeey." usmál se.

...

„Co budem za block?" zeptala se a koukla na Domču jak má osvícený obličej obrazovkou.

„Tady je dobrý být planky.."

„Ok. A tak já budu na tý studně tady. Vidíš mě?" hopsala jsem (ve hře) a čekala kdy mě spatří.

„To si ty, tohle hopsací dřevo?" zasmál se.

„Jojo" začala jsem se taky smát.

...

„Bacha jdou dva zprava!" varovala jsem Domču.

„Jdou sem!" zařval a začal se smát.

„No.. Jdou k nám. My tu nejsme" řekla jsem, když se k nám blížili hráči. Nejdřív šli směrem ke mně, ale začali se přibližovali k Domčovi.

„KAŽDEJ SÁM ZA SEBE!" křikla jsem a nepozorovaně utekla s úsměvem na tváři.

„Díky, opravdu díky" řekl naoko uraženě. „Tak kdepak jsi?" vyrazil mě hledat.

„Nikde" uchechtla se

...

„Tak kdo vyhrál?" vykoukla jsem zpoza počítače.

„Kde si byla schovaná? Prošel jsem to tam celý." máchnul rukama.

„Neřeknu" usmívala jsem se jak mesíček na hnoji. Dali jsme si ještě pár kol, i v jiných hrách. Po třech HnS, čtyrech BedWars a asi devíti BuildBattlech se mě zeptal.

„Tak co, rozhodla ses?"