Gejmr

#24

Po pár měsích

Když jsme vylezli z autobusu, já a Niky jsme pobídli kluky, aby nám vyndali kufry. Poté jsme vyšli od autobusu a zastavili před vchodem.

„Já se tak těším!" zajásala jsem,když jsme stáli s Domčou, Kájou a Niky před letištěm v Praze.

„Já taky! Tohle bude mega!" řekla Niky, když čapla kufr a rozešla se ke vchodu „Tak jdete?" otočila se na nás a vzala Káju za ruku, aby ho odtáhla dovnitř.

„Jop" řekl Domča, který vzal do jedný ruky kufr a do druhý můj.

„Ne já si ho vezmu sama!" vzala jsem mu můj kufr a vyrazila jsem za Niky a Kájou.

„Fájn" zvedl prázdnou ruku na důkaz že se vzdává a následoval mě.

Po vchodu jsme si to namířili na odbavení kufrů, kde jsme si vystáli pěkně dlouhou frontu, ze které jsme už byli znudění. Pocítili jsme štěstí, když nás konečně odbavili. Kája došel pro letenky a my zatím dávali fotky na Insta a Snap. Ve volném čase jsme si zašli na jídlo do Mekáče. Po dojedení jsme se nudili na letišti a po půl hodině jsme se přesunuli do hali, kde jsme odevzdali letenky a konečně zasedli do letadla.
Po pár minutách přišla letuška a pilot měl ten pro mě nudný proslov před letem. A už to přišlo, letadlo vzlítá. Kovy to vše točil a taky musel sedět u okýnka, o které jsme se dlouho hádali, ale nakonec jsem ho tam pustila s podmínkou že cestou zpět tam budu sedět já. Cestou v letadle jsme kecali s Niky a Kovy s Domčou po chvíli usnuli. Cesta uběhla rychle a my se blížili k Anglii.

Koukněte na knížky od petule_noname. Prosím podpořte její knížky. Běžte na ní kouknout. Dejte jí tam votes. Zaslouží si to.